Na ministerstvo jste se vrátila znovu na pozici náměstkyně po devíti letech, dříve jste pod sebou měla sekci zahraničních vztahů. Fungují podle vás dobře agrární diplomaté, kteří jsou nyní v sedmi státech a osmý by měl být vyslán do Turecka? Neplánují se nějaké změny? Saldo agrárního zahraničního obchodu za loňský rok dosáhlo 60 miliard korun.
Myslím, že se síť agrárních diplomatů za dobu svého více než desetiletého fungování osvědčila. A já osobně ráda vidím, že je i po celou tu dobu posilována. To, že se saldo agrárního zahraničního obchodu nevyvíjí úplně dobrým směrem, není jenom otázkou působení agrárního atašé, je tam spousta geopolitických vlivů, což jde nejlépe ilustrovat na případu ruského trhu.
Ekonomickou diplomacii posilovat chceme, je to jedna z vládních priorit a není na pořadu dne, že bychom nějaká místa v zahraničí rušili, naopak síť posilujeme. Příkladem je nově otevřené Turecko - to je pro zemědělskou produkci velmi zajímavá destinace, je tam velká poptávka po hovězím mase a součástí naší strategie je vyvážet co nejvíc zpracovaných produktů. V současné době vyvážíme do Turecka živá zvířata, která se vykrmí a zpracují až tam na místě, a to je přeci škoda.
My bychom si přáli, aby naši chovatelé byli schopni zvířata vykrmit, porazit a zpracovat zde. V České republice pak zůstane přidaná hodnota a navíc nebudeme muset vozit živá zvířata tisíce kilometrů daleko. Cílem je vyvážet víc zpracované produkty, s čímž souvisí plánované posílení českých zpracovatelských kapacit a jatek. A to jsou zase úkoly pro nás na ministerstvu, abychom naše podnikatele motivovali k tomu, aby se do zpracování pustili.
Diskuse zbrzdily plán zlevnit potraviny. Spekuluje se o změnách DPH |
Často se hovoří také o možném zpřísňování transportu živého dobytka na delší trasy. Už EU přišla s konkrétním datem nebo dobou převozu?
V EU je to už dlouhé roky velmi citlivé a stále diskutované téma. Zatím se projednávají v evropských orgánech návrhy, neznáme zatím konečná pravidla. Jisté ale je, že pravidla pro přepravu živých zvířat nebudou tak volná jako doposud – zpřísnění tam bude, a to výrazné.
Náklady na přepravu pak budou obrovské, daleko větší než v současné době. Když to zjednoduším: aby se zvýšil komfort zvířat při přepravě, přibudou technické parametry vozidel, například se zvětší prostor, přístup ke krmivu a k vodě, nebo se budou dělat častěji přestávky, zkrátí se možné vzdálenosti pro přepravu a podobně. I proto bychom měli cílit na to, aby se co nejvíc produkce zpracovávalo v ČR.
Abychom se vrátili k původní otázce, jakým směrem plánujete síť agrárních diplomatů rozvíjet?
Našimi diplomaty máme pokryto devět třetích zemí, nyní diskutujeme o tom, že bychom se mohli více zaměřit na trhy jihovýchodní Asie, které se velmi slibně rozvíjí. Teď končil mandát diplomata v Pekingu, ale znovu ho obsazujeme, protože Čína nyní významně posiluje.
Přemýšlíme o vyslání dalšího diplomata do Koreje, tedy Korejské republiky. Pro tyto diskuse a rozhodování je pro nás klíčový zájem konkrétních firem či odborných svazů, které sdružují zájmy více společností. Ráda bych ale ještě zmínila naše zemědělské specialisty neboli místní síly, které máme v pěti zemích, a to v Kazachstánu, Vietnamu, Velké Británii, Mexiku a Brazílii. Jde tedy víceméně o místní obyvatele, kteří pro nás pracují a pomáhají našim firmám vyhledávat obchodní kontakty a příležitosti.
