Před dvěma lety se Nine Moraalová se svými dvěma dětmi nastěhovala do jednopokojového bytu nedaleko nizozemského města Utrecht. Nájemní smlouvu měla pouze na dva roky. Očekávala ale, že ji bude moci prodloužit a zůstat, dokud se jí nepovede získat jeden z nizozemských bytů s regulovaným nájemným.
Loni na jaře jí však pronajímatel oznámil, že se bude muset v listopadu vystěhovat, pronájem bytu se mu totiž už nevyplácí. 33letá pedagožka popsala, že navzdory veškerému úsilí nemůže nové bydlení najít. Hledá přitom na sociálních sítích i v realitních kancelářích, přesto ale stále neví, kam se v listopadu bude stěhovat. „Problémem nejsou náklady, ale palčivý nedostatek bytů,“ řekla agentuře Bloomberg.
Nizozemka patří k rostoucímu počtu lidí, kteří se snaží najít nájemní bydlení poté, co začal platit nový zákon, jehož cílem bylo zvýšit dostupnost bydlení. Zafungoval ale přesně opačně. Nedostatek bytů ještě víc prohloubil.
Byty je lepší prodat
Zákon, který začal platit v červenci, zavádí kontrolu nájemného u tisíců domů. Před jeho vstupem v platnost podléhaly kontrole čtyři pětiny ze tří milionů nájemních nemovitostí v zemi, zákonem se tento podíl zvýšil na 96 procent, uvádí tamní vláda.
Opatření s cílem chránit nájemníky omezuje nájemné v přibližně 2,5 milionu domů na 880 eur (v přepočtu 22 tisíc korun) měsíčně pro domácnosti s příjmem nižším než v přepočtu zhruba 130 tisíc korun měsíčně. Zbytek nemovitostí, na které se zákon vztahuje, má maximální nájemné 1 158 eur měsíčně (bezmála 29 tisíc korun). Tyto byty už nemají konkrétní strop, co se týká příjmů, mají být ale také určeny rodinám s nižšími příjmy, píše Bloomberg.
Nizozemští pronajímatelé zvyšovali nájmy neoprávněně, miliardy nejspíš vrátí |
Majitelé proto tvrdí, že pronajímat nemovitosti za takové ceny se jim již nevyplácí. Například společnost ASR Nederland NV, která vlastní přibližně patnáct tisíc bytů po celé zemi, vyzvala vládu, aby opatření přehodnotila. „Téměř celé naše portfolio totiž bylo 1. července přesunuto do regulovaného segmentu, což nás přimělo upustit od plánů na nákup dalších nájemních nemovitostí,“ říká Jos Baeten, výkonný ředitel společnosti ASR. Podle něj existují jiné investiční kategorie, které jsou vhodnější.
„Zákon nejvíce zasáhne nájemníky se středními příjmy,“ zmínil Jasper de Groot, generální ředitel webové stránky Pararius, která nabízí nemovitosti. Vysvětluje, že zatímco lidé s nejnižšími příjmy budou mít z přísných limitů nájemného prospěch, ti o něco výše na ekonomickém žebříčku budou vytlačeni na dramaticky menší soukromý trh. „Za rok pravděpodobně lidé vyjdou do ulic, aby si na tuto situaci stěžovali, protože je stále těžší a těžší najít nájemní nemovitost,“ čeká De Groot.
Zastánci regulace ovšem trvají na tom, že jde o potřebnou reakci na roky rostoucího nájemného a postupující privatizaci trhu s bydlením. Podle Huga de Jongeho, bývalého ministra pro záležitosti ohledně bydlení, který legislativu předložil, bylo cílem ochránit obyvatele s nižšími a středními příjmy před bezohlednými pronajímateli. „Musíme narovnat něco, co se pokřivilo,“ uvedl v červnu.
Vláda vyčkává
Nizozemská vláda zatím nemá v plánu legislativu, kterou prosazoval předchozí kabinet, měnit. „Je příliš brzy,“ řekl 16. srpna novinářům nový premiér Dick Schoof. Dodal však, že jeho administrativa zákon brzy vyhodnotí, a pokud to bude nutné, upraví ho.
Dvacet procent svých bytů prodá také švédská společnost Heimstaden Bostad AB, která má v zemi přes třináct tisíc bytů. „Smutnou realitou je, že pro zájemce o bydlení je nyní na již tak napjatém trhu těžší než kdykoli předtím najít nájemní nemovitost,“ říká Michiel Vrijman, který řídí nizozemské aktivity švédské společnosti.
Více bytů na prodej ale nejspíš nepovede k tomu, že by si lidé mohli místo pronájmu dovolit nemovitost rovnou koupit. Nizozemský trh s nemovitostmi je totiž přehřátý. Mediánová prodejní cena domů činila ve druhém čtvrtletí 468 tisíc eur (v přepočtu skoro 12 milionů korun).
Majitelé bytů si nájemníky raději prověřují, kontrolují se i profily na sítích |
Částka je podle skupiny NVM, která se zabývá obchodem s nemovitostmi, o 7,2 procenta více než v předchozím čtvrtletí, což je největší skok za téměř tři desetiletí. Podle společnosti Calcasa, která trh s nemovitostmi zkoumá, takové ceny vyřadí z trhu většinu rodin se středními příjmy. Kupující by dnes totiž podle jejího propočtu museli vydělávat nejméně 95 tisíc eur ročně (skoro 2,4 milionu korun), což je více než dvojnásobek mediánového příjmu, aby si mohli dovolit průměrný dům, uzavírá Bloomberg.
