A z pěti pracujících v rozpadajícím se domě vyrostla firma, která zaměstnává desítky lidí.
Příběh rokuPetr Vlček se účastní soutěže EY Podnikatel roku a soutěží i o cenu čtenářů za nejlepší podnikatelský příběh. Hlasovat pro něj můžete v anketě ZDE |
AVT Group podnikatele Petra Vlčka je jednou z největších českých společností, které instalují audiovizuální techniku. Jen namátkou – „na svědomí“ má například projekce ve spojovacím tunelu Národního muzea, ozvučení Stavovského divadla či navigační systém na Letišti Václava Havla.
„Začali jsme jako kluci, kteří zvládnou na strop pověsit projektor s jedním kabelem a svítit na zeď,“ říká. „Časem jsme k tomu začali přidávat plátna, pak interaktivní tabule a ozvučení. Dnes jsme ve stavu, kdy naše práce začíná ještě někde úplně jinde,“ dodává. Kromě samotné techniky se společnost totiž věnuje i třeba tomu, aby se zaměstnanci do kanceláří, které naprojektuje, těšili a nic je nestresovalo.
Pro Petra Vlčka můžete hlasovat v anketě ZDE |
Například v mladoboleslavské Škodě tímto způsobem společnost vybavila 600 zasedacích místností. Z její práce pak mohou těžit i studenti Masarykovy univerzity v Brně. Vlčkova firma tam standardizovala techniku na všech fakultách tak, aby se studenti ani učitelé nemuseli zabývat tím, jak se ve té které místnosti ovládá.
V závislosti na množství zakázek v současnosti AVT Group zaměstnává od čtyřiceti do osmdesáti lidí. Začátky firmy, která v současnosti plní jednu milionovou zakázku za druhou, však pro jejího zakladatele nebyly jednoduché. „Dal jsem do toho všechno, co jsem měl,“ vzpomíná. „Zastavil jsem i svůj dům. Prostě jsem v trenýrkách stál a makal na tom, abych nezmrznul,“ dodává s úsměvem.
Na trh AVT Group vstoupila v roce 2014. Zanedbaný dům, ve kterém zpočátku sídlila, Vlček pořídil od krachující firmy na pražském Opatově. Na účtě mu po transakci nezbylo ani dvacet tisíc. I přesto však v cestě za vlastní firmou nepolevil. „Nejdřív jsme spravili tři kanceláře v patře a postupně, jak byly peníze, jsme dál opravovali,“ říká. Během té doby se už ve firmě normálně pracovalo. „Někdy byl kravál, protože se vrtalo, ale všichni v týmu podporovali to, že něco budujeme. Viděli, že se to nedělá nadarmo,“ doplňuje.
Svůj sen si však firmou nakonec splnil – nechtěl se zpovídat žádným vzdáleným šéfům nebo obchodnímu oddělení. „Zatím se bez nich obejdeme,“ uvádí. Jejich absence je podle něj navíc výhodou. „Zjistili jsme, že jsou nám obchodníci v tom našem velmi technickém oboru spíš přítěží a prodražují služby,“ říká.