Když se debatuje o schodku zahraničního obchodu, často se zmiňuje vepřové maso, které tvoří největší záporné saldo. Je podle vás plán na zvyšování české produkce reálný? Za situace, kdy se v obchodech prodává španělské vepřové za 90 korun za kilogram?
Skutečně je hlavním receptem posílit vlastní produkci. Je to součástí naší strategie, kterou začínáme uskutečňovat, abychom byli schopni vlastní produkcí zvýšit pokrytí vlastní spotřeby. Nemyslím si, že by bylo dlouhodobě možné jinde v Evropě mít náklady o tolik nižší, a pokud budeme mít dostatečné kapacity na zpracování, tak budeme schopni také konkurenceschopných cen dosáhnout.
Když přestaneme vyvážet obiloviny, začneme je zkrmovat zde a budeme mít dostatečnou kapacitu, pak můžeme být cenově konkurenceschopní. Je ale fakt, že současná situace je pro evropské chovatele těžká, Čína zavedla vysoká cla na dovoz, Evropa je v přebytku. Představte si, že tam postavili a staví chovy prasat, které jsou o velikosti panelových domů – to si skoro nedokážeme představit – tu kapacitu, kterou v Číně pokrývají.
O to více je potřeba, abychom se zaměřili na náš trh a podpořili naši soběstačnost. A to hlavně jako občané, abychom při nakupování přemýšleli o tom, odkud pochází potravina, kterou kupuji. Protože, pokud si koupím českou potravinu, pak budu vědět jasně její původ, budu vědět, že je kvalitní, protože máme kontrolní orgány na vysoké úrovni a zemědělci a potravináři dodržují vysoké standardy produkce. A navíc nesmím zapomínat na to, že nákupem českého produktu podporuji výrobce, který odvádí daně v ČR a díky dobré ekonomické kondici našeho státu pak můžeme mít všichni například bezplatné zdravotnictví a školství.
Zabijačky na ústupu. Výkupní cena prasat se propadla, chovatelé jsou ve ztrátě |
Pomáhají v exportu zahraniční byznysové mise, které minulé vlády pořádaly?
Pomáhají, ale forma se geograficky liší. Jsou státy, kde to, že za skupinou obchodníků stojí státní instituce, se velmi kvituje, a pak jsou státy, kde to tak podstatné není. Když to hodně zjednoduším, tak do států na východ to pomáhá, na západ zase fungují jiné mechanismy.
Plánuje se nějak rozšiřovat i obchod s Afrikou, kterou měl velmi oblíbenou bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka?
Obchodně ne. Nicméně vždycky jsme se snažili, abychom byli součástí rozvojových projektů, třeba pomůžeme s čističkou na vodu nebo dodáním techniky. To následně může vyvolat druhotné efekty, že lidé z té země bude mít dobrou zkušenost s českými produkty a projeví se to na zájmu o nákupy naší produkce. Ale v Africe z našeho pohledu půjde stále spíše o podporu rozvojové pomoci a posilování dobrého jména České republiky.
Často se zmiňuje problematika potravinářství a budoucí evropské zemědělské politiky. V ČR je pak sektor rozkročený mezi MPO a MZe. Počítáte s nějakým větším institucionálním slučováním?
Ano, to je citlivé místo. Potravináři jsou naši, spadají kompetenčně pod resort ministerstva zemědělství a patří do zemědělské vertikály, bez provázání s nimi to nefunguje správně. Ovšem v tomto je evropská legislativa rigidní, většina potravinářství je považována podle EU legislativy za průmysl a tady nastává ten zlom. Vždycky jsem měla obavu, že když v rámci dotačních programů pošleme potravináře na MPO, tak se dozvědí, že se tam pro ně nic nechystá.
Bohužel i nově připravované plánovací období EU 2028+ s potravináři v zemědělské kapitole vůbec nepočítá. A to nemluvím o tom, že zemědělská obálka bude výrazně menší než doposud. Stále ale jednáme a výsledek se snažíme ovlivnit k lepšímu. Teď se vrátím zpět k národním dotacím, bude obnoven dotační program 13, dotace pro velké potravinářské podniky, program bude mít obálku 250 milionů korun, nyní se vytváří jeho přesné podmínky.
