„Výsledky jasně ukazují, že je to pro lidi důležité. Klienti by tu možnost měli mít,“ říká majitel serveru a poslanec Patrik Nacher.
Sám má negativní zkušenost. Pojistku chtěl zrušit, ale propásl termín před výročím smlouvy a u pojišťovny neuspěl. „Hrozí, že se pojišťovna ke klientovi bude chovat macešsky, protože ví, že ho má uvázaného na další rok,“ říká.
S tím, že klienti chtějí měnit pojistky kdykoliv, se často setkávají i poradci. „Je za tím hlavně vidina nižšího pojistného,“ říká analytik neživotního pojištění Partners Zbyněk Kuběj. Pravidla sice umožňují ukončit smlouvu dohodou, pojišťovna na ni ale obvykle nepřistoupí.
Potíže s výpovědí neživotního pojištění
„Čím více omezíme svobodu volby, tím horší a dražší služby zákazníci dostanou. Kdybychom nemohli volně přejít od jednoho mobilního operátora k druhému, platíme dodnes tisíce,“ myslí si šéf První klubové pojišťovny Marek Orawski.
Kdy je možné vypovědět povinné ručení
Pozn.: Smlouva zanikne i v případech, kdy se změní vlastník vozidla, vozidlo je odcizeno nebo zlikvidováno, odhlášeno z provozu, pokud není placeno pojistné atd. |
Stát by se měl držet stranou
Lidé chtějí mít volbu odejít kdykoliv hlavně u povinného ručení. Podle pojišťoven je však otázka, kolik klientů by ji využilo. „Průměrná cena povinného ručení je tři tisíce korun a na trhu panuje silná konkurence. Pro většinu klientů jsou ceny u jednotlivých pojišťoven obdobné. Nejsem si jist, že lidé budou chtít rušit smlouvu a uzavírat novou, aby uspořili sto korun,“ říká šéf ČSOB Pojišťovny Vladimír Bezděk.
Na půdě České asociace pojišťoven se však už diskutuje o nových standardech. „Flexibilita, kterou možnost předčasného ukončení smlouvy právně konformním způsobem umožní, podporuje konkurenci na trhu a je dalším benefitem pro spotřebitele. Konkrétní postup je však na každé pojišťovně a je otázkou její obchodní politiky a strategie,“ říká výkonný ředitel asociace Jan Matoušek.
Příklad přenosu bankovního účtu ukazuje, že to jde. „Před deseti lety se zdálo zjednodušení přechodu mezi bankami nereálné. Dnes to není problém. Umožnila to ochota bank i technologie,“ říká Nacher. Přes počáteční neochotu se banky dohodly mezi sebou. Mobilním operátorům pravidla nařídil stát.
Do pojistek by se však stát podle Nachera míchat neměl. „Samoregulace či tlak spotřebitelů jsou mnohem účinnější. Bude efektivnější, pokud k tomu každá pojišťovna přistoupí po svém. Některé budou vstřícnější, jiné méně. Pokud to nařídí stát, místo konkurenčního boje se pojišťovny spojí do jednoho šiku a začnou proti nařízení bojovat,“ říká.
I Matoušek tvrdí, že nová legislativní úprava není třeba. „Pojišťovny se s tím dokážou v rámci samoregulace vyrovnat samy, stejně jako to udělaly například u předsmluvních informací u investičního životního pojištění,“ říká.
Podle Bezděka může nová možnost vést k mírnému zdražení. „Pro pojišťovny by to přineslo trochu větší riziko a zvýšení administrativních úkonů okolo pojistky,“ říká Bezděk. Vyšší náklady může vyvolat i nutnost přeprogramovat řadu systémů uvnitř pojišťoven.
Orawski, který vede nejmladší českou pojišťovnu, však namítá, že nynější omezení nemá jiný základ, nežli snahu vytvářet pohodlné prostředí. „Ke zdražení nevidím důvod. Pojišťovna musí nastavit ceny tak, aby odpovídaly pojistným rizikům. Jsem zastáncem rozumného způsobu ochrany, který může fungovat například tak, že pojistku klient nemůže zrušit v rámci prvního roku, ale potom už ji může zrušit kdykoli,“ dodává Orawski.
