„Mezi nejúspěšnější poradce patřily hezké ženy,“ vzpomíná na dobu své aktivní poradenské činnosti Doucha, který své zkušenosti popsal v knize Pojišťovácký šmejdi.
Jak poznám pojišťovacího šmejda?
Pojišťovácký šmejdi klientům obvykle tvrdili, že musejí jejich pojistky zkontrolovat, načež je vyhodnotili jako paskvily, nebo je naopak pochválili, ale následně začali klienty přesvědčovat, že by bylo možné cosi vylepšit a že ušetří spoustu peněz. Cílem bylo vzbudit zájem a získat jejich důvěru. Mívali suverénní až povýšené chování, ale s postupem času se samozřejmě praktiky šmejdů mění. Tehdy přijížděli obvykle v černém autě, často značky Audi, v černém obleku, módní obuvi a s objemnou brašnou a notebookem přes rameno a na odbornější dotazy odpovědět neuměli. Manažeři těchto sjednatelských společností získávali pro tuto práci kdekoho, i bez maturity. Naučili je různé triky z psychologie prodeje, aby klienta dostali na lopatky. Důsledky špatně sjednaného pojištění nedomýšleli. Zajímal je jen vlastní byznys.
Jednou jsem řešil průšvih důchodce. Nezaplatil 67 korun, a dostal penále deset tisíc.
