Rozvoj internetu a důvěryhodných platforem na něm způsobil, že se někdejší „sousedská“ výpomoc za úplatu, jako pronájem chaty nebo bytu či spolujízda, rozšířila. Z komunity několika známých lidí na celý svět.
Firmy jako alternativní taxislužba Uber nebo zprostředkovatel ubytování v soukromí Airbnb přinesly v poslední dekádě na trh novou službu, která si rychle našla zákazníky až fanoušky. Zároveň dala lidem, kteří sdílí svůj byt, auto a také čas a práci, možnost si přivydělat. Pro takové platformy se vžilo označení sdílená ekonomika.
Není to jen Uber a AirbnbPříklady sdílené ekonomiky z analýzy koordinátora Prouzy globální: české: Liftago (taxiaplikace) |
Netrvalo ale dlouho a do nového - zákony příliš neukotveného - světa si kromě amatérů našli cestu i profesionálové. To proto, že tyto platformy obcházejí regulace a jsou tak často podnikatelsky efektivnější. Na Uber se tak nahrnuli „pasáci“ pod svým IČO schraňující skupiny řidičů bez licence (psali jsme například zde). Na Airbnb jsou zase běžní uživatelé nabízející hned několik bytů po celý rok - jsou to tedy vlastně hoteliéři (přečtěte si zde).
Hlavně tohle začalo vadit klasickým podnikatelům v oborech, kteří začali protestovat a tlačit na zákonodárce a exekutivu, aby zakročili. Loňský rok tak byl ve znamení zákazů či omezení obou známých služeb různě po světě.
Zároveň se ale rozjíždí snaha Evropské komise i několika vlád podchytit celý problém komplexněji, tak aby služby, po kterých je ze strany zákazníků i amatérských poskytovatelů zájem, mohly fungovat dál (o dokumentu EK jsme informovali zde). A nabízet možnost si přivydělat. Ale aby zároveň nepoškozovaly tradiční podnikatele.
Analýzu, která by měla být podkladem pro budoucí změny zákona nyní dokončil i český úřad státního tajemníka pro evropské záležitosti a zároveň koordinátora digitální agendy Tomáše Prouzy. Dokument, který Prouza v pondělí představí firmám a politikům, má iDNES.cz k dispozici. Nabízí několik variant, ze kterých by měly budoucí úpravy zákona vyjít:
1 Nulová varianta
Nic se nebude speciálně upravovat, vše zůstane tak jak je. A současnou legislativu si vyloží regulátoři a následně soudy. To by znamenalo, že třeba řidič Uberu bude nadále každou jízdou porušovat zákon o silniční dopravě. Uber ale nezákonnost své situace ignoruje a pokračuje dál - stejně jako jinde většinou do té doby, než nepřijde opravdu tvrdé rozhodnutí soudu.
V Praze tak zatím každá kontrola končí správním řízením a následně pokutou. Jenže třeba loni v listopadu jednu takovou pokutu městský soud v Praze zrušil. „Využívání mobilní aplikace Uber nebylo zapovězeno žádným právním předpisem,“ argumentovala soudkyně (psali jsme zde). Jiné pokuty ale byly zaplaceny. Nulová varianta toho tedy moc neřeší.
2. Úprava definice podnikání
Lehce by se upravil živnostenský zákon a občanský zákoník tak, aby vznikl prostor pro přivýdělek přes digitální platformy, který nebude považován za podnikání. Jednou z možností je definice dočasnosti, která by vytvořila kategorii příležitostné činnosti mezi jednorázovým příjmem a soustavným podnikáním. Tak by si šlo občasně vydělat peníze bez toho, aby byl člověk nucen dodržovat všechna daňová a regulatorní pravidla jako opravdový podnikatel.
Druhou podvariantou je zařadit sdílenou ekonomiku jako takovou mezi výjimky živnostenského zákona. Stejně jako tak už je třeba možnost prodeje nadbytků z vlastní zahrádky, tedy „prodej nezpracovaných rostlinných a živočišných výrobků z vlastní drobné pěstitelské a chovatelské činnosti.“ Tudy doporučuje jít i Evropská komise.
Sdílená ekonomika by ale zároveň měla být pro tyto účely ohraničena buď maximálním příjmem nebo počtem odpracovaných hodin či pronajímaných nemovitostí. Tak, aby se do této kolonky necpali profesionálové.
3. Vlastní zákon o sdílené ekonomice
Složitější verze předchozí varianty. Sdílená ekonomika nebo příležitostné poskytování služeb by mělo svůj vlastní zákon. Ten by stanovil její definici, účastníky a rozdíl mezi ní a regulérním podnikáním. Zároveň by definoval odpovědnost poskytovatelů - tedy řidičů, pronajímatelů bytů na víkend či třeba i lidí, kteří vám za úplatu vyvenčí psa, vůči spotřebitelům, kteří jim za jejich služby platí.
Opět by šlo o to, aby nemusel účastník sdílené ekonomiky plnit všechny povinnosti tak, jako normální podnikatel. Provázána by úprava mohla být i s dnešním stavem, kdy se příjmy do 30 tisíc ročně nemusí danit.
