V maličké kanceláři Michaela Rady v Plzni lze najít nejroztodivnější předměty, které spolu zdánlivě nesouvisejí: pytle s knoflíky, balíky tkaniček, staré gramofonové desky, velké, novotou svítící plechovky, nyní čerstvě pastelky. Jde jen o zlomek věcí, kterým se snaží najít nové využití, aby se nestaly odpadem. Stejně jako se o to pokoušejí další lidé a firmy po republice.
V továrnách totiž zbývají při výrobě kvanta materiálu nebo už hotových výrobků, které pak z různých důvodů nelze prodat či využít. Michael Rada nejčastěji řeší přebytky v obalových materiálech, jako jsou palety, kartonové i plastové boxy, kabelové cívky. Místo však u něj najdou třeba i zmíněné plechovky, těch má na skladu 87 tisíc, nebo pastelky v počtu skoro sto tisíc kusů, tuny knoflíků z kdysi největší továrny na knoflíky v Česku, přebytečný textil...
„Za šest let činnosti se odpadem nestalo 375 tisíc tun,“ vyčísluje muž z Plzně, který před lety šéfoval logistice v japonské společnosti. Nabrané znalosti a kontakty se mu dnes hodí. V podstatě totiž funguje jako prostředník, kdy má na jedné straně firmy s nějakým přebytkem a od nich výrobky na vyhození, na druhé shání ty, které by je mohly využít. Dodnes už spolupracoval na prevenci vzniku odpadu s více než stovkou podniků.
Například zmíněné plechovky, velké, krásné, čisté, ale na vyhození, už mají téměř jisté, že najdou své využití. Část jich bude použita na výzdobu a vytvoření designu kavárny a restaurace. Většinu chce jeden větší e-shop využít jako vratný obal. „Věc vám pak domů přijde v plechovce s víčkem, a to víčko sehnat byl problém na tak velkou plechovku,“ popisuje Rada, co vše řeší.
Samostatnou kapitolou s čestným místem na stěně v malé kanceláři jsou gramofonové desky, a z nich například vyřezané portréty, které jde prosvítit.
Portréty na gramofonových deskách
„Dělám to už tři čtyři roky, ročně zhruba 250 kusů za rok, přičemž nejvíce před Vánocemi,“ popisuje Martin Pác, který za Prahou portréty a další věci z desek vyřezává ručně malou frézkou. Portrét vyřezaný z gramodesky od něj většinou míří na svatbu, ale zakázku měl před dvěma lety třeba i od Karla Vágnera na oslavu jeho narozenin v Lucerně. „Dělal jsem jich 70 za měsíc a už se mně o něm i zdálo,“ popisuje Pác.
Designéři a lidé s uměleckou duší jsou s trochou zjednodušení nejčastěji ti, kdo se přetváření již nepotřebných věcí a odpadu věnují nejvíce. Designérské studio Nahaku využívá při svých projektech, které zahrnují třeba nedávno otevřené Manifesto v Praze či viniční dům Marináda v Pavlově na jižní Moravě, odpady téměř vždy, Zuzana Smith vyrábí šperky z kávových kapslí, návrhářka Lenka Vacková zase prodává a šije z látek, které zbyly továrnám.
„Už na škole jsme se začali zabývat problematikou odpadů a efektivitou výroby. Uvědomili jsme si, že se likviduje obrovské množství materiálu jak po skončení životnosti produktů, tak při samotné výrobě,“ popisuje jeden ze zakladatelů studia Nahaku Josef Rozehnal. U svítidel umístěných ve zmíněných projektech například využili již nepotřebné plastové sudy, nudlová světla pro restauraci Ramen v Brně navrhli z odsávací hadice.
Upcyklace místo recyklace
Takzvané upcyklaci, jak se způsob záchrany odpadů a nalezení jejich nového života nazývá, se začali po pár letech působení na trhu v oblasti reklamních předmětů věnovat před sedmi lety i ve společnosti Respiro. V jejich nabídce jsou k nalezení například tašky či peněženky z hasičské hadice, autopásů či cyklo duší.
„Většinou výrobky vznikají v návaznosti na konkrétní poptávku od našich firemních zákazníků anebo když něco chybí nám, případně našim přátelům, třeba když kolegyně v autě neměla organizér do kufru,“ popisuje Jakub Mastík, obchodní ředitel Respiro.
Obří kapitolou, která končí často na skládkách, je textil. „Dlouho se zabývám udržitelností, protože proč kupovat nové materiály, když všude leží staré, a pak už není cesty zpět,“ popisuje Lenka Vacková, proč se rozhodla otevřít v Praze na Letné obchod s látkami, bytovým textilem, který zbývá či přebývá v továrnách a jinak by mířil do odpadu.
Buď jde o přebytky ze vzorků, nebo prostě zbytky z výroby, které ale nejsou malé. Třeba při výrobě každé látky se prvních a posledních deset metrů odstřihuje, a vyhazuje. V obchodě Textile Mountain, který má s dalšími návrháři, je pak nabízí k prodeji drobným zákazníkům.
Zbylý textil do jízdáren
Podobného zprostředkovatele, jen ve větším, dělá i společnost Green way recycling. Jedním z posledních projektů je zužitkování přebytků textilní výroby při vývoji a výrobě povrchu, který se bude používat v jízdárnách. „Než textil vyhazovat, je lepší vlákno rozvolnit a vytvořit mix dobrý jak pro zvířata, tak pro přírodu,“ popisuje za společnost Martin Skřivánek s tím, že povrch Arena Mix testují už rok a příští rok by jej měli začít využívat a nabízet.
Způsobů, jak využít zpracovaná vlákna ze starého textilu, je ale mnoho, od automobilového průmyslu přes výplně do hraček, třeba po využití v množírně čmeláků na jižní Moravě.
V objemu milionů tun odpadu jsou tyto snahy jen drobnými počiny, ale každá tuna se počítá. Jak uvádí Josef Rozehnal z Nahaku, bylo by potřeba, aby samotní výrobci naroubovali upcyklaci už do výroby. „Je třeba vrátit se na samotný začátek navrhování produktů a řešit jejich další využití po skončení jejich životnosti. V případě našeho svítidla PETing by bylo na místě upravit jeho stávající design tak, abychom z něj svítidlo mohli vyrobit jednodušeji a pohodlně bez velkých úprav, tedy bez další energetické zátěže,“ uvádí příklad Rozehnal.
