Palác vznikl podle vítězného projektu Josefa Havlíčka a Karla Honzíka. Architekti, kterým v té době ještě nebylo 30 let, navrhli železobetonovou budovu s křížovém půdorysem. Fasáda, obložená keramickými deskami, připomíná mnohé další pražské stavby z té doby, například ministerstvo vnitra na Letné nebo budovu Elektrických podniků v Holešovicích.
Všeobecný penzijní ústav, který zajišťoval invalidní a starobní pojištění soukromých zaměstnanců, původně sídlil na dnešním Rašínově nábřeží v budově vystavěném těsně před začátkem první světové války podle návrhu Jana Kotěry a Josefa Zascheho, koncem 20. let ale už kvůli rostoucímu počtu klientů potřeboval nové sídlo. Projekt Havlíčka a Honzíka, kteří přitom do té doby nic podobně velkého nepostavili, se podařilo prosadit nejen přes rezervovaný postoj části odborné veřejnosti, ale i přestože nerespektoval městské požadavky na blokový půdorys.
Odboráři se zbavují své žižkovské pýchy. Centrála svazů je příliš velká |
Výstavba funkcionalistické budovy, která vyrostla na místě, kde kdysi bývaly dvě viniční usedlosti a později pražská obecní plynárna, trvala dva roky. Mezi jarem a podzimem 1932 nejprve vyrostla železobetonová konstrukce, během následující zimy přibyly cihlové příčky, aby na jaře 1933 mohli dělníci začít s instalací nezbytných technologií a kachlíkové fasády. Začátkem února 1934 se začali stěhovat úředníci a 5. března téhož roku zahájil ústav provoz v novém sídle.
První klimatizace v Praze
„Stavba byla vybavena nejmodernější technikou včetně klimatizace americké firmy Carrier. Na plochých střechách byly vyhlídkové sluneční terasy, součástí domu se stala také moderní konferenční síň,“ napsal o paláci historik architektury Zdeněk Lukeš. Díky křížovému půdorysu umožnili Havlíček s Honzíkem přímé osvětlení kanceláří, vysoká křídla, kde pracovalo šest až sedm stovek úředníků, doplnily nižší partie s byty zaměstnanců a přízemními obchodními prostory, které směřují do dnešní Seifertovy ulice.
Dům odborových svazů koupili majitelé Siko koupelen, chtějí postavit byty |
V roce 1948 budovu i s náplní činnosti Všeobecného penzijního ústavu převzala Ústřední národní pojišťovna, o čtyři roky později bylo nemocenské pojištění převedeno do správy odborů, kterým připadla i budova. Žižkovský palác se pak stal sídlem Revolučního odborového hnutí (ROH) a odborářům zůstal i po listopadu 1989, kdy získal i nové jméno – Dům odborových svazů.
V roce 2018 odbory budovu, kterou samy využívaly zhruba z jedné pětiny a zbytek pronajímaly, prodaly za víc než miliardu korun. Nyní se nazývá dům Radost a v objektu je například restaurace, kino a řada dalších nájemníků včetně soukromých společností. V následujících letech čeká budovu velká rekonstrukce.
