Jaké to je, odpovídat za miliardy korun svých klientů a dívat se, jak má třeba čínský fond ve vaší nabídce výkonnost minus 50 procent?
Tak ten čínský fond šel za posledních dvanáct měsíců dolů o více než 60 procent. Samozřejmě to, co se děje, nás zasáhlo jako všechny hráče ve finančním světě, ale my jsme přece jenom situaci už několik let vyhodnocovali jako komplikovanou. Hlavně ve Spojených státech. Takže se nám podařilo naše investory přesvědčit, aby investovali umírněně. Klienti, kterým spravujeme peníze my, prodělávají v jednotkách procent po nulu. Řada z nich má i zisk. Fondy na Maltě, které máme pro kvalifikované investory, jsou v zisku. Na to jsme opravdu pyšní.
Investovali jste na Islandu?
Tomu jsme se zcela vyhnuli.
Proč? Investovala tam řada velkých bank.
Makroekonomická čísla Islandu byla prostě špatná. A pokud jde o jejich bankovní systém, když to hodně zjednoduším, tak Island je na počet obyvatel velký asi jako Brno, a má přitom čtyři banky, které svými aktivy mnohonásobně přesahují hodnotu celé islandské ekonomiky. Takže musí vydělávat v zahraničí a možnost, že by jim pomohla jejich centrální banka, když se něco stane, je velmi limitovaná.
Osobně si myslím, že Islandu by bylo mnohem lépe, kdyby byl součástí Evropské unie a měl euro. A je to i významné memento pro nás. Jsme také malá země a je třeba zvážit, zda kromě nevýhod eura, na které se stále hodně upozorňuje, není právě výhoda, že když se něco stane, přece jenom je tu možnost opřít se o další země.
Investovali jste také v USA?
Do roku 2005 ano, do realitních trustů. Je to jakási obdoba uzavřených fondů, které mají ve svém portfoliu nemovitosti. Mají z nich výnosy a vyplácejí poměrně slušné dividendy. Hodně jsme vydělali na komerčních nemovitostech. Proti investicím v USA však v poslední době hrálo znehodnocování dolaru. To natolik snižovalo výnosy, že jsme raději šli do investic v eurech.
Čemu jste se nevyhnuli?
Co nás překvapilo, to je špatná situace v Maďarsku. Sice jsme neinvestovali do maďarských akcií, protože ve srovnání s českými a polskými prohrávaly, ale překvapila nás ekonomická nestabilita a do značné míry i politická neakceschopnost vlády, a tím rozkolísaná měna. Třeba státní dluhopisy Maďarska se nám zdály zajímavé. Ale nemyslím si, že by Maďarsko mohlo mít stejné problémy jako Island.
Co byste označil jako nejšťastnější investici?
Mluvit dneska o šťastné investici, to je fakt těžké. Za posledních 18 let opravdu nepamatuji, že by tak jako nyní šly úplně všechny trhy dolů. Dneska je úspěšný asi jen ten, kdo má hotové peníze. Kdo zachoval rozmanitost portfolia, měl něco v dluhopisech, něco v komoditách, ve zlatě, něco v kvalitních akciích, tak sice také prodělává, ale mnohonásobně méně než ten, kdo investoval do jedné společnosti a ještě třeba použil pákové financování.
Co jsou podle vás největší propadáky u akcií?
Největší poklesy jsou u akcií z rozvíjejících se trhů a energetických společností, protože významně klesá cena ropy. To je případ třeba Ruska nebo Brazílie. Hlavně proto, že na těchto trzích byly předtím velké zisky, takže investoři je vyprodávají, protože chtějí zachránit, co se dá. A pak je tu obava ze zpomalení světové ekonomiky, což by postihlo opět energetiku. To se ale může rychle otočit, pokud se ukáže, že zpomalení ekonomiky nebude tak fatální, nebo když přijde tuhá zima.
Na růst ekonomiky jsou navázány i kovy, takže hutních firem se to také dotklo. Hodně to pochopitelně odnesl sektor financí, akcie bank, pojišťoven. Tržní hodnota evropských a amerických bank poklesla o 50 až 60 procent a investoři teď prodělávají velké peníze. Ale najdete i banku, která je na tom lépe, jako třeba HSBC nebo italská Banca Popolare di Verona. Globální svět bez bank však nedokáže fungovat, takže ono se to časem zlepší, banky určitě půjdou nahoru.
