Po sovětské okupaci v srpnu 1968 byl Šik jedním z prvních politiků, kteří museli odejít z veřejné scény. Postupně přišel o všechny funkce, byl vyloučen z KSČ a nakonec mu bylo odňato i státní občanství.
Ota Šik se narodil 11. září 1919 v Plzni. Jako nezaměstnaný vstoupil v roce 1940 do ilegální KSČ a poté se stal členem ilegální skupiny levicového Národního hnutí pracující mládeže. „Syn židovského otce, jenž zmizel v dálce, získal náhradu za náboženství a tradici, které vlastně nikdy nepoznal,“ napsal například Pavel Kosatík ve svém článku Po třetí cestě Ota Šik. Po zatčení v roce 1941 byl až do konce války vězněn v koncentračním táboře Mauthausen.
Hned po válce se stal pracovníkem aparátu KSČ, absolvoval Vysokou školu politickou a sociální a Ústřední politickou školu KSČ a v roce 1951 se stal pedagogem na Vysoké škole politické ÚV KSČ. Jako ekonom tehdy nadšeně propagoval totalitní centrální plánování a asi by nikoho nenapadlo, že Šik bude v budoucnu ortodoxními komunisty označován za příslušníka pravicových revizionistických sil, který se paktuje s kontrarevolucí.
Nucený odchod do Švýcarska
V roce 1958 se Šik stal kandidátem ÚV KSČ a roku 1962 jeho členem. V letech 1957-61 byl profesorem Institutu společenských věd ÚV KSČ a od roku 1961 ředitelem Ekonomického ústavu ČSAV, do kterého v 60. letech například nastoupil jako mladý ekonom bývalý prezident Václav Klaus.
Šik měl tehdy k dispozici všechny informace o československé ekonomice, která se ocitla v úpadku právě v důsledku teorií, které v 50. letech vyznával. Mezitím ovšem změnil názory a v čele mnoha československých ekonomů navrhl reformní program založený především na spojení plánu a tržních mechanismů. Program byl přijat na zasedání ÚV KSČ v lednu 1965.
Po sovětské srpnové okupaci byl jedním z prvních, kdo musel odejít, a to už počátkem září, kdy nuceně rezignoval na funkci místopředsedy vlády pověřeného otázkami hospodářské reformy a zůstal v zahraničí. Po nástupu Gustáva Husáka k moci byl postupně zbavován všech funkcí, byl vyloučen z KSČ a v roce 1970 zbaven státního občanství.
Od roku 1970 působil jako pedagog v Basileji a Manchesteru a v letech 1973-89 jako profesor ekonomie na Vysoké škole hospodářských a sociálních věd v Saint Gallen ve Švýcarsku, kde roku 1983 získal státní občanství.
Kritika kupónové privatizace
Po listopadu 1989 se stal členem Rady konzultantů prezidenta Václava Havla (únor 1990), ale to bylo spíše čestné než vlivné postavení, neboť nastoupený liberální kurz ve státě vylučoval jakoukoliv „třetí cestu“, ke které se i on nakonec postavil skepticky. „Mně samému i všem ekonomicky vzdělaným lidem je dnes jasné, že žádná třetí cesta neexistuje. Je to zrovna takový nesmysl a bezvýchodná varianta, jako varianta socialistická,“ řekl například v jednom z rozhovorů v roce 1990.
Šik se brzy vrátil do Švýcarska, odkud kriticky sledoval a posuzoval vývoj v České republice, byl například kritikem kupónové privatizace. Nadále se také věnoval své dávné zálibě - malování obrazů.
Ota Šik napsal řadu vědeckých, odborných a popularizačních prací, vysokoškolských učebních textů, po revoluci vyšla jeho kniha Sociálně spravedlivá tržní ekonomika - cesta pro východní Evropu (1990). V letech 1994 a 1999 uspořádal v Praze retrospektivní výstavu obrazů. Zemřel v srpnu 2004 ve švýcarském Saint Gallen ve věku nedožitých 85 let.
Ota Šik měl dva syny. Starší Jiří (1948-2014), který přijal jméno Polák, byl filmařem a divadelníkem, druhý syn Miroslav (narozen v roce 1953) vystudoval ve Švýcarsku architekturu a v 90. letech přednášel i v Česku. V současnosti je profesorem architektury na AVU.
