Další podobností s letadlem je jakási obdoba černé skříňky, elektronického zařízení, které zaznamenává vše, co pilot, tedy strojvedoucí, udělá.
"To víte, kdybych třeba někoho na trati přejel, tak zpětně můžeme doložit, že jsem před tím brzdil a troubil," vysvětluje strojvedoucí Jaroslav Řezník existenci skříňky, která mu vlastně může pomoci.
Je právě 11:48 a expres vyjíždí z ústeckého hlavního nádraží. Příjemný ženský hlas z reproduktorů ve stropech vagonů nejprve vítá cestující přáním, aby s jízdou ve zkušebním rychlíku 772 Pendolino byli spokojeni.
Pendolino se asi nejvíc líbí železničářům. U Mojžíře mine vlak v plné rychlosti traťmistra. Už z dálky na nás mává. Řidič mu zatroubí na pozdrav.
"Vidíte, třeba tohle zatroubení se taky zaznamenalo. A kdyby se přihodila nějaká tragédie, mohl bych říci, že jsem ho varoval," obrací se s úsměvem na svého kolegu, instruktora Jaroslava Měšťana.
Trhl rekord, ale na trati se musí krotit
Na stropě kabiny je nápis Maximální rychlost 200 km/h. Loni v listopadu vytvořil expres při testech tuzemský rychlostní rekord 237 kilometrů za hodinu. "Takhle rychle ale jet samozřejmě nemůžeme, na českých tratích je povolena jen stošedesátka," říká strojvedoucí Řezník.
Projíždíme zastávkou v Neštěmicích a elektronická ručička tachometru překračuje číslo 110. U Povrlů už jedeme 130 a míjíme cedule s velkými čísly 160.
"Až bude tato trať uznána pro naklápění v zatáčkách, pojedeme tu 160. V obloucích bychom mohli jet o třicet kilometrů v hodině více než nyní a jízdní doba z Prahy do Děčína se zkrátí asi o dvacet minut," vysvětluje instruktor Měšťan.
Když vidím jejich zaujetí pro rychlost, nedá mi to a ptám se: "Překročili jste někdy dovolenou stotřicítku?"
"Ne, to nemůžeme. Vždyť vám říkám, že se vše zaznamenává. Mohl by následovat postih. Jó, tohle záznamové zařízení je dobrý sluha, ale zlý pán," říká Řezník s trochou nadsázky.
Jako na polštáři
Souprava se skládá ze sedmi vagonů, jejichž vnitřek také vypadá jako interiér letadla - v jedné řadě jsou jen tři sedadla. Součástí vlaku je i jídelní vůz s barem, je klimatizovaný a vejde se do něho 333 lidí. Je vybaven i pro cestování vozíčkářů.
Od zahájení provozu na konci loňského prosince do současnosti Pendolino přepravilo téměř sto tisíc lidí. Loni byl lístek do tohoto rychlovlaku oblíbeným dárkem k Vánocům.
A já se těmto nadšencům nedivím, jízda v něm je požitek. Ani při vysoké rychlosti v něm však cestující ani řidič necítí žádné otřesy nebo drncání. Vlak pluje po kolejích jako na polštáři.
V kabině českého supervlaku ale není příliš místa, tísníme se tu a tři a začíná být nesnesitelné horko. "Když jsem tu sám, prostor mi stačí. A to horko? Máme tu klimatizaci, a navíc můžeme si i otevřít okno," říká řidič Řezník.
Mercedes mezi vlaky
Oba řidiči nedbají na horko a Pendolino si neustále chválí. Je vidět, že řízení tohoto rychlovlaku je nesmírně baví.
"Je to mercedes mezi vlaky, je vybaven lepší technikou než běžné soupravy, má elektrické kotoučové brzdy, díky kterým krásně dojíždí do stanice. Řízení je o sto procent lepší a jednodušší než u běžného vlaku," vyjmenovává jen některé z předností Měšťan.
Při pohledu na složitou palubní desku si ale rozhodně nemyslím, že by řízení bylo tak jednoduché.
"Když Pendolino pochopíte, je řízení snazší. Ale řidičák na tenhle vlak, to je dlouhý proces. Musíte mít strojařskou školu, školu pro strojvedoucí, projít testy, dílnou a pak jezdíte ještě měsíce s instruktorem," říká strojvedoucí Řezník.
Instruktor Jaroslav Měšťan jezdí tímto vlakem od 22. prosince 2004, vždy dvakrát týdně. "Je to můj hlavní job a jsem rád, že ho mohu řídit," uvádí.
Vlak se "domluví" jen s tratí na severu Čech
Pendolino zatím jezdí na zkoušku jen mezi Prahou, Ústím a Děčínem. V létě by mělo začít jezdit i na další trati, z Prahy do Ostravy. Trať z Prahy do Děčína je totiž zatím jediná, kde se vlak "domluví" s tratí a jejím zabezpečovacím zařízením. Jinde si nerozumějí.
Bude jezdit rychleji
Do Děčína přijíždíme z Ústí asi po necelých dvaceti minutách. Za několik týdnů to ale bude ještě rychleji. České dráhy totiž minulý týden ukončily testování tratí v regionu zkušební soupravou druhého rychlovlaku Pendolino.
Ten ale cestující nevozil, měl jen vyzkoušet trať tak, aby rychlovlak mohl díky naklápěcímu mechanismu jezdit narozdíl od ostatních vlaků 160 kilometrů v hodině i v zatáčkách. Cesta z Děčína do Prahy by pak trvala jen padesát minut.
"Teď budeme čekat na vyhodnocení testů a schválení drážního úřadu. V provozu by to znamenalo, že Pendolino by zkrátilo dobu jízdy mezi Prahou a Děčínem až o 15 procent, tedy asi o deset minut oproti mezinárodním rychlíkům EC," uvedl mluvčí Českých drah Petr Šťáhlavský.
Do té doby bude dál jezdit první souprava Pendolino maximální stošedesátikilometrovou rychlostí jen na některých rovinkách. Při zkušební jízdě musí najet padesát tisíc kilometrů, než bude zařazeno mezi běžné vlakové spoje.
Od poloviny prosince by podle nového jízdního řádu mohlo jezdit na mezinárodní trati z Berlína přes Děčín, Prahu a Brno do Vídně.
 Výhled z kabiny rychlovlaku Pendolino na cestě mezi Ústím nad Labem a Děčínem. (6. května 2005) |
 Pendolino v cíli své trasy - na nádraží v Děčíně. (6. května 2005) |
 Strojvedoucí v Pendolinu je neustále pod dozorem techniky. (6. května 2005) |
 Pohled do interiéru vagonu vlaku Pendolino (6. května 2005) |
