Text levicového ekonoma Stiglitze se Číňanům musel líbit. Zastánce keynesiánské politiky (ekonomická teorie, která obhajuje zásahy státu do ekonomiky, pozn. red.) se opřel do pravicové politiky a kritizoval i způsob, jakým se v USA rozdělovaly peníze ze záchranných balíčků.
"Prvním poučením je fakt, že trhy samy sebe neregulují. Ve skutečnosti jsou bez přiměřené regulace náchylné k excesům. Bankéři se ženou za vlastním prospěchem a nezajímá je společenský přínos. Dokonce ani neslouží zájmům svých akcionářů a vlastníků dluhopisů," vzpomněl si Stiglitz hned v úvodu svého textu na situaci v USA.
Ekonom kritizoval vyplácení bonusů i dividend manažerům bank v nepříznivé době z peněz daňových poplatníků.
"Pod hrozbou kolapsu celého systému se roztáhla záchranná síť, která měla původně pomáhat nešťastným lidem vypořádat se s životem v krajní nouzi. Velkoryse zachytila komerční i investiční banky, pojišťovací společnosti, výrobce automobilů a dokonce i půjčovny vozů," připomenul téma plýtvání státní krizovou pomocí, které u americké veřejnosti budí velké emoce.
Podle Stiglitze byly peníze ze záchranných balíčků špatně využity. Původně měly rozhýbat zamrzlý trh s půjčkami, to se ale nestalo. Ekonom tvrdí, že místo toho peníze dostaly instituce, které léta podváděly, měly lichvářské půjčky a netransparentní poplatky.
"Záchranný plán odhalil velká pokrytectví. Ti, kteří dříve volali po co největších úsporách a odmítali i drobné rozvojové programy pro chudé, nyní naléhali na schválení nejmasivnější záchranné akce na světě. Ti, kteří obhajovali počestnost a transparentnost trhu, učinili finanční systém tak neprůhledný, že banky nebyly schopné ukázat účetní rozvahu," vzkázal Číňanům.
Hazard mamutích domů
Druhé poučení podle ekonoma plyne z porozumění, proč trhy nepracují tak, jak mají. Opřel se do mamutích finančních domů, které těží z toho, že si nikdo nemůže dovolit jejich bankrot.
Keynesiánská politika podle Stiglitze funguje. Jako příklad si vzal Austrálii, která spustila masivní stimulační program dříve a z krize se údajně zotavuje rychleji.
U levicových Číňanů se setká s pochopením zřejmě i s další myšlenkou - řešením deficitu. "Ortodoxní pravidlo vyzývá ke snižování schodku - zvýší se daně nebo omezí výdaje, aby se obnovila důvěra v ekonomiku. Jenže tyto kroky téměř vždy sníží poptávku a ekonomiku uvrhnou do ještě větší recese," tvrdí.
Další poučení z krize našel ekonom v chování centrálních bank. "Přehnané soustředění na inflaci způsobilo, že centrální banky některých zemí ignorovaly situaci na trhu. Následky mírné inflace jsou nepatrné ve srovnání s tím, co napáchají majetkové bubliny, když je centrální banky nechají nekontrolovaně růst," dodal.
V posledním bodě Stiglitz naráží na to, že firmy neinvestují své prostředky do inovací správně. Finanční inženýrství se podle něj soustředilo na zdokonalování způsobů vykořisťování méně vzdělaných a překračování norem, které mají trhy bránit a zefektivnit. Finanční řízení naopak podle něj nepomohlo vytvořit takové produkty, které by milionům vlastníků domů umožnily řídit jednoduchá rizika a předejít tomu, aby o své bydlení přišli.
Joseph E. Stiglitz (65)
|
Je nositelem Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2001 a profesorem na Columbijské univerzitě. Působil jako viceprezident a hlavní ekonom Světové banky. Napsal mnoho knih,v nichž se věnoval i problémům globalizace v ekonomice. V česku je znám jako kritik metod kuponové privatizace v době ekonomické transformace v 90. letech 20. století.
