Bagrista Yordan, po otci Bulhar, dluží zhruba 170 tisíc korun. Má nařízenou exekuci na plat, na živobytí mu každý měsíc zbývá necelých 9 300 korun. Obvykle s nimi vyjde, ale občas mu musí pomoci maminka, která je v invalidním důchodu.
Yordan se zadlužil, aby si koupil auto. „Brzy po jeho pořízení jsem naboural tak, že bylo prakticky na odpis. Dnes tedy splácím úvěr na auto, které neexistuje,“ říká smutně. Vzal si také několik malých půjček před výplatou na spotřební elektroniku. Protože však neplatil včas, dluhy se rychle nafukovaly.
Nový zákon o půjčkách pomůže, nemusí však stačit. Na co si dát pozor? |
Yordan je typickým příkladem člověka, jemuž by poskytovatelé úvěrů už neměli půjčit ani korunu, jak vyplývá z nového zákona o spotřebitelském úvěru platného od prosince. Přesto Yordan se sháněním hotovosti problém neměl. V nedávném testu mu byly ochotny půjčit dvě třetiny oslovených nebankovních úvěrových firem.
Průzkum provedla agentura Silver BC pro Centrum ekonomických a tržních analýz v Moravskoslezském kraji s lidmi, kteří se nacházejí v podobné situaci jako Yordan. A zjistila, že navzdory novému zákonu jsou poskytovatelé k žadatelům o úvěr s negativním záznamem v registru obecně poměrně vstřícní. Až třetina firem klienta dostatečně neprověřila.
Jedna z úvěrových firem dokonce nabídla rychlou půjčku ve výši tří tisíc mladé svobodné matce Petře, která má jednoletou holčičku a žije s ní na ubytovně v malém městě. Partner ji opustil ještě před narozením dítěte, pak si vzala několik „půjček před výplatou“, ale teď je na všechny dluhy sama. Bývalý přítel se k dítěti nezná, výživné neposílá, a protože ho neuvedla v rodném listě jako otce dítěte, nemá nárok ho po něm vymáhat.
Dnes dluží minimálně 36 tisíc korun, přesnou výši svých dluhů dokonce ani nezná. Pobírá rodičovský příspěvek (necelé 4 000 korun) a je odkázána na finanční podporu od státu (dostává přídavek na dítě a příspěvek na bydlení). Její měsíční příjem dohromady činí okolo 13 tisíc korun.
Ani ona by už na žádnou půjčku neměla dosáhnout, protože každý další úvěr ji bude dál vrhat do dluhové spirály. I ona však byla při shánění peněz od úvěrářů úspěšná.
Dohled nad ilegály
Nebankovní poskytovatelé úvěrů měli do konce února požádat o licenci u České národní banky, která nově dohlíží na celý úvěrový trh a dostala pod kontrolu i mikropůjčky do pěti tisíc korun. Ale nabídky na půjčky bez prověření v registru se nadále objevují – na internetu nebo třeba na sloupech veřejného osvětlení s uvedením telefonního čísla, kam kvůli získání peněz volat.
„Po přijetí zákona jsme na začátku a podnikatelé zkoušejí, co si ještě mohou dovolit. Prostor pro aktivity České národní banky tu určitě je a razantní postup je jedinou cestou, jak zabránit nekontrolovatelné eskalaci nelegálního podnikání,“ říká ředitel Poradny při finanční tísni David Šmejkal.
Dluhy na prodej. Menší úvěrové firmy nezvládají plnit nový zákon |
„Kdo nebyl ochoten řídit se zákony dosud, nebude je dodržovat ani nově. I když ten zákon bude sebepřísnější,“ říká Patrik Nacher, zakladatel serveru Bankovnipoplatky.com. Problém tkví v tom, že nový zákon je částečně bezzubý. Explicitně totiž nahlížení do registru nevyžaduje – má se provést tehdy, „pokud je to nezbytné“.
„Toto nahlížení je však důrazně doporučováno jako jeden z předpokladů řádného posouzení platební morálky žadatele,“ upozorňuje Denisa Všetíčková z ČNB. „Důsledky špatného posouzení úvěruschopnosti mají pak dva dopady. Jednak může jít o veřejnoprávní delikt a rozhoduje o něm orgán k tomu oprávněný, jednak případné neposouzení může mít i soukromoprávní dopad,“ dodává Všetíčková.
Chystá se databáze „šmejdů“
Podle expertů bude ještě chvilku trvat, než centrální banka začne nové pravomoci naplno využívat. „Myslím, že se s tím vypořádají. Je to i signál pro trh, že pravomoci dohledu nad trhem převzal někdo, kdo může mít větší respekt,“ prohlašuje Nacher.
„ČNB nebude mít kapacity na kompletní kontrolu trhu, ale od toho zde jsou lidé, starostové či neziskové organizace, kteří budou moci sledovat, kdo půjčuje peníze a zda k tomu má oprávnění. Připravujeme databázi šmejdů, kam by lidé mohli hlásit praktiky a jména jednotlivých firem,“ tvrdí odborník na problematiku zadlužení Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni.
Podle Nachera se ale v zákoně skrývají i rizika. „Velká míra odpovědnosti se přesouvá ze strany budoucího dlužníka na budoucí věřitele a místo větší ochrany spotřebitele může nastat pravý opak. Dlužník může ztratit přirozenou ostražitost, příliš důvěřovat zákonu, že ho v každé situaci ochrání,“ říká Nacher.
Banky navíc podle něj už přestávají půjčovat klientům „na hraně“, kterým by podle předchozích pravidel ještě půjčily. Dnes do toho kvůli obavám z případných soudů raději nejdou, takže takový člověk si nakonec musí půjčit až od „lichváře“.
