Když začala předloni v listopadu v Praze fungovat služba UberPop, dovolila stát se „taxikářem“ de facto každému. Stačilo se prokázat platným řidičským průkazem, výpisem z rejstříků trestů a dopravních přestupků. A vozit lidi autem mladším deseti let.
Nyní musí řidiči, kteří mají s Uberem smlouvu, navíc do svého profilu zadat i IČO a DIČ, tedy identifikační číslo ze živnostenského listu a registraci pro platbu DPH. Tu odvádějí za Uber z provize, kterou si zprostředkovatel strhává z plateb, jež řidiči obdrží od zákazníků. Kdo údaje do aplikace nedodá, nebude moci jezdit.
Uber zároveň zvýšil svůj podíl na výdělku. Od začátku února nově nasmlouvaným řidičům nestrhává jako provizi pětinu, ale 25 procent. Podle marketingové ředitelky pražského Uberu Barbory Poláchové jsou vyšší poplatky pro dobro řidičů. „Vyšší poplatek za službu investujeme do marketingových a propagačních aktivit s cílem ještě více podpořit poptávku. To by mělo mít za následek více jízd, a tedy více peněz pro partnerské řidiče,“ vysvětluje.
Legálním se Uber z pohledu českých zákonů nestane
Nutnost platit daně z příjmu a z přidané hodnoty se na řidiče vztahovala už dříve. Jen to služba ve větší míře nechávala na nich. Podle Poláchové teď Uber po řidičích požaduje doklad, že jsou řádně registrováni. Je díky tomu schopen v jejich zastoupení vystavovat cestujícím daňově uznatelné faktury za provedené jízdy.
Seriál UBERRedaktor a spolupracovník iDNES.cz si v prosinci půjčili elektromobil a tři dny (a noci) jezdili jako řidiči s využitím aplikace Uber. Vyzkoušeli si tak, jak „z druhé strany“ funguje firma, jež dala svůj název sdílené ekonomice. A která budí momentálně ve světě kontroverze jako málokterá jiná. V rámci miniseriálu o této zkušenosti vyšly nebo vyjdou na iDNES.cz následující texty: |
Jak ale ukázaly dřívější kontroly magistrátních úředníků, když to bylo možné, řidiči Uberu v minulosti povinnost registrovat svou živnost obcházeli. Žádný ze čtyř kontrolovaných řidičů UberPopu neměl koncesovanou živnost, dopustili se tak nedovoleného podnikání a magistrát případy předal úřadům patřičných městských částí. Ty pak ve správním řízení mohou udělit desetitisícové pokuty.
Tím, že si jeho řidiči pořídí živnost – včetně koncese pro přepravu osob – nicméně Uber nevyjde vstříc všem zákonným požadavkům pro provoz v Praze. Podle vedoucího oddělení taxislužby pražského magistrátu Jiřího Bureše na tom budou jeho řidiči dokonce hůře. Magistrát totiž na Uber uplatňuje stejná měřítka jako na taxikáře, ačkoli se firma brání tím, že provozuje spolujízdu.
„Dosud jsme při kontrolách postihovali řidiče za to, že neměli živnost a koncesi, takže nedovoleně podnikali,“ říká Bureš. Nyní však podle něj budou podnikateli, kteří porušují zákon o silniční dopravě. Musí totiž mít průkaz řidiče taxislužby, zkoušku z místopisu, označené auto, zapnutý taxametr a střešní svítilnu. Tedy věci, které řidiči jezdící pro Uber buď běžně nemají, nebo je Uber přímo zakazuje. „A za porušení zákona o silniční dopravě se ukládají i statisícové pokuty,“ dodává Bureš.
Nové smluvní podmínky údajně na počet řidičů jezdících pro Uber neměly vliv. „Počet partnerských řidičů v terénu je nejvyšší od vstupu Uberu do Prahy,“ říká Poláchová s tím, že aktivně využívá platformu 33 tisíc cestujících a více než tisícovka partnerských řidičů.
„Amatérské služby“ se profesionalizují
Současně Uber zavedl také možnost, aby takzvaní partneři, tedy ti, kteří jsou u Uberu registrováni na živnostenský list, mohli „zaměstnávat“ další řidiče. Platby od zákazníků v této struktuře vždy chodí rovnou partnerům.
Na základě jaké smlouvy si partneři dělí peníze s řidiči, kteří pro ně pracují, o to už se Uber nestará. Tento model firma okopírovala od klasických taxikářů, kde je poměrně běžné, že pro jednoho koncesovaného taxikáře jezdí víc řidičů ve více autech.
To je zajímavé i kvůli tomu, že Uber tradičně argumentuje tím, že není provozovatel taxislužby, ale zprostředkovatel spolujízdy. Už to samo o sobě je docela sporné. Spolujízdu pomocí internetu v Česku organizuje například web BlaBlaCar, který letos pohltil původně český Jízdomat (psali jsme zde). Tam to ale probíhá tak, že „zákazníci“ se podřizují majiteli auta, respektive trase, po které jede.
