Návrh novely počítá u úvěrů se stropem 48 procent RPSN, případně u krátkodobých úvěrů se stropem celkových nákladů ve stejné výši. Podle ministerstva financí je cílem zabránit extrémně drahým půjčkám a omezit riziko pádu do dluhové pasti. Nebankovní poskytovatelé ale tvrdí, že se teď roční úvěry pohybují na úrovni zhruba 78 procent RPSN. Rozdíl třiceti procentních bodů je podle nich pro část trhu zásadní.
Ministerstvo namítá, že už dnes jsou zápůjční sazby do trojnásobku bankovních úroků (tedy asi do 50 procent) považovány za sazby v souladu s dobrými mravy, zatímco vyšší už nikoli. „Naším cílem bylo nastavit jasná a férová pravidla, která ochrání lidi před nepřiměřeně drahými půjčkami a zároveň zachovají fungující trh spotřebitelských úvěrů,“ uvedla ministryně financí Alena Schillerová.
Úroky vs. náklady
Zároveň ministerstvo tvrdí, že v souvislosti s novelou nedojde ke snížení dostupnosti legálních úvěrů pro rizikovější zákazníky a k jejich přesunu do šedé zóny. Zástupci poskytovatelů nebankovních půjček i odborníci z praxe ovšem varují před opakem. Ekonomicky slabší domácnost si podle nich nebude moci legálně půjčit ani na opravu rozbité pračky nebo auta, kterým jezdí do práce.
Potíž je v nákladech na úvěry. U každého úvěru je potřeba klienta prověřit, zadministrovat, ale hlavně se zajistit proti riziku nesplacení. „Velká část těchto nákladů je stejná u malých i velkých úvěrů, proto je pro banky výhodnější půjčit milion jedné osobě než dvaceti osobám po 50 tisících, a tak jim často nepůjčí,“ vysvětluje nákladovou část úvěrů ekonom Petr Bartoň.
Pro menší úvěry tak významná skupina klientů míří k nebankovním institucím. Jejich náklady na poskytnutí úvěru jsou ale objektivně vyšší než u bank. „Na rozdíl od typické bankovní půjčky za klientem dochází na osobní schůzky a snaží se mu pomoci s finančním plánováním, když jej to nenaučil stát ve státních školách,“ říká Bartoň.
Půjčky jsou pro ně běžné
Dostupná data říkají, že v Česku je zhruba 400 000 domácností, které mají problém zvládnout nenadálý výdaj ve výši necelých 17 000 korun. „A ty je marné posílat pro půjčku do bank. Ty obslouží jenom nebankovní sektor, který už dnes je plně regulován ČNB a splňuje nová pravidla, která teď EU zavádí,“ upozorňuje Bartoň.
S jeho tvrzením korespondují i závěry průzkumu, který vypracovala nezisková organizace Lighthouse Academy společně s Magistrátem hl. m. Prahy. V průzkumu odpovídalo 233 respondentů z řad sociální pracovníků a sociálních kurátorů obcí, kteří denně pracují s těmi, kdo mohou být zhoršenou dostupností půjček dotčeni nejvíce. Až 86 procent respondentů přitom uvedlo, že když se jejich klientům zhorší dostupnost úvěrů, budou hledat jinou alternativu získání peněz. A z nich si naprostá většina (82,4 procenta) půjčí kdekoliv jinde. „Nebude to tak, že si budou dál půjčovat stejní lidé, jen za méně,“ přitakává Bartoň.
„Pokud to nepůjde u bank, nebankovních společností a u rodiny, tak zbývá už jen někdo jiný. Tedy lichvář. Navíc tím vzniká obrovské riziko páchání trestné činnosti nejenom ve vztahu k lichvářským aktivitám a praktikám, ale také při obstarávání peněz, které zkrátka dlužník potřebuje,“ varuje Petr Schneedörfler z Lighthouse Academy.
Růst šedé zóny
Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že stropy přivedly zájemce o úvěry k oblasti šedé, nebo dokonce černé ekonomiky a přinesly růst zastaváren. „Studie polské Unie podnikatelů a zaměstnavatelů z května 2021 uvádí, že zatímco klesal počet spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami a úvěrovými společnostmi, sektor zastaváren v Polsku rychle rostl. Podle studie využilo služby zastaváren 1,5 milionu Poláků a 41 procent klientů přímo uvedlo, že do zastavárny šli proto, že nezískali financování od banky nebo úvěrové společnosti,“ uvádí Jiří Hauptmann z Asociace poskytovatelů nebankovních úvěrů.
Průzkum asociace mezi tisícovkou respondentů naznačuje, že by podobný posun čekal i Česko. Podle něj pro úvěry do 20 000 Kč míří k nebankovním institucím jen asi tři procenta zájemců a do zastavárny či za lichvářem nejde téměř nikdo. Ovšem klienti, kterým nemůže pomoci banka, rodina ani známí, míří k licencovanému nebankovnímu poskytovateli v polovině případů a už 30 procent zvažuje návštěvu zastavárny nebo lichváře.
Právě tady je největší riziko. Pokud by těmto lidem půjčku nebankovní instituce neposkytla, obrátili by se nejčastěji na zastavárnu (50 procent), 29 procent by si půjčilo „na dobré slovo“, ale hlavně tam, kde půjčí rychle, a 21 procent od poskytovatele bez licence. Zavedení stropu by tak podle Hauptmanna vyloučilo z regulovaného trhu až 90 000 klientů. „Těmto lidem však neskončí potřeba půjčit si, a pokud nebudou mít možnost vzít si legální úvěr, půjdou za lichvářem nebo do zastavárny,“ varuje.
„Výsledná podoba se rodila více než dva roky a je výsledkem intenzivních jednání s finančním sektorem, orgánem dohledu i spotřebitelskými organizacemi. Jde o vyvážený kompromis, který chrání spotřebitele a zároveň zachovává dostupnost legálních úvěrů,“ brání ministryně Schillerová návrh.
Odborníci ovšem varují, že zavedení navrhovaného stropu by mohlo mít stejné důsledky jako podobně dobře míněné zkrácení oddlužení. Zatímco původní pětiletou verzi využilo v roce 2019 53 714 dlužníků, kratší, tříletou schválenou v roce 2024 za stejný čas zvolilo 39 807 lidí.
