Co všechno byste v oblasti eGovermentu chtěli spustit v horizontu pěti let? Bude nám vzorem Estonsko, kde občané od počítače i volí?
Chceme se držet několika zásad. První je, že občan má mít právo zvolit komunikační kanál s veřejnou správou. Nadále si bude moci dojít na úřad, kde ho obslouží úředník v konkrétní agendě. Stále bude také existovat asistovaný výkon veřejné správy skrze Czech Pointy na úřadech i poštách. Třetí způsob je samoobslužná komunikace s úřadem přes internet a za pomoci elektronické občanky. Všechny online služby úřadů budou postupně přibývat na Portálu občana. Co se týká voleb přes internet, to je politická otázka, zajistit to umíme.
A další zásady?
Veřejná správa by neměla občana obtěžovat, pokud to není nutné. Například nošení nejrůznějších fyzických průkazů a kartiček je nepraktické a překonané. Lidem by měl stačit k identifikaci občanský průkaz a na cestování cestovní pas. Všechno ostatní – zbrojní pas, zdravotní kartička a podobně – nemá existovat jako fyzický nosič, který musí mít člověk pořád u sebe a bez něhož nemůže dokázat, že je řidič, rybář nebo střelec. Neznamená to ale, že každý policista nebo úředník o mně z občanky bude vědět úplně všechno. Dostane se jen k informacím ze své agendy.
Obtěžující je také to, jestliže musíme do formulářů vyplňovat údaje, které o nás stát už má...
Jistě, další architektonický princip je „Data pouze jednou“. K tomu je potřeba mít dobře založený takzvaný propojený datový fond. Základní registry máme, kompozitní služby také, ale některé resorty do nich ještě neposkytují žádná data. Například zatím neumíme zjistit, kdo má řidičák a s jakým číslem, jelikož ministerstvo dopravy se teprve bude připojovat. Pokud někdo neplatí výživné a exekutor mu chce pozastavit řidičák, musí dopisem zdlouhavě zjišťovat, jestli dotyčný vůbec nějaký řidičák má. Příkladem je také Generální finanční ředitelství, které plánuje portál Moje daně, kde se daňové přiznání z části vyplní samo. Stát už dnes ví od zaměstnavatelů přes sociální správu, kolik si kdo vydělá. Ale neumí s daty pracovat a zákon o dani z příjmu s tím zatím nepočítal.
Budeme se jednou prokazovat na úřadech mobilem? Dnes se mobil používá například při placení – Google Pay, Apple Pay.
To bude ještě chvilku trvat.
Při přebírání občanky lidé už asi osm let zadávají bezpečnostní osobní kód BOK, ale nikde jej nemohou využívat. Máte s ním nějaké plány?
Osobně ho považuji za dobrou věc, protože výrazně zvyšuje bezpečnost ztotožnění, kdy identifikace podle fotky není dostatečně spolehlivá a může dojít k záměně. Budeme se snažit, aby se BOK začal používat při fyzickém kontaktu s úředníkem.
Když to shrnu, cílem je, aby v budoucnu nebylo nutné na úřad vůbec chodit?
Ano, s výjimkou převzetí fyzického dokladu – občanského průkazu, kdy někdo musí zkontrolovat, že průkaz dostanete opravdu vy.
U třetiny IT projektů jsme našli problémy
Neustále slýcháme, že státní správě se nedostává IT odborníků, protože služební zákon neumožňuje je adekvátně zaplatit. Je situace skutečně tak zlá? Může to ohrozit IT systémy státu?
Kolaps, myslím, nehrozí, ale pokrok je pomalejší, když chybí lidé, kteří by jej měli realizovat. Můj odbor hlavního architekta má víc než třetinu neobsazených pozic – nikdo se na ně za stávajících podmínek nehlásí. Finanční ohodnocení je oproti komerčnímu sektoru nižší – nástupní plat můžu dát vysokoškolákovi mezi 28 a 33 tisíci korunami hrubého. Komerční sféra má nástupní mzdu 40 tisíc i víc. Ti, kdo u nás pracují, jsou často entuziasti, kteří to chtějí dělat a pro něž finanční stránka věci není to hlavní. Mají pocit, že se podílejí na dobré věci, na změně k lepšímu.
Petr Kuchař (50)Na pozici hlavního architekta eGovernmentu na ministerstvu vnitra pracuje téměř čtyři roky. Jeho úkolem je posuzovat po odborné stránce investice do nových nebo stávajících IT systémů všem resortům a propojovat občany a úřady online. Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT a v roce 1992 spoluzaložil Abra Software, firmu specializovanou na ekonomické systémy pro podnikatele, kterou nadále spoluvlastní. Několik let byl v představenstvu ICT unie, která sdružuje dodavatele informačních a komunikačních technologií. |
Služební zákon má přece mechanismus, jak tabulkové platy navýšit – institut všeobecně uznávaného odborníka a klíčového pracovníka. Nevyužíváte je?
Ano, je možné dát až dvojnásobné osobní ohodnocení nebo navýšit tarifní část platu. V obou případech ale bývá problém přiznat tento statut konkrétním lidem, protože na to nejsou mzdové peníze.