Proč jsou teď tak obrovské výkyvy na trzích?
Finanční trhy jsou tradičně hnány dopředu touhou zbohatnout, lačností po penězích a strachem. Jenže to jsou veličiny, které nejsou měřitelné a objevují se, když je nejméně čekáte. Lidé se pak chovají jako stádo. Podívají se zpátky a vidí, že čínské akcie vydělaly například 60 procent, a začnou nakupovat, místo aby kupovali to, co zrovna spadlo nebo je levné. To stádo pak žene trhy do neuvěřitelných pohybů.
Jak se teď chovají vaši klienti, obviňují vás ze ztrát, nutí vás prodávat?
Hodně volají, chtějí se potkat. Když je na trhu panika, tak se tomu můžete bránit buď tak, že si zacpete uši, abyste nic neslyšel, anebo to rozebírat a mluvit o tom. Naši klienti chtějí mluvit. My jsme je nehnali do velkých rizik, takže teď spíš říkají: Jsem rád, že tolik neprodělávám.
Vrací se už chuť, jak jsou některé akcie levné, zase nakupovat?
Jsou investoři, kteří již nakupují, ale na trhu je ještě stále obrovská nervozita. Vyskočí to nahoru a zase to spadne. Ti odvážní, kteří koupí a druhý den prodají, to je jen jedna určitá kategorie. Ostatní většinou čekají až na dno. Jenomže, kdo to pozná, že teď je dno? Tady zase funguje trošku ten stádový efekt, že většina začne nakupovat, až když to jede zase nahoru. Ale začínají se zajímat, teď třeba vidí ČEZ za 770 korun, Erste, NWR jsou také levné.
Objevil se nějaký zaručený investiční hit?
Zaznamenal jsem nabídky diamantů a čekal jsem, že vyjedou nabídky na umělecké předměty. Ale to máte i rizika. Trh s uměním není tak likvidní a je tu velké riziko plagiátů.
Chtějí vaši klienti teď raději hotovost?
To ani ne. Ale setkáváme se s jiným fenoménem, a to jsou určité potíže bohatých klientů. Většinou vybudovali firmu, prodali ji a pak rok plachtili na jachtě, hráli golf... A pak se jim začalo po podnikání stýskat. Tak si založili nějakou novou firmičku a teď mají najednou mnohem horší přístup k penězům od bank. Takže teď se nám hodně stává, že přijdou a chtějí si od nás vybrat peníze, protože je musí poslat do té druhé firmy.
Do čeho se podle vás teď vyplatí investovat?
Zlato, ale i stříbro či další drahé kovy určitě porostou. Potenciál mají i potravinové komodity, jako je obilí, sója, kukuřice nebo i káva. I když světová ekonomika zpomalí, neočekává se tak prudký propad, aby to zasáhlo i spotřebu jídla. Dále se čeká, že půjdou dolů úrokové sazby, takže je docela poptávka po kvalitních dluhopisech. U akcií myslím, že do budoucna uvidíme návrat k zájmu o firmy, které vyplácejí dividendy. Budoucnost mají určitě i distributoři energií a vody. Naopak asi bude problém u automobilek.
Automobilky jste už vyprodali?
My máme celkem sofistikovaný systém, který nám testuje sílu společností, a žádná automobilka už nám hodně dlouho tímto sítem neprošla. V jednu chvíli se nám tam objevovala Toyota, ale to už je několik let. Naposledy jsme měli Porsche. Automobilky nám prostě nevycházejí dobře.
Vratislav SvobodaJe šéfem firmy Atlantik Asset Management (AAM), která patří do skupiny KKCG podnikatele Karla Komárka a jeho rodiny. Spravuje peníze bohatých lidí včetně Komárkových, ale i měst, nadací, odborů, celkem za čtyři miliardy korun. AAM vlastní tři hedgeové fondy na Maltě a jeden český dluhopisový. Svoboda je vášnivý šachista, letos hrál ve skupině proti Garrimu Kasparovovi. |
