Lanýž má dnes v Česku zvláštní místo. O jeho pěstování se v posledních letech stále více mluví, vznikají pokusné výsadby a přibývají lidé, kteří zakládají vlastní lanýžárny. Na skutečně doloženou pravidelnou produkci z české farmy se ale stále čeká. Historie této podzemní houby v českých zemích je přitom překvapivě stará.
Před rokem upozornila Český lanýž asociace na zápis z Glosáře Bartoloměje z Chlumce, známého jako mistr Klaret. Jeho latinsko-český slovník vznikal kolem roku 1360 a v části věnované houbám obsahuje mimo jiné výraz „lanyss“.
Existence zápisu a jeho čtení byla podle jejího zakladatele Richarda Beneše konzultována s archivářem Jaromírem Tlustým. Asociace tím dokazovala, že Češi znali lanýže daleko dříve, než se čekávalo. Nyní pak přichází s informací, že jej Klaret správně zařadil mezi houby, tedy o 220 let dříve dříve než Cesalpino ve svém díle De plantis libri XVI.
Ještě důležitější než samotné slovo „lanyss“ může být jeho umístění v publikaci. Klaret ve svém díle zaznamenal desítky názvů hub. Právě rozsah této terminologie má ukazovat, že znalost hub v tehdejších českých zemích mohla být pozoruhodně rozvinutá.
Pro srovnání německý učenec Konrad z Megenbergu dokončil kolem poloviny 14. století svou Buch der Natur. Houby v ní rovněž popisuje, mimo jiné smrž nebo muchomůrku červenou. Lanýž však podle dochovaných rozborů neuvádí.
To ovšem neznamená, že Němci lanýže neznali a Češi ano. Znamená to pouze, že v dosud porovnávaných písemných pramenech se podařilo nalézt tento konkrétní doklad u Klareta. A právě to je rozdíl, který je u historických prvenství důležitý.
Karlštejnský zápis
Ještě konkrétnější je záznam z Karlštejna. V účetní knize hradu se k roku 1424 objevuje Hanušík, který přinesl správci lanýže a dostal za ně tři groše. „Ze stručnosti zápisu lze předpokládat, že lanýže nebyly něčím neobvyklým, co by bylo nutné v účetní knize zvlášť vysvětlovat,“ říká Beneš.
A záznam zároveň ukazuje, že měly vysokou hodnotu. „Tři groše představovaly částku srovnatelnou s přibližně celodenním výdělkem kvalifikovaného řemeslníka té doby,“ doplňuje.
Tadeáš Hájek z Hájku a později Bohuslav Balbín spojují lanýže s jelení zvěří. Z toho ale ještě neplyne, že máme historicky doložený způsob cíleného vyhledávání dnešního lanýže letního jelenem. Právě tuto otázku chce lanýžová asociace nyní ověřit experimentálně.
Česko, země lanýžů. Pěstují se na 30 hektarech, skokově jich přibývá |
Výzkumníci sledují, zda jelen evropský dokáže aktivně reagovat na lanýž letní (Tuber aestivum) a zda by teoreticky mohl přispívat k šíření jeho spor. První pozorování z letošní sezony chtějí představit na říjnové výstavě v Národním zemědělském muzeu, kompletní výsledky mají být podle projektu k dispozici v roce 2028.
V Česku dnes existují pokusy o zakládání lanýžových sadů a vzniká kolem nich nový obor. Pravidelná sklizeň je však běh na dlouhou trať a úspěch není zaručený. Záleží na půdě, klimatu, mykorhizní sadbě i následné péči. V současnosti navíc není známá česká lanýžová farma, u níž by byla veřejně doložena pravidelná komerční sklizeň pravých lanýžů, ač se o to Beneš již roky snaží. Kromě výzkumných ploch ale nejsou ještě lanýžárny ve věku, kdy by se dala produkce biologicky očekávat.
Je to nejspíš hlavně dané tím, že do nedávna se lanýže ani pěstovat nesměly – patřily mezi chráněné houby a jejich sběr se trestal pokutou. To ostatně platí dodnes, pokud se nedoloží, že lanýž byl skutečně vypěstovaný a ne jen utržený v lese.
Mezitím se však asociaci podařilo prosadit lanýžárny mezi lokality, kde se můžou stavět agrovoltaické elektrárny. Beneš zatím prodává naočkované sazenice, které jsou geneticky otestované, že skutečně mají na kořenech zárodky lanýžových mycélií, spolu s tím i zajišťuje technologie na založení lanýžáren.
