Co poznají spotřebitelé od 12. srpna, tedy od data, kdy nová evropská legislativa začne platit? Jde mi například o zákaz větších koncentrací takzvaných PFAS, tedy věčných chemikálií. Jsou na změny potravinářské firmy připravené?
To je samozřejmě dobrá otázka, ale celé nařízení je velmi komplikovaný předpis. Bohužel se mu dostalo jen minimální pozornosti veřejnosti, je to nesmírně úzkoprofilová věc. Od loňského podzimu máme ad hoc pracovní skupinu, kde jsme zjistili, že větší firmy o nových povinnostech ohledně obalů vědí, ale obrovská spousta malých producentů nic netuší. Z hlediska spotřebitele se ale podle mě po 12. srpnu nezmění prakticky nic. Je tam několik povinností, kromě omezení PFAS jde například o identifikaci výrobce obalu.
Potravináři však spoustu těchto informací měli i dříve, například v podobě data spotřeby výrobku. U velkého dílu běžných značek by neměl být problém, může se ale objevit u privátních značek. Za výrobce obalu se totiž nově bude považovat ten, kdo si obal objednal. A to by u privátních značek mohl být ten maloobchod. Otázkou zůstává, zda požadavky na obaly zadává sám, nebo si určí jen rámcový požadavek a ten samotný obal pak zadává výrobce potravin. Jsou to všechno věci, které se stále řeší a v příštím týdnu to nebude ještě vyjasněné.
Co jsou PFASPFAS (perfluorované a polyfluorované alkylové látky) je skupina uměle vytvořených sloučenin obsahujících silné vazby uhlík-fluor. Kvůli extrémní odolnosti vůči vodě, mastnotě, teplu a rozkladu se označují za „věčné chemikálie“. |
A co ty samotné věčné chemikálie?
Tam je trochu nešťastná věc. Samotné nařízení duplicitně překrývá evropskou legislativu, která řeší materiály pro styk s potravinami, což je mnoho let zavedená legislativa. A nově se tam dostalo, že by odběratelé obalů měli od svých dodavatelů – tedy reálných výrobců obalového materiálu – vyžadovat informace ohledně obsahu PFAS. Metodika Evropské komise, která ještě není ani oficiálně zveřejněná, však hovoří o tom, že by výrobci měli mít certifikáty o zkouškách na PFAS. Jenže těch laboratoří, které jsou akreditované, je extrémně málo. V Česku není ani jedna a v EU jich je šest. Řada dodavatelů tak nebude mít možnost si ani ty testy v akreditované laboratoři udělat. Veškeré změny tak budou v tomto případě na straně výrobců obalů, spotřebitel by skutečně neměl poznat prakticky nic.
Zásilky i mléčka do kávy. Evropa mění pravidla pro obaly, první změny přijdou nenápadně |
Očekáváte, že z trhu tedy některé obaly prostě zmizí? Hovořilo se například o obalech na pizzy nebo sáčcích na popcorn do mikrovlnné trouby.
Když se bavíme s našimi členy i laboratořemi, tak by mělo jít maximálně o jednotky procent obalů, které limity PFAS nesplní. Situace by se tedy neměla dramaticky změnit. Větší problém je dostupnost samotných laboratoří, které umějí obsah PFAS spolehlivě změřit, než případné zdravotní riziko. Záměrně používané PFAS, které obalům dávají odolnost vůči tekutinám či tukům, jsou totiž polymerní sloučeniny, nikoliv toxické monomery, které se do plastových obalů mohou dostat převážně kontaminací z recyklovaného plastu. Může nastat problém při prodeji výrobků do ostatních států EU, pokud se ukáže, že se jednotlivé státy rozhodly pro používání jiné metodiky, než kterou navrhuje Evropská komise. Každý stát by si pak mohl vybrat odlišný postup, podle kterého bude ověřovat splnění maximálních limitů. Na PFAS totiž nejsou jednotné testy, teoreticky si každý stát může vybrat jednotlivý fluorovaný alkyl a požadovat pak test přímo na něj.
