„Náš systém umožňuje dopravovat protony s vysokou energií do míst, ve kterých se děje nějaká nádorová aktivita, kterou se snažíme eliminovat protonovým zářením. Jde o typ radioterapie,“ vysvětluje na začátku rozhovoru Vladimír Vondráček.
Centrum zahájilo svůj provoz v roce 2012 a krátce poté začalo s léčbou prvních pacientů. V současné době pomáhá pacientům nejen z Česka, ale i ze zahraničí a je součástí moderní onkologické léčby v Evropě. Protonová radioterapie se používá při léčbě různých typů nádorových onemocnění, především tam, kde je nutná maximální přesnost a ochrana okolních tkání. Typicky jde třeba o nádory v oblasti hlavy, krku, mozku nebo centrální nervové soustavy.
A jak se liší protonová radioterapie od klasického ozařování, tedy fotonové terapie? „Foton a proton jsou různé elementární částice a každá z nich se chová při průchodu lidským tělem jinak. Abyste mohli efektivně ozářit třeba nádor prostaty, která je uvnitř malé pánve, tak musíte u fotonů zvolit mnoho směrů, ze kterých ozařujete. To znamená, že malé dávky záření dostává kromě nádoru i okolní zdravá tkáň. Proton většinou využívá jenom dva směry a velká část zdravé tkáně zůstává zářením nedotčená,“ říká Vondráček.
Pacient se nesmí ani hnout
Pro léčbu se používá, jak už název terapie napovídá, proton, tedy jádro atomu vodíku. Nejprve se koupí láhev s technickým vodíkem, jeho molekuly H₂ se takzvaně rozbijí a odtrhne se elektron, takže vznikne samotný proton – nabitá částice, kterou lze pomocí magnetů a elektromagnetických vln řídit a zrychlovat. V cyklotronu, tedy urychlovači částic, proton putuje po spirální dráze, až dosáhne rychlosti 200 tisíc kilometrů za sekundu. Následně je proton extrahován ven a veden do léčebné místnosti.
„Máme čtyři léčebné místnosti a vždycky je tam magnet, který když je zapnutý, tak protonový svazek směřuje do dané místnosti a když je vypnutý, tak na proton nepůsobí a ten pokračuje dál. Je to jako na dráze s výhybkou,“ popisuje Vondráček a dodává, že protonový svazek není vidět očima, proto jsou nutné speciální přístroje, které přesně ukazují, kam míří a jakou dávku záření dává.
„Pacienta polohujeme na robotickém lůžku, které ho dokáže pootočit podle plánu léčby. Přesnost je obrovská – pohybujeme se v rámci jednoho milimetru, takže každý den, kdy pacient přichází na ozařování, musí ležet úplně stejně. Pomáhají nám fixační pomůcky, například masky a rentgenové snímky. Pacient tak přijde třeba pětkrát nebo i třicetkrát a pokaždé musí ležet úplně stejně,“ upozorňuje.
Centrum používá technologii zvanou skenování tužkovým svazkem, která umožňuje pomocí magnetů vést proton přesně do místa, kde je potřeba. Podobně jako při vybarvování kontur v dětských omalovánkách se tímto způsobem ozáří celý objem nádoru, aniž by byly poškozeny okolní zdravé tkáně.
Radioterapie a riziko infarktu
V poslední době se ale stále častěji vedou debaty o vlivu protonové léčby na buňky imunitního systému. Podle Vondráčka je nutné si uvědomit, že neexistuje obecně bezpečná dávka záření. Buňky imunitního systému jsou na něj extrémně citlivé. Čím méně jsou poškozené, tím lépe funguje obrana těla a tím lepší jsou vyhlídky pacienta do budoucna.
Jak už bylo výše zmíněno, protonová léčba se využívá u různých typů nádorových onemocnění. Proč se ale centrum specializuje na mladé ženy s karcinomem levého prsu? „Asi v roce 2015 vyšel odborný článek, který zkoumal koincidenci mezi dávkou radioterapie na srdeční sval a rizikem infarktu myokardu v pozdějším věku. Každá jednotka střední dávky znamená 7procentní nárůst rizika vzniku infarktu. Díky tomu, že protony umí v tkáni zastavit, tak k srdci ani nedoletí. Proto je vhodnější protonová léčba,“ uvádí Vondráček.
Do budoucna je cílem centra zkrátit ozařovací schémata a brát v úvahu interakci s imunitním systémem pacienta. Někteří lidé chodí na ozáření i třicetkrát, což podle Vondráčka výrazně zasahuje do jejich pracovního i osobního života. Důležité je také zkrátit samotnou dobu ozařování, protože čím déle pacient leží na lůžku, tím větší je riziko, že se pohne, a léčba ztratí přesnost.
