Takzvané privátní značky, které tuzemské řetězce prodávají pod názvy jako je Clever, Finest, K-purland, Babylove či Pilos, se v Česku těší rostoucí oblibě. Loni kategorie rostla třetím rokem v řadě. Jejich podíl ve výdajích meziročně stoupl z 21,1 procenta na 22,3 procenta, vyplývá z analýzy společnosti GfK. Lidé za ně utratili zhruba 40 miliard korun.
Česko tak jde proti trendu drtivé většiny ostatních evropských zemí, kde naopak privátní značky stagnují. Jedinou ze zemí, kde o toto zboží loni dále rostl zájem, bylo Srbsko s podílem 8 procent.
Na druhou stranu agentura GfK sledovala jen 12 zemí střední a východní Evropy a v mnoha z nich je podíl „privátek“ na výdajích domácností za rychloobrátkové zboží mnohem vyšší. Třeba v Německu 37 procent, v Rakousku 32 procent a na Slovensku 26 procent.
„Privátními značkami si řetězce především kupují loajalitu zákazníků, protože nikde jinde je zákazník nesežene,“ vysvětluje Ladislav Csengeri z GfK, proč se v tuzemsku těší rostoucí oblibě. Tyto výrobky jsou také zpravidla o několik korun levnější než jejich ekvivalent od klasického značkového produktu, mimo jiné proto, že potravinářská firma nemusí investovat do marketingu.
Mají ale své nevýhody. Například v tom, že v řadě případů obchodník tají, kdo pro něj produkt vyrábí. Firmy nemají povinnost toto uvádět na obale a stačí, že je na etiketě zmíněn prodejce.
To je častý případ v Tesku, ale například i v Lidlu, kde lze dohledat výrobce jen u produktů živočišného původu podle takzvaného oválného kódu, který vyžaduje zákon.
„V ostatních případech tyto informace neuvádíme z toho důvodu, že výrobky pod jednou privátní značkou nám z kapacitních důvodů může dodávat více dodavatelů, přičemž vždy dodržují jednotné složení a nároky na kvalitu výrobku,“ vysvětlila mluvčí Zuzana Holá. Lidl na privátních značkách založil svou filozofii, v oblíbené německé diskontní síti tvoří až 80 procent portfolia. Lidl má na 300 vlastních značek, mezi kterými jsou masné výrobky Pikok, mléčné výrobky Pilos, sýry Bluedino, čokolády J.D.Gross, kosmetika Cien, čisticí prostředky W5, vody Saguaro či pivo Argus.
Potravináři se často na tento segment dívají rozporuplně. Na jednu stranu jim dodávky vykrývají kapacitu, ale jsou spojeny s nižším ziskem a někdy i poklesem zájmu o značkové zboží. Nejmenší konkurence v podobě značkových produktů je u šlehačky ve spreji, mléka do kávy, popcornu, potravinových fólií nebo kapesníků a kosmetických ubrousků.
Nejvíce peněz za privátní značky ve srovnání s klasickými brandy se však otočí v mléčných výrobcích (32,4 procenta výdajů), u polotovarů jako je mražená zelenina či rybí prsty (29,3 procenta) a u základních potravin (26 procent), kde řetězce nabízejí například „vlastní“ mouku.
Naopak u nápojů a přípravků péče o domácnost je podíl výdajů za privátní značky jen 12 procent.
Podle GfK sice segment privátních značek v ČR posiluje, nicméně za růstem stojí prémiové řady těchto značek. Naopak obliba těch nejlevnějších upadá. „Některé diskontní řetězce zvyšují kvalitu privátek a souhlasí i s navýšením ceny, ale zároveň ukončují prodej brandových výrobků v tomto segmentu,“ potvrdil loni MF DNES Vladimír Zeman, ředitel společnosti Amylon, která vyrábí pudinky, knedlíky, kaše a další potraviny.