Požádali jsme proto Ministerstvo životního prostředí, aby v EU prosadilo jednotné používání metodiky všemi členskými státy, protože jinak je to pro byznys obrovská zátěž a faktické zrušení jednotného trhu, který je základem ekonomické prosperity Evropské unie
Kdo bude v České republice ty limity kontrolovat? A pokud by to třeba spadlo na SZPI, bude muset mít také testy z akreditovaných laboratoří, nebo kontrolám bude stačit dostupnější test než samotným firmám?
To se netroufnu odhadovat, to je otázka na státní správu. Pokud víme, konkrétní kontrolní orgán zatím stanoven nebyl. Ale nemyslím si, že by ty státní laboratoře musely být nutně akreditované, protože již nyní se dělají testy na PFAS třeba u plastového nádobí ze strany například Státního zdravotního ústavu. Byl by to ale zajímavý paradox, kdyby kontrolní orgány nemusely splňovat stejnou metodiku jako samotné firmy.
V každém případě otázka dostupnosti laboratoří je zásadní, protože z naší ankety mezi členy Potravinářské komory vyplynulo, že všechny podniky budou požadovat od svých dodavatelů obalů informace o splnění limitů PFAS. A dodavatelé to prostě budou muset zajistit, přestože víme, že pro menší výrobce obalů to může být velmi těžké. Uvidíme tedy po 12. srpnu, zda někteří menší výrobci, pokud si ty věci nevyřešili dostatečně dopředu, nebo o nich ani nevěděli, tak nezjistí, že s nimi odběratelé ukončili spolupráci.
Věci nejsou dořešené
Padnou na potravináře ještě nějaké další povinnosti?
Postupem času spousta, ale už nyní se objevuje například požadavek na recyklovatelnost obalů podle evropské normy. To asi není úplně reálné, v rámci bilaterálních konzultací však Evropská komise tvrdila, že se budou moci využít i normy na kompostovatelnost a energetické využití, ale bude záležet na jednotlivých státech. Je to zase podobné – nyní jsou tři normy, které by mohly využitelnost obalů řešit a doufáme, že pravidla budou nakonec jasnější. A potom je zde téma názvosloví. „Výrobci obalů“ už nejsou ti, kdo je reálně vyrábí, ale většinou ti, kdo výrobek do obalu zabalí, tedy potravinářské firmy či ten maloobchod.
Firma, která samotný obal vyrábí, je nově označována jako „dodavatel obalu“. Odpovědnost se tedy přenáší na potravináře. Ale na druhou stranu „výrobci obalů“ budou muset vypracovat třeba technické dokumentace, které jsou poměrně rozsáhlé, následně budou muset provést posouzení, zda je obal v souladu s nařízením a nakonec ještě vypracovat prohlášení o shodě. Aby to mohli udělat, potřebují spoustu informací o obalu i technologickém postupu výroby potraviny. Dá se to nějak vyřešit, ale znovu nejspíš problém vznikne u privátních značek. Celý systém je od začátku nastavený špatně, podobně jako před pár lety nařízení proti odlesňování, kde se ale nejhorší věci podařilo díky velkému tlaku změnit.
Zákazy plastů nemají smysl, stejně jako mytí kelímků od jogurtu, říká vědec |
Ministr životního prostředí Igor Červený před časem pro iDNES.cz řekl, že se bude snažit ještě i dodatečně, tedy třeba v září, prosadit odklad povinností na evropské úrovni.
To by bylo skvělé! Tady na rozdíl od odlesňování nebyla politická vůle ke změně, protože si členské státy neuvědomily, že se ten předpis znovu potáhne celým hodnotovým řetězcem. Neřeší se tedy pouze na vstupu, tedy kdy by všechny potřebné náležitosti prokázal přímo skutečný výrobce obalu a v opačném případě by výrobek nesměl na trh.
Myslím si také, že by bylo vhodné přehodnotit povinnosti, které se objeví například až za dva roky, tedy povinnosti o piktogramech na recyklaci napříč celým trhem. U nás se pro recyklaci papíru používá modrá barva a pro plasty žlutá, zatímco v Belgii, kde jsem v minulosti působil, je tomu přesně naopak. A dost pochybuji, že by si spotřebitelé po desítkách let zavedených návyků na takové změny snadno zvykli. Sladění všeho ve všech státech EU zde, podle mého názoru, zachází příliš daleko a může být občany vnímáno negativně, i když samotné cíle nařízení jsou myšleny dobře.
