Vaše povolání má takový záhadný název. Prozradíte mi, co vlastně enolog dělá?
Dřív jsme tomu říkali sklepmistr. Dneska se samozřejmě snažíme být světoví, takže nejen proto enolog. Ale abych vám odpověděl, zodpovídám za příjem hroznů až k naplnění vína do lahve. A jsem zodpovědný i za další vývoj v lahvi. Zastávám rovněž pozici výkonného ředitele našeho vinařství, takže mám taky na starosti dohled nad vinicemi a další provozní věci. Ale těžiště mojí práce tkví ve tvorbě vín.
Kolik jich za den ochutnáte?
To je těžké říct. Někdy žádné, ale většinou se v průměru bavíme třeba o pěti až sedmi vínech. Ale opravdu ochutnáváme, protože jsme v práci. To aby si někdo nemyslel! Takže pliveme. Poetičtěji se tomu říká senzorická kontrola. Mimochodem vinař je hodně aktivní řidič, musíme být na deseti místech zároveň. Takže představa, že se ráno někde zavřete do sklepa a vychutnáváte si tam pohárek, je hodně lichá.
Botrytida napadá bobule. Naruší jejich slupku a z bobule se tak začne odpařovat voda a všechny látky se v nich díky tomu koncentrují. Vlašáku to dává charakteristický, lehce medový nádech. Víno pak mívá zlatavější barvu.


















