Poprvé po patnácti letech se také stalo, že obce utratily více peněz, než kolik jim přiteklo do rozpočtů. Zdaleka nejvíce má uspořeno Praha, přibližně 160 miliard. Všechny ostatní obce včetně krajských měst oproti tomu dohromady naspořily 214 miliard a z toho důvodu Prahu experti analyzují zvlášť. „Výdaje obcí bez Prahy v minulém roce vzrostly dvakrát rychleji než v roce 2024. Zvýšení kapitálových výdajů o téměř 28 miliard napomohlo i razantní meziroční zvýšení objemu investičních dotací,“ říká analytička CRIF Věra Kameníčková.
Podle ní je dobře, že se obce do investování vrhly. „Nejvíce obce meziročně přidaly na investice do sportu, vzdělávání a sociálních služeb. Oproti předchozímu roku navýšily výdaje do každé z těchto oblastí skoro o čtvrtinu,“ upřesnila.
O poznání méně optimisticky čísla vnímá šéf Centra ekonomických a tržních analýz Aleš Rod. „To, že obce investují, namísto toho, aby seděly na penězích, je samozřejmě dobrá zpráva. Důležité je ale brát v potaz časové hledisko a inflaci. To, že obce nominálně investují více než před několika lety, neznamená, že za to pro své obyvatele pořídí více investičních statků,“ vysvětluje. „Ani to, že obce investují vyšší podíl svých příjmů, neznamená, že je to lepší, než kdyby investovaly méně, ale v čase, kdy třeba stavební práce nebo materiál byly významně levnější,“ vysvětluje Rod.
Miliony na dopravu šly do slepých ulic či na vjezdy. Stát platil obcím nesmysly |
Patnáct let obce spořily
To, že se obce pustily do investic právě v loňském roce. je podle analytiků důsledkem vysokého podílu financování z EU a vyšší investiční aktivity v předvolebním roce. Také podle ředitelky Sdružení místních samospráv Jany Přecechtělové jde hlavně o snahu dokončit projekty před nadcházejícími volbami. Starostové se podle ní snaží uzavřít dlouhodobé projekty.
Analytik Národní rozpočtové rady Roman Kalabiška upozorňuje, že v Česku by se měla změnit mentalita, aby si lidé zvykli na to, že obce si na investice musí vzít úvěr. „V současném systému je starosta, který si vezme úvěr, za špatného, kdežto ten, který nahromadí miliony na účtu, je vnímán jako dobrý.“ Stejného názoru je i Aleš Rod. „Obce by měly být odvážnější, používat dluhové finanční instrumenty k tomu, aby urychlily rozvoj na svém území. Spořit si na investici na běžném účtu nebo čekat na vypsání dotačního titulu snižuje společenský užitek, protože oddaluje používání.“
Proti osočování malých obcí z nehospodárného hromadění peněz se ale vymezuje Sdružení místních samospráv. „Malé obce by investovaly rády, ale musí si na investice nejprve nastřádat. Oprava silnice nebo výstavba čistírny znamenají nejenom vysoké výdaje z rozpočtu, ale také mnoho let plánování,“ vysvětluje Přecechtělová.
Podle ekonomů hraje zásadní roli také nastavení rozpočtového určení daní tak, aby obce byly motivovány maximalizovat ekonomickou aktivitu na svém území. Podle nich je dnes systém nastaven spíše demotivačně.
Hlavní analytik České spořitelny David Navrátil upozorňuje, že obce teď musí nést negativní dopady průmyslové nebo infrastrukturní výstavby, aniž by za to inkasovaly motivující příspěvek. „V Polsku si obce přijdou na 30 procent daní vybraných od podniků na jejich území, u nás jsou to jen dvě procenta.“ Právě pocit, že lidé z výstavby nic nezískají, podle ekonomů u nás blokuje větší investiční aktivitu.
Způsob financování obcí se musí změnit. Ekonomové navrhují reformu |
Chybí dlouhodobá koncepce
Obce jsou z větších investičních akcí nervózní i proto, že dotační podmínky jsou nepředvídatelné. Sdružení místních samospráv uvádí jako příklad cyklostezku Pavlovice u Kojetína směr Vrchoslavice, u které došlo ke snížení očekávané dotace SFDI. Obec tak ve fázi, kdy již nainvestovala stovky tisíc korun do příprav projektu, zjistila, že si sama musí doplatit ne tři, ale více než sedm milionů korun.
„Hledat najednou v rozpočtu malé obce s méně než třemi sty obyvatel několik milionů navíc je velice obtížné,“ upozorňuje Přecechtělová. Ta poukazuje také na to, že stát obcím každý rok přidává nové povinnosti, které odsávají peníze z rozpočtů, a hlavně menší obce tak mají problém naspořit si na větší investice. „Jen v poslední době jsme se museli vyrovnat například s placením nepedagogických pracovníků nebo financováním třídění textilního odpadu,“ kritizuje.
Došly peníze a projekty skončily pod čarou. Města se bojí o dostupné byty |
„Aby obce nemusely na investice mnoho let škudlit, muselo by přijít hned několik změn. Jedním z kroků by bylo víceleté rozpočtování. Převládá u nás roční rozpočtová mentalita, pomohly by delší rámce,“ vysvětluje Kalabiška. Pomohly by i předvídatelnější dotace a stabilnější rozpočtové určení daní. „To se v posledních letech často měnilo a výsledkem je, že se příjmy obcí z roku na rok změní o desítky miliard jedním směrem nebo druhým. Pak přijde jiná vláda a změní obcím rozpočty znovu jinam.“
S tím souhlasí i ředitelka Sdružení místních samospráv Jana Přecechtělová. „Stát by měl k financování obcí začít přistupovat koncepčněji a využívat data z geoinformačního systému AGIS. Z něj je vidět, jaké potřeby obce mají. Pokud by se na ně navázaly dotace, pak by stát mohl hospodařit účelněji než nyní.“