Ministerstva někdy odůvodňují zadávání IT zakázek externím firmám tím, že nemají dost kvalitních lidí. Co si o tom myslíte?
Pokud úřady nemají znalosti o svých systémech, dodavatelská IT firma toho může využívat proti nim. Každý úřad by měl mít svého IT architekta, který bude vědět, jaké má systémy, jak jsou propojené a jak v principu fungují.
Co je tedy největší problém z hlediska informačních technologií ve veřejné správě?
Obrovská fragmentace. Máme přes 6 500 úřadů veřejné správy a každý úřad si nad svými informačními systémy vykonává svou správu. Výsledkem je více než 7 700 informačních systémů veřejné správy, což je hrozivé číslo. A systémy se každé čtyři až pět let soutěží, jako by každý z nich byl unikát. Plýtvá se na to energií i časem a ještě se pak někteří odvolávají k antimonopolnímu úřadu, že soutěž neproběhla řádně, čímž se vše prodlužuje.
Je z toho východisko?
Nabídnout úřadům sdílení. Jednak sdílení počítačového výkonu, aby každý úřad nebo obec nemusely pořizovat vlastní počítače a stavět malé datové centrum s chlazením a elektrocentrálou. Úřad by si pronajal prostor v datovém centru jako službu, nainstaloval do něj své aplikace a přistupoval k nim vzdáleně. Až se nám povede tohle, postoupíme a něco podobného nabídneme i na úrovni aplikací. Představte si nabídku několika spisových služeb, několika ekonomických systémů vhodných pro veřejnou správu, několika systémů pro správu mailů. Do nabídky by se jednotliví dodavatelé dostali po splnění předem vyhlášených parametrů. Úřad si pak jednotlivé systémy objedná jako z katalogu. Když malá obec se starostou, tajemníkem a pěti zaměstnanci bude potřebovat pro svých sedm notebooků nějakou aplikaci, prostě si ji objedná a neřeší ani pevné počítače, ani licence konkrétního softwaru, ani dráty pod stolem.
Pak jsou tu ale informační systémy specifické jen pro daný úřad, například výplata dávek, které sdílet nejdou. Tam byste to řešil jak?
Ano, agendové systémy jsou většinou unikátní. I ony by ale měly alespoň využívat data z existujících databází státu, nejčastěji z registru obyvatel. Pokud to konkrétní úřad nedělá, například o změně příjmení se dozví až v momentu, kdy si dotyčný přijde na úřad něco vyřídit s novou občankou.
To není ze zákona dané, že každý úřad musí data automaticky aktualizovat?
Je, ale některé úřady to nedělají, i když mají údaje z registrů k dispozici sedmým rokem. Nicméně lepší se to. Můj odbor na to přijde v momentu, kdy si k nám pošlou schválit investiční výdaje na IT, což je povinné od roku 2016. Nedostatky jim vracíme k přepracování. Prošlo mi rukama přes 500 projektů v hodnotě více než 45 miliard korun a u více než třetiny byl nějaký problém a pozastavovali jsme řízení.
Velkým problémem výše zmíněných agendových systémů je dnes závislost na jednom dodavateli a nemožnost zakázku přesoutěžit. Týká se to například dávkových systémů na úřadech práce, systémů na ministerstvu spravedlnosti a nejdražší příklad takové závislosti je daňový systém ADIS, který IBM dodává státu od roku 1992. Dá se s tím něco dělat?
Jediným, kdo má know-how na fungování ADIS jako celku, je jeho výhradní dodavatel IBM. Neříkám, že to dělá špatně, ale mohlo by to být levnější. Řešením je rozdělit aplikaci na vícero menších částí, které musí mít mezi sebou jasně definované rozhraní, aby je bylo možné vyměňovat nezávisle na sobě.
Bude tedy třeba vyhodit staré IT systémy, do kterých se investovaly miliardy, a nahradit je úplně novými?
Vystavět vedle existujícího domu druhý úplně nový je extrémně drahé a postupuje se tak jen výjimečně. Stávajícímu dodavateli se musí nařídit, aby to rozdělil na části a definoval rozhraní mezi nimi. Jednotlivé části se pak mohou soutěžit zvlášť.
Zmínil jste datová centra. V čem je problém? Dnes už má stát několik vlastních, že?
Ano, například ministerstvo financí má velké datové centrum na pražském Žižkově, na Vápence. Spravuje ho podřízená organizace ministerstva Státní pokladna – Centrum sdílených služeb (SPCSS). Jenže podle zákona o zadávání veřejných zakázek není možné, aby si jiný úřad, například ministerstvo zemědělství, umístil své servery, nebo dokonce své agendové aplikace na počítače ministerstva financí.
Nestačilo by změnit legislativu?
Není to tak jednoduché. Je třeba to udělat v souladu s evropskou směrnicí pro zadávání veřejných zakázek. Narážíme na to víc než čtyři roky, ptáme se ministerstva pro místní rozvoj, které je gestorem uvedeného zákona, jak to máme udělat. Zdá se, že cesta se najde. Situaci by to výrazně zefektivnilo.
Nová e-občanka omezí cesty na úřad:
9. července 2018 |
