Na podzim 1989 se Česko ocitá na trnité cestě k tržnímu hospodářství. Nasměrovat jej měla kuponová privatizace, kdy si každý mohl za 1 035 korun československých koupit kuponovou knížku a pak ji nabídnout někomu, kdo o ni měl zájem a dal za ni větší peníze. Vypadalo to jednoduše, ale jak privatizace skutečně funguje, tehdy věděl málokdo.
Neomylně se v nových podmínkách pohybovaly investiční fondy, z nichž jeden patřil i Petru Kellnerovi. Advokát Jakub Rákosník vysvětlil, že bylo až překvapivé, jak moc se těmto fondům povedlo akumulovat kupony běžných občanů. Nějaká koncentrace se sice čekala, taková ale prý ne. Fondům pomohla i masivní reklamní kampaň, v níž vystupovaly tehdy slavné osobnosti.
Milovaná i nenáviděná. Češi si připomenou 30 let od kuponové privatizace |
Petr Kellner mohl na privatizaci naskočit mimo jiné díky milionům od šéfa teplického sklářského koncernu Štěpána Popoviče. V té době se Kellner poprvé setkává také s Ladislavem Bartoníčkem, se kterým byl spojený po dlouhá léta. Po Kellnerově smrti PPF dokonce dočasně vedl. Jeho cesty se s PPF už rozešly, dodnes ale ze své kanceláře vidí na dejvickou budovu PPF.
„Snažili jsme se zanalyzovat maximum podniků, které tehdy byly v nabídce a najít ty zajímavé,“ dodal pro Rozhlas Bartoníček. „Kombinovali jsme ekonomickou moudrost se snahou získat co nejvíc informací a nakonec jsme skončili s velkým počtem firem,“ vysvětlil dále reportérům Bartoníček.
Zemřel ekonom a někdejší ministr Ježek, jeden z otců kuponové privatizace |
Právě to se brzy ukázalo jako problém. Bylo totiž jasné, že s takhle velkým počtem podniků, kde má PPF relativně malé podíly, se bude hospodařit těžko. „Dalším krokem tedy bylo to množství zredukovat,“ popsal Bartoníček.
Každý zkoušel, kam až může
Devadesátá léta a kuponová privatizace se vyznačovaly také absencí pravidel. „Bylo to osahávání terénu, obě strany zkoušely, co se ještě může. Pravidla chyběla. Země byla zdevastovaná absencí mechanismů tržní ekonomiky, která vznikala za pochodu. Z toho důvodu jsem k věcem, co se děly tehdy, tolerantnější, než kdyby je někdo udělal teď,“ vzpomíná bývalý ministr financí Ivan Pilip.
„Samozřejmě že Petr Kellner byl tvrdý chlap, někdo by řekl žralok,“ popsal Vladimír Mlynář, bývalý novinář a někdejší šéf komunikace skupiny PPF. „On působil ve světě, který byl tvrdý. Říkal, že dáváme rány, ale taky jich spoustu dostáváme,“ vzpomíná a Kellnera označuje za reklamu na kapitalismus.
Český Steve Jobs, predátor. Nejbližší vzpomínají na Petra Kellnera |
To ale neznamená, že se mu povedlo všechno, na co sáhl. Fiaskem skončila firma zabývající se obrábějícími stroji ZPS Zlín. Ta se kvůli velkým dluhům ocitla v konkurzu.
O těžkostech v PPF ví možná ze všech nejvíc Richard Benýšek. Ten přicházel ve chvílích, kdy už Petru Kellnerovi docházela trpělivost. Sám sebe označil za profesionálního darebáka. „Většinou se mě (Kellner) ptal: Richarde, děláte něco? Ne, piju kafe, odpověděl jsem a on na to: tváříte se spokojeně, co kdybychom udělali nějaký deal? Už mě to nebaví, obtěžuje, lidé mají pocit, že si se mnou mohou hrát,“ popsal, jak fungovala jejich komunikace. Vladimír Mlynář říkával, že manažer PPF poznal neúspěch svého projektu tak, že ho dostal na starost právě Benýšek. „Byl jsem tam fakt oblíbený,“ uzavírá Benýšek.