4. Regulovat každý sektor zvlášť
Speciálně by se postupně úprava prvků sdílené ekonomiky zapracovala do různých zákonů. Třeba v zákoně o silniční dopravě by se výslovně ošetřilo, jak je to s platformami typu Uber. Do zákonů ošetřujících hotely se dopíše, jak je bráno pronajímání bytů pro turisty on-line. Očekává se, že by docházelo k modernizaci jednotlivých zákonů na možnosti 21. století a zohlednění digitalizace. A zároveň snižování regulace pro všechny k úrovni dnešní v šedé zóně se pohybující sdílené ekonomice.
Například u smluvní přepravy osob by to zrovnoprávnilo dnes povinné písemné smlouvy s těmi uzavřenými v reálném čase přes přes mobilní aplikaci. Nebo by se v době navigací odpustily zkoušky z místopisu všem taxikářům.
Jinde by to ale bylo složitější. Například snížit bezpečnostní a protipožární standardy ochrany u hotelů (které hoteliérům komplikují podnikání) na úroveň bytů na Airbnb by mohlo mít ve finále velmi nebezpečné následky.
5. Kombinovaný přístup
Poslední vytyčený model dá asi nejvíce práce, problém by ale mohl podchytit nejlépe. Spočívá v kombinaci nějakého vymezení sdílené ekonomiky (ať už úpravou živnostenského zákona nebo zákonem vlastním) a průběžnou novelizací jednotlivých sektorových zákonů s ohledem na technologický vývoj a digitalizaci.
O tom, kudy se stát vydá, se mají v následujících měsících dohodnout zástupci ministerstev, kterých se to týká. Kvůli komplexnosti to je dost úřadů - průmysl a obchod, práce a sociální věci, místní rozvoj, doprava nebo finance.
Prouza se inspiroval v Belgii...
Koordinátor digitální agendy Prouza bude nejvíc prosazovat poslední - kombinovaný - model. „Základní společná pravidla pro všechny a potom kontrola, jak využít moderní technologie pro zjednodušení regulace v jednotlivých segmentech,“ shrnuje svůj přístup.
V praxi by se potom třeba inspiroval Belgičany, kteří ve své úpravě operují s hranicí příležitostného výdělku přes úřady evidované platformy na 5 tisíc eur ročně (v přepočtu asi 135 tisíc korun), což se rovná přibližně české minimální mzdě. Kdo se do definice vejde, daní tento příjem fakticky deseti a nikoli běžnými 33 procenty.
Rozhovor s šéfem Airbnb pro střední a východní Evropu |
„Třeba u pronajímání bytů bych potom viděl rozlišení třeba v tom, že pronajímat část svého bytu je sdílená ekonomika, koupit si ale další byt za účelem krátkodobého pronajímání už je podnikání,“ zamýšlí se tajemník.
Nevydával by se ale cestou Berlína, který pronajímání celých bytů na Airbnb pod vysokou pokutou zakázal (psali jsme zde). „Nic bych nezakazoval. Ti ostatní by pouze byli bráni jako profesionální podnikatelé a výslovně by pro ně platila stejná pravidla jako pro hotely či turistické apartmány,“ říká.
Co se týká změn dalších zákonů, nebál by se Prouza třeba zrovnoprávnit taxametry s ověřenou mobilní aplikací nebo digitální objednávky s těmi papírovými. „Trasa jízdy, kterou zpětně zákazníkovi do e-mailu automaticky posílá Uber, je pro kontrolu mnohem efektivnější než taxametr,“ říká například tajemník.
... nebo Estonsku
Zároveň se Prouza inspiroval v Estonsku a chtěl by, aby se zprostředkovatelé sdílené ekonomiky o přesná data, která už beztak sbírají, dělili se státem. A to třeba kvůli daním. Bylo by tak třeba možné daňové přiznání na základě ověřených dat předpřipravit a řidič či pronajímatel by ho pouze potvrdil.
Je ale otázka, jak a kdy se na základě analýzy opravdu změní zákony. Na rozdíl od zvyšování příspěvků na děti nebo tlaku na mobilní operátory není sdílená ekonomika sexy téma, na které by politici v posledních měsících před volbami napřeli svou energii. Prouza ale předpokládá, že na úřednické úrovni do léta vypracuje se zástupci ministerstev návrh, který bude k dispozici pro příští vládu.
Uber je čerstvě i v Brně. A i tam vadí taxikářům |
Neméně podstatné ale bude, jak se ke směřování (de)regulace postaví firmy. Jak Airbnb tak Uber sice tvrdí, že jsou hlavně pro lidi, kteří si přes ně přivydělávají, ale zároveň ony profesionály potřebují. Právě plnočasoví řidiči zajistí Uberu, aby auto zákazníka nabralo do pěti minut od objednání. A profesionální pronajímatelé zahustí nabídku Airbnb tak, aby byla v daném místě srovnatelná s hotely.
Dosavadní zkušenosti přitom nenaznačují, že by se minimálně tito dva giganti rádi přizpůsobovali. Uber začal v Praze kontrolorům z magistrátu ihned blokovat přístup do aplikace (informovali jsme zde), Airbnb platí turistické poplatky jen ve městech, která si to vyloženě vynutí (psali jsme zde). Praha mezi ně zatím nepatří.