Provokuji, ale čtvrt miliardy pro velké podniky je jen marginálie, říká ministr |
Jedním z možných zacílení je sektor zpracování vajec, je to oblast, kde nám zpracovatelské kapacity chybí, vyvážíme surovinu, tedy vejce za hranice a dovážíme sem zpět melanže, dále oblast zpracování hovězího nebo vepřového masa, jak už jsem zmínila. Slibujeme si od toho narovnání podmínek na našem trhu.
Když jsme u potravinářů, dlouhodobě se také hovoří o podpoře prostřednictvím marketingového fondu. Letos pak mají potraviny na propagační potraviny prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu 120 milionů korun, stejně jako loni. Plánuje se zde nějaký posun?
Podpora na značky ve výši 120 milionů korun je prostě malá, zvlášť když se podíváme na zahraniční propagace, bylo by skvělé mít více prostředků, ale všichni víme, jak je na tom náš státní rozpočet. Zřízení marketingového fondu se zatím neplánuje, musíme více přemýšlet, jak informovanost spotřebitelů posílíme.
Na značky kvality spotřebitelé slyší dobře, je samozřejmě ve hře, jestli nějak dále nesjednotit nebo zpřehlednit označování. Mně osobně se ta variabilita docela líbí, ale rozumím, že ne každý spotřebitel je natolik dobře informován, aby se v tom mohl orientovat.
Naštěstí to vypadá, že letos by se mohly zapojit ve větším měřítku oborové organizace do marketingových kampaní financovaných z EU, takže by zdrojů mělo být víc než jen národní rozpočet. Ale je to právě hodně o profesních organizacích, tedy soukromé sféře, tady iniciativa musí přicházet od nich. Mám na mysli například kampaň s názvem Bílé plus, ta zafungovala.
Vy jste v posledních letech působila i v pojišťovnictví, plánují se nějaké větší změny ohledně přístupu Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu? Například Agra pojišťovna nedávno hovořila o tom, že by se podpora pojištění vyplácela přímo pojišťovnám, takže by klienti měsíce nečekali na souhlas státu.
Určité změny nás čekají, podpora PGRLF na pojištění malých a středních firem funguje dobře, ale začíná klesat propojištěnost, zejména u živočišné výroby, souvisí to s velkým tlakem chorob v posledních letech. Ve spolupráci s PGRLF se plánuje zahrnout do programu pojištění i velké podniky, čeká nás ale ještě dlouhá cesta, protože tento program musí projít notifikací v Bruselu, spustit se může až po tomto procesu, který trvá obvykle měsíce.
Nebála bych se do budoucna ale řešit podporu pojištění prostřednictvím evropských fondů, což je možné dělat už léta, jenom to Česko nikdy nevyužilo. Je ale fakt, že se bude brát ze stejné obálky, odkud se dosud financují třeba místní akční skupiny nebo znevýhodněné oblasti, ale ta možnost tu je.
Máte po letech pocit zadostiučinění, že jste se do funkce vrátila, ale tentokrát a dokonce jste šéfovou vašich bývalých kolegů náměstků, nyní vrchních ředitelů?
Takhle to nevnímám. Mám radost z toho, že můžu znovu pro sektor pracovat a baví mě to, nacházím tu spoustu kolegů, se kterými jsme předtím spolupracovala a fungovalo to, a funguje to i teď.
Ale jsem i ráda, že jsem byla pár let v soukromém sektoru, získala jsem tím jiné zkušenosti a větší nadhled, takže můžu vést kolegy k tomu, aby více přemýšleli nad tím, jak našim zemědělcům a příbuzným podnikatelům neubírat čas byrokracií a zbytečnými překážkami, aby se mohli věnovat podnikání, péči o své podniky, pole, zvířata a ne našim papírům. Abychom dokázali více být partneři v jejich podnikání, protože dobré výsledky a úspěch našich „klientů“ přeci přináší benefit našemu státu a pak každému z nás jako spotřebiteli nebo občanovi.
