Podle návrhu, který nyní připravují úředníci na ministerstvech, totiž budou muset výrobci, či systémy kolektivního sběru nabídnout vysloužilé elektrospotřebiče (ale také například fotovoltaické panely či baterie) k recyklaci přes komoditní burzu. Do systému sběru se tak zapojí jeden mezičlánek navíc.
„Tento systém povede k tomu, že se celý systém nakládání s odpady zbytečně prodraží o stovky milionů korun ročně,“ říká Radek Hacaperka, generální ředitel Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů (CECED).
Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), které s návrhem na využití komoditní burzy přišlo, však tvrdí, že novinka systém neprodraží. „Díky soutěžnímu prostředí při realizaci budoucích obchodů prostřednictvím komoditní burzy není důvod předpokládat zvýšení nákladů,“ tvrdí mluvčí ministerstva František Kotrba s tím, že nyní probíhá detailnější ocenění nákladů.
Burza takřka s monopolem
Problém je, že mezi burzami, které se obchodem s odpady zabývá, má takřka monopolní postavení Českomoravská komoditní burza Kladno. V Česku sice funguje, či v minulosti fungovalo více komoditních burz, většina z nich ale přišla o licenci. Například Komoditní burza Praha ji sice na konci dubna získala zpět, s obchodem s odpady však nemá žádné zkušenosti.
MPO tvrdí, že zapojení burzy má smysl. Vychází z vládních priorit, mezi něž patří i cíl vytvořit podmínky pro vyšší využívání druhotných surovin. A právě zapojení burzy má vést k optimálnímu a spravedlivějšímu přístupu zpracovatelů k materiálům, které budou předmětem zpětného odběru. Úředníci navíc tvrdí, že proti zapojení burzy nic nenamítali právníci z legislativní rady ani antimonopolní úřad.
Jenže výrobci tvrdí, že sice budou muset celý systém financovat, zároveň se však nebudou moci na zpracování starých výrobků podílet. „Zákon na výrobce přenáší rozšířenou zodpovědnost za recyklaci starých spotřebičů na výrobce, ale nedává jim dostatečné nástroje, aby mohli své povinnosti splnit,“ říká Hacaperka.
Bylo by podle něj mnohem lepší, kdyby si výrobci mohli sami svobodně vybrat, koho si na recyklaci elektrošrotu najdou. V Česku jde o několik firem. A nebo zda se jim vyplatí recyklovat staré spotřebiče vlastními silami. „Jedině tak se odstraní ze hry překupníci, kteří zpracování odpadu zbytečně prodražují a hlavně znesnadňují,“ předpokládá Hacaperka.
Přísné evropské kvóty
Výrobci také tvrdí, že navrhované opatření zkomplikuje naplňování přísnějších kvót sběru a následného využití elektroodpadu. V roce 2014 nařizovaly Česku kvóty podle evropské legislativy zpětný odběr ve výši takřka 60 tisíc tun; v roce 2021 se počítá s dvojnásobkem – více než 110 tisíci tunami. A to je samozřejmě obrovský nárůst nákladů pro výrobce, případně kolektivní systémy, především v edukaci občanů, ale i realizaci sběrných míst a důslednosti celkového sběru.
Návrh, který už vláda rámcově schválila, se na jednání kabinetu objeví nejspíš se zpožděním. Původně to mělo být do konce září. „Paragrafové znění je aktuálně v přípravě a v postupném projednávání. Předpokládáme, že na vládu půjde na začátku příštího roku,“ říká Petra Roubíčková, mluvčí Ministerstva životního prostředí, které se spolu s MPO na přípravě zákona podílí.
