Podle zástupců českého plynárenství přispěje využívání zemního plynu v nejbližších letech k čistšímu ovzduší, dalšímu poklesu emisí oxidu uhličitého, ale také ke zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek tepla a elektřiny. Nespornou výhodou je sezonní výpomoc pro obnovitelné zdroje energie a nakonec i příznivá cena.
„Zemní plyn se na následujících 20 let stane pro Českou republiku základním palivem. Světové zásoby jsou dostačující a nevidím problém k nám plyn v potřebném množství dopravovat, a to ani s ohledem na očekávaný nárůst poptávky,“ říká Josef Kotrba, generální ředitel Českého plynárenského svazu. Jak dodává, výrazně poroste především podíl zkapalněného zemního plynu neboli LNG.
Plyn nalezne největší uplatnění v systému centrálního zásobování teplem, na němž jsou v Česku závislé čtyři miliony obyvatel. Podle Kotrby je současná plynárenská infrastruktura připravena zvýšenou poptávku teplárenství po plynu pokrýt.
Drtivou většinu plynu dovezlo Česko koncem roku z východu |
Odborníci se shodují, že zemní plyn je jedním z největších dekarbonizačních faktorů především pro náhradu uhlí v teplárenství a elektroenergetice.
„V těchto oblastech se už nyní realizují anebo připravují mnohamiliardové investice do plynových zdrojů. Ty budou nejen vyrábět teplo, ale také elektřinu, a to do značné míry v době, kdy ji nebude možné získat ze slunečního svitu a větru. Podle našich predikcí stoupne do roku 2035 výroba elektřiny z plynu 3,5násobně,“ uvádí Michal Macenauer, ředitel strategie ve společnosti EGU. Jak dodává, samotná plynofikace teplárenství je i investicí do flexibility a sezonní výroby.
Mnoho nejistot
Analytici se shodují, že následující období nebude Evropská komise přijímat další opatření, co se týče Green Dealu, spíše ta dosavadní budou obrušována. Neznamená to však ústup Evropy od dekarbonizace. Podle Macanuera nastává spíše zlom v jejím cílování.
„Odchod od uhlí je jistý, naprosto nejistý je definitivní odchod od plynu a velmi nejistý je odchod od ropných paliv. Nejistot je velmi mnoho,“ uvedl šéf poradenské společnosti EGU.
V letech 2021–2024 se v českém teplárenském sektoru uskutečnila první etapa odchodu od uhlí. V jeho průběhu bylo modernizováno za šest miliard korun deset menších teplárenských zdrojů dodávajících teplo více než 110 tisícům domácností. Roční pokles spotřeby uhlí dosáhl v tomto případě 514 tisíc tun a emise CO2 se snížily o 600 tisíc tun. Velké teplárny v krajských městech na náhradě uhlí intenzivně pracují, další projekty mají být postupně uváděny do provozu v letech 2027–30.
Provozovatelům tepláren se dosud podařilo obhájit 90 miliard korun v rámci Modernizačního fondu v programu HEAT, který je klíčovým zdrojem financí pro odchod tepláren od uhlí. Podle Jiřího Vecky, ředitele Teplárenského sdružení ČR se zemní plyn díky tomu s 53procentním podílem stane nejdůležitějším palivem s ohledem na dekarbonizaci. Následovat má biomasa s 29 procenty a energetické využití odpadů se 17 procenty.
„Stále ale platí, že provozovatelé tepláren v rámci plateb za emisní povolenky v období let 2021 až 2030 odvedou zhruba 160 miliard korun, což je podstatně více, než kolik z Modernizačního fondu získají,“ zdůrazňuje ředitel Vecka.
Díky plynofikaci a modernizaci tepláren dojde do roku 2030 podle EGU k významnému snížení emisí skleníkových plynů o přibližně 6 milionu tun CO2 za rok. Nahrazení plynu za uhlí v domácnostech pak ročně ušetří dalších 1,8 milionu tun CO2 a v průmyslu dokonce 2,7 milionu tun CO2.
O teplárenských soustavách by se právě s ohledem na ochranu ovzduší a životního prostředí mělo uvažovat jako o první možnosti pokrytí dodávek tepla v urbanizovaných lokalitách s jeho vyšší spotřebou. V případech, kdy soustava zásobování teplem není k dispozici nebo se nachází v příliš velké vzdálenosti, případně v rozptýlené zástavbě rodinných domů, je vhodným řešením individuální plynové vytápění.
Plynový kotel se stále vyplatí
Podle Macenauera se domácnostem i nadále vyplatí investice do plynového kotle, protože vytápění plynem pro ně bude cenově výhodné minimálně do konce jeho předpokládané životnosti. „Domácnosti nemají ekonomický důvod urychlovat odchod od vytápění zemním plynem. Kotel na plyn je výhodný zejména mimo lokality s centrálním zásobováním teplem,“ zdůrazňuje Macenauer. Podle něj je například instalace tepelného čerpadla pro domácnost spojena s dalšími investicemi do rekonstrukce vytápění objektu. „Ani doplnění o fotovoltaické panely ekonomickou bilanci nezmění, protože v zimě se hodně topí a málo svítí,“ dodává.
Analýza EGU potvrdila, že nákladovost tepelného čerpadla je v porovnání s plynovým kondenzačním kotlem vyšší, a to ve většině případů až do postupného zpoplatnění emisí systémem EU ETS 2 do roku 2035 ve výši 120 eur za tunu CO2. Zprovoznění EU ETS 2 je přitom čím dál méně pravděpodobné. Odborníci zároveň upozornili na tzv. energošmejdy, kteří lidem vnucují nové investice a nedávají jim úplné informace o jejich skutečné návratnosti.
Plynové teplárny využívající technologii vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET) v následujících letech významně přispějí k zajištění výkonové přiměřenosti a nabídnou elektrizační soustavě ČR potřebnou flexibilitu v kritickém období transformace.
Společně s již existujícími paroplynovými zdroji by měly do roku 2030 tvořit téměř 40 procent kapacity řiditelných zdrojů, tj. min. 4,3 GWe, a poskytovat rezervní a regulační výkon kdykoliv během roku, zejména v zimě, kdy bude nedostatečná výroba elektřiny z fotovoltaiky nebo větrných elektráren.