Investoři Uberu věří, regulátoři ho zakazujíUber je původem americká firma, která se v posledních letech šíří po světových metropolích. Konceptu věří mnoho významných investorů v čele se zakladateli Googlu, Amazonu či bankou Goldman Sachs. Dohromady do Uberu investoři již vložili 7,4 miliardy dolarů, což z ní podle listu Wall Street Journal dělá nejoceňovanější start-up světa s hodnotou 51 miliard dolarů. Pro srovnání: ČEZ má na burze přibližně šestinovou hodnotu. Problémem, na který Uber naráží všude po světě, je regulace a zákony. Služba podle ministerstva dopravy nebo pražského magistrátu porušuje několik zákonů i v ČR (více zde). V sousedním německu už soud na základě žaloby tamních taxikářů UberPop zakázal. Nahradila ho vysoce regulovaná služba UberX (více zde). |
Jejich platby jsou potom opravdu ve výši příspěvků na pohonné hmoty, které pomohou řidiči ušetřit. Řidič Uberu se naopak řídí poptávkou klienta. Přijede pro něj tam, kam si přeje zákazník a odveze ho na jím určené místo (které se navíc dozví až po jeho nástupu). I účtovací politika potom mnohem více připomíná taxikáře a při použití takzvaných dynamických cen i překračuje maximální možnou kilometrovou sazbu pro pražské taxi.
Nyní tedy přibyl další faktor, který má blíže k organizovanému podnikání než ke spolujízdě - možnost vytvořit si flotilu řidičů.
U Uberu tak dochází k podobnému přerodu, jako u další ikony sdílené ekonomiky, webu AirBnB. Služba původně umožňující amatérům krátkodobě pronajmout svůj byt čím dál tím víc láká profesionály. I v Česku už přes něj nabízejí byty realitní kanceláře (psali jsme zde).
Studie americké univerzity Penn State (kterou si ale objednali hoteliéři brojící proti AirBnB), navíc ukazuje další zajímavou věc. Zjednodušeně řečeno tak relativně malá skupina velkých pronajímatelů (kteří nabízí víc než jednu nemovitost nebo je mají v nabídce po celý rok) generuje mnohem významnější část příjmů, než by jejich podílu odpovídalo.
Novela zákona má trestat i Uber
Co se týká sporů Uberu s magistrátem, zástupci technologické firmy často opakují, že „vedou konstruktivní dialog s představiteli státní správy a samosprávy“. A že zdejší zákony jsou zastaralé. Podle Bureše však zmíněný „konstruktivní dialog“ vypadá například tak, že magistrátním úředníkům, kteří se snažili řidiče kontrolovat, zablokoval Uber ve snaze znemožnit další kontroly přístup do zákaznické aplikace.
Změnit by se do budoucna mohla rovněž dosavadní praxe, kdy jsou za přestupky ze strany magistrátu trestáni pouze řidiči, nikoli zprostředkovatelé, tedy taxikářské dispečinky nebo třeba právě Uber. Nové možnosti by měla otevřít novela zákona o silniční dopravě, kterou chce ministerstvo dopravy předložit do několika měsíců.
„Uber dnes navádí své řidiče k tomu, aby porušovali zákon, za což by se stal zodpovědným,“ vysvětluje mluvčí ministerstva dopravy Tomáš Neřold.
Jak funguje služba UberPopŘidič i zákazník musí mít ve svém smartphonu stáhnutou odlišnou verzi aplikace. Zákazník po zapnutí aplikace vidí, kolik minut od něj je potenciální odvoz. Může si ho objednat a do on-line mapy rovnou označit, kde na něj počká (nejjednodušší je potvrdit svou stávající polohu podle GPS). Zároveň zákazník může už teď (nebo až po nástupu do auta) zadat, kam chce jet. Řidiči, který je v tu chvíli nejblíže, a má zapnutou aplikaci, se rozbliká displej telefonu. Má 15 sekund na to, aby zakázku přijal. Vidí, kde chce zákazník vyzvednout a za kolik minut se tam dostane. Nevidí ale, kam chce zákazník jet. To aby nemohl odmítnou „nezajímavé kšefty“. Pokud řidič objednávku klepnutím na displej přijme, nabídne mu aplikace, zda chce pomocí navigace k zákazníkovi dovést. Vzhledem k tomu, že na navigaci je poloha zákazníka poměrně přesně zaznamenaná, je to nejlepší řešení. Když řidič dojede na místo, dostane zákazník upomínku. Buď už čeká venku, nebo teprve vyrazí z bytu/restaurace/klubu. Oba dva - zákazník i řidič - mají možnost pomocí aplikace (telefonní čísla jsou tudíž anonymizována) zavolat tomu druhému a polohu a čas setkání upřesnit. Když se potkají, měl by se řidič zeptat zákazníka na křestní jméno a zkontrolovat ho s údajem, který vidí v aplikaci. Poté, co zákazník nastoupí do auta, řidič přejetím po displeji zahájí jízdu (a účtování). Většinou se nechá od navigace vést dle předem zadaného cíle. Pokud to zákazník předtím neudělal, řidič se ho zeptá a zadá ho do navigace sám. Pokud si přeje zákazník jet jinudy, než ukazuje navigace, závisí to na domluvě s řidičem. Pokud má trasa více zastávek (zákazníci někoho nabírají nebo naopak někteří vystupují) lze cíl přes aplikaci průběžně měnit. Po dojezdu do cílové destinace řidič opět tažením po displeji ukončí jízdu a v ten moment se podle najetých kilometrů a času zakázka vyúčtuje. Zákazníkovi se peníze strhnou z karty, jejíž údaje musí mít zadané v uberovém účtu. Řidič za pár okamžiků ve statistikách vidí, kolik si jízdou vydělal. Žádné peníze v hotovosti se nepředávají. |
