Když šestadvacetiletý Jan Hubík platí ve své “domovské” kavárně za kafe, nemusí hledat peněženku či kartu. Pouze k terminálu přiloží ruku. Stejně tak, když si chce v automatu koupit plechovku s nápojem. Přiložením hřbetu ruky k snímači se i přihlašuje do počítače nebo otevírá elektronický zámek u dveří.
Dělá to tak už rok, konkrétně od chvíle, kdy mu loni v lednu piercer tlustou jehlou mezi palec a ukazováček implantoval tzv. NFC čip ve skleněném pouzdru. Tedy technologii, která umožňuje bezkontaktní přenos dat na malou vzdálenost. Té využívají různé vstupní turnikety nebo terminály na bezkontaktní platební karty.
Hubík a potom na tři desítky následovníků se tak v Česku stali prvními známými lidmi, kteří si nechali za tímto účelem vpravit do těla čip. Ten sám o sobě - kromě speciálního pouzdra z biokompatibilního skla - není nijak zázračný. „Je to v podstatě jen normální digitální úložiště dat. Funkční ho dělá infrastruktura kolem,“ vysvětluje absolvent matfyzu a fakulty sociálních věd, který nyní pracuje jako datový vědec ve vývojářském studiu Creative Dock.
Část okolního světa tak svému vylepšení přizpůsobil. Aby se mohl přiložením čipu pod kůží přihlašovat do počítače, koupil si bezkontaktní čtečku karet. Klíč ale nemá nahraný na kartě, ale přímo v čipu v ruce. Podobně to je s dveřmi.
U placení to je trochu jinak. Kavárna i nápojový automat, kde Hubík rukou platí, se nachází v pražském kryptoanarchistickém institutu Paralelní Polis. A jako platidlo tam funguje alternativní digitální měna bitcoin. A opět - zatímco většina hostů má plastové kartičky nebo chytré telefony s nahranou bitcoinovou peněženkou - Hubík má tu svou nahranou v čipu.
Pro přihlašování do počítače se to hodí
„Vnímám už čip jako součást svého těla, protože ho nemůžu jen tak sundat. Zároveň ho pod kůží ale nijak necítím,“ popisuje život s netradiční vychytávkou. Jeho motivací byla zvědavost a zájem o technologie. Chtěl si to prostě vyzkoušet, protože ta možnost tu je. Proto si také uvědomuje, že většina činností, které takto dělá je zbytná.
„Ale třeba opravdu užitečné je to u přihlašování do počítače. To je něco, co dělám třeba dvacetkrát denně,“ říká a dodává, že jeden z jeho „kolegů“ si na čip nechal nahrát „kartičku“ ke vstupu na univerzitu.
Samotná představa, že mají lidé čip pod kůží je většinou - třeba ve sci-fi či konsiračních teoriích - spojována s negativními souvislostmi. Například s kontrolou lidí ze strany státu. Z toho ale lidé z okruhu Paralelní Polis - tedy instituce, která bojkotuje EET, protože ji považuje za „rakovinu pro svobodnou a aktivní společnost“ (psali jsme zde) - lze podezřívat jen těžko.
Podle Hubíka jsou konkrétně u jeho „hloupého“ čipu podobné obavy úplně zbytečné. „Ta technologie vůbec neinteraguje s lidským tělem. Nejde přes ni člověka nijak ovládat. Zároveň by byla velmi nešikovná - kvůli nutnosti číst data z bezprostřední blízkosti - i k jakémukoli sledování. Na to jsou efektivnější nástroje,“ říká.
V nejhorším případě tak podle něj hrozí, že mu někdo do čipu nahraje nějaký vzkaz nebo mu vysaje bitcoiny za 150 korun, které tam obvykle nosí.
Expert: Nerozšíří se to, běžní lidé by čip pod kůží nechtěli
Věcí, které čip neumožňuje je zároveň mnohem víc. Zatímco kafe nebo koláč si v unikátní holešovické kavárně za bitcoiny koupit může, ve večerce za rohem by nepochodil. Proto také podle něj zůstane tato technologie velmi menšinovou záležitostí nadšenců a nenajde komerční uplatnění.
Napojit čip na platební kartu nebo bankovní účet už by vyžadovalo spolupráci bank a karetních společností. Tyto konzervativní instituce se na to ale samozřejmě moc netváří. „Rozhodně teď neuvažujeme o tom, že bychom čipy takto nabízeli klientům,“ říká manažer inovací české Mastercard Josef Puczok.
Mobil místo bezkontaktní karty: Možnost podporuje čím dál víc českých bank |
Ani podle Rudolfa Čiháka, šéfa společnosti IdeaSense, která se specializuje na inovace ve finančních technologiích, není čip pod kůží cestou. „Lidem musí být inovace příjemná. Implantování něčeho pod kůži se většina bude bát. Negativa převáží nad pozitivy,“ myslí si.
Zároveň se Čihák domnívá, že karty či mobily může v dohledné době nahradit přikládání ruky na terminál. Ovšem ruky s náramkem. Odkazuje přitom na rok a půl starý test, který dělal na několika desítkách dobrovolníků.
Ty nechali půl roku platit bezkontaktním náramkem (chytrými hodinkami). V aplikaci si měli účastníci testu předdefinovat, nějaké stropy na měsíční útraty. Když se jim potom v praxi blížili, displej je na to upozorňoval.
Podle Čiháka měl právě tento test velký úspěch. „Za krátkou zkušební dobu díky ní účastníci testu změnili své spotřební chování a omezili útraty o stovky korun měsíčně. Zároveň si tento způsob plateb oblíbili a i po konci testu se nám ozývali, zda bychom jim náramky opět neaktivovali,“ líčí Čihák
Budoucnost je spíš v otisku prstu či snímku sítnice
Puczok z Mastercard potom vidí i další krok - pominutí jakéhokoli speciálního nástroje pro placení. Tedy platební karty, chytrého telefonu či zmíněného náramku. Místo toho mohou lidé v budoucnu platit pomocí kombinace biometrických údajů. Účet ze kterého mají obchodníkovi odejít peníze tak platební brána nerozpozná podle čísla karty nebo informace na jejím čipu, ale podle jeho otisku prstu nebo snímku oční sítnice.
„Podobné řešení už na některých trzích testujeme. Zatím ale pouze u plateb on-line a pro ověření, tedy jako náhradu dnešních potvrzovacích SMS zpráv. Ve finále by ale jedinečné biologické údaje mohli platbu obstarat celou,“ myslí si Puczok.
Kavárna v Paralelní Polis bojkotuje EET i po kontrole |
Nijak moc se koneckonců na svou „očipovanou budoucnost“ neupíná ani Hubík. „Pokud se vyvine nová technologie, tak nebude smysl čip dál mít a nechám si ho vyndat. Pokrok jde rychle kupředu, proto nepočítám s tím, že to budu mít do konce života,“ říká.
Momentálně ale o výměně čipu nepřemýšlí. Neláká ho ani novější verze implantátu od stejného výrobce Dangerous Things, který už není jen úložištěm, ale spíš „jednoduchým počítačem“, do kterého lze kromě dat nahrát i jednoduché aplikace provádějící výpočty. „To už je ale obdélníček, který se do ruky vkládá chirurgickým zákrokem, ne jen injektorem,“ říká, co ho mimo jiné odrazuje.
Až ho z nějakého důvodu ten stávající omrzí, nemyslí si, že by bylo technicky těžké se ho zbavit. „Vyndat se dá jednoduchým řezem, je to méně trvalé než třeba tetování,“ uzavírá.
