Ale tohle je snad nejhorší bič, jaký na sebe může tvůrce uplést: nikdy se totiž nedoví, jak vlastně uspěl. Obdobně jako se o filmu Petra Václava hovořilo především díky romské tématice a hrdinovi a teprve v závěsu za tím šlo hodnocení uměleckých kvalit příběhu, tak Trajkov může obranu svého počinu založit na tom, že komercí zmasírované publikum neprohlédne a) charitativní váhu filmu, b) jeho sociální úctyhodnost, c) jeho experimentální formu. Proberme to po pořádku.
a) Dobročinnost nezaručuje automaticky kvalitu! Z ryze pragmatického hlediska by sluchově postiženým možná lépe posloužila komerčně veleúspěšná legrácka, z níž by se prostě uhradil humanistický úmysl.
b) Motiv handicapu z Minulosti dosti chtěně ční: na příběhu o lidském hledání, míjení a odcizení by se totiž mnoho nezměnilo, i kdyby hrdina "normálně" slyšel.
c) Nezvyklé ztvárnění - v paradokumentárním stylu "domácího videa" bez mluveného slova - si hluchého hrdinu "vybralo" jako alibi, nikoliv jako opravdu hluboké opodstatnění.
Příběh Minulosti lze shrnout v několika větách. Mladý muž vyjde z vězení a pátrá po milované dívce, kvůli níž žárlivě zabíjel. Ocitne se však v novém "polistopadovém" světě: nikoho nezná, nikdo mu nerozumí, jediný kamarád, k němuž se upnul ještě za mřížemi, jej pod zástěrkou pomoci zneužívá k finančním podvodům. Teprve prostitutka zavede mladíka na stopu dávné dívčí lásky: ale hrdina pozná, že návrat není možný, a začne svůj život od nuly.
Trajkov zvolil variaci road movie: ovšem místo rychlými vozy se putuje pěšky, místo činů se medituje. "Amatérsky" trhané, záměrně roztřesené pohyby kamery, velké detaily ucha, náhlé poryvy zvuků vibrující celým tělem vyvolávají zvláštní nervozitu: sice jako by diváka vtahovaly do hrdinova vnímání "neslyšného" světa, ale zároveň stereotypem "mžiků" rozbolaví oči a přidají se pochyby: má téma civilizační osamělosti zapotřebí být už potolikáté vyjádřeno těmito školáckými názornými postupy? I obraz současnosti tu používá modely a znaky dávno zvetšelé: městskou periferii špíny a trosek, odmítavé tváře chodců, bezdomovce na nádraží, cikáňata ze zašlé pavlače, prodejné dívky - a také však novodobé zloděje v maskách bankéřů či podnikatelů.
Mladík na útěku sám před sebou (skok z vlaku se zbytečně opakuje) má přitom v tváři znepokojivý generační vzkaz, ne nepodobný štvanci z díla U konce s dechem. Hlavní představitel Karel Zima je možná až rušivě dobrý: nevypadá totiž bezbranně ve smyslu postižení; je jen sám. Několikrát mu režisér pomohl aspoň jímavými nápady (když se učí chlapáckému plesknutí či "poslouchá" kazetu). Ale máme-li mluvit o Minulosti jako celku, sluší se zde připomenout, že člověk spíš uvěří dobrému filmu nežli hlásaným dobrým úmyslům.
Minulost (ČR 1998). Námět, scénář a režie Ivo Trajkov, hrají Karel Zima, Madla Zimová, Klára Melíšková a další. Distribuce Bontonfilm, 95 minut.
