Jezdíte často na konference o rovné dani?
Jezdil jsem poměrně často, protože jsme zvolili strategii zlepšit image o Slovensku informováním o reformách, které jsme udělali. To se nám podařilo, byl to jeden z efektů rovné daně, který jsem ani nečekal.
Možná za dva roky, pokud ODS vyhraje volby, budou mít rovnou daň i Češi. Vnímáte to jako konkurenci pro Slovensko?
Ne. Držím palce.
Jak byste zhodnotil po roce a čtvrt efekty rovné daně na Slovensku?
Kromě dobrého image pro Slovensko je to zjednodušení systému, jeho větší průhlednost, neutralita a stabilita. To je důležitější než snížení daní. My jsme zrušili všechny výjimky, speciální sazby, odpočitatelné položky, zvláštní režimy. To nejvíce daňový systém znepřehledňovalo. Výrazně se i zvyšuje motivace k práci a snižuje prostor pro daňové úniky. Pro ně byly nejčastějším nástrojem právě speciální sazby a výjimky.
Zrušili jste třeba odpočty úroků z hypoték, ze stavebního spoření, což je velmi politicky citlivé?
Ano, zrušili. Jediná věc, která existuje, je, že se nezdaňuje suma do 24 tisíc korun na důchodové spoření a podobné produkty. Některé daně se naopak zvýšily, třeba výnosy z úroků byly daněné deseti procenty a teď devatenácti procenty.
ODS chce zrušit i úlevy pro zahraniční investory. O tom neuvažujete?
Já prosazuji omezit investiční pobídky jen na strategické investice. Ale kategorické zrušení bych nikdy neprosazoval, protože pobídky mají i okolní státy. Kdybychom je my neměli a Polsko a Maďarsko ano, tak by třeba Hyundai neinvestovala na Slovensku, ale v Polsku.
Proč jste zvolili sazbu 19 procent?
Je to proto, aby byl dopad na rozpočet neutrální. Za minimálně tak důležitou prioritu jako snižování daní jsme považovali snižování schodků rozpočtu. Nejen kvůli euru, ale i kvůli zdraví ekonomiky.
Šel byste jako ministr financí do 15procentní sazby daně, jak ji u nás navrhuje ODS?
Já bych šel i na 12 procent, kdyby to bylo bez dopadu na veřejné finance. Myslím, že 15procentní sazba je takovým optimem. Ale je třeba vědět, že každé snížení rovné daně znamená i snížení příjmů pro rozpočet. V našich podmínkách neplatí efekt, ke kterému došlo v Rusku nebo na Ukrajině, kde se při snížení daní vybralo dvakrát více než při vyšší dani. To je možné v podmínkách nulové daňové disciplíny a slabé daňové správy. Naše zkušenost dokazuje, že to u nás nejde.
S rovnou daní už proto nepůjdete níže?
V nejbližších letech to nepředpokládám, protože jsou tu jiné konkurenční cíle, které jsou důležitější. To je snižování deficitu veřejných financí, případně snižování sociálních odvodů, ale i potřebné výdaje do infrastruktury, vědy a výzkumu. Ale z dlouhodobějšího pohledu o tom bude možné uvažovat.
Sociální odvody, které jste zmínil, jsou na Slovensku a v Česku nejvyšší v Evropě. Kdy lze u nich uvažovat o snížení?
To je teď velmi aktuální a analyzujeme to. Dnes však není ve veřejných financích pro snížení prostor. Pouze částečně, třeba zlepšením výběru sociálních dávek. Takže, v průběhu následujícího roku až dvou ne.
Slovensko chce přijmout euro už v roce 2008. Proč tak rychle?
V roce 2008 ne, ale od prvního ledna roku 2009. Původně šlo o rok 2008, ale kvůli nejasnostem ohledně započítávání důchodové reformy jde o rok 2009. Přechod na euro znamená větší stabilitu podnikatelského prostředí, hlavně kurzu. My jsme jako malá otevřená ekonomika vystaveni velkým výkyvům kurzu. To se ukázalo i v posledních týdnech, kdy koruna oslabovala bez ekonomických důvodů. Při euru to nehrozí.
Co vám ještě chybí, abyste dále snížili schodky a mohli přijmout euro?
Reformy je potřeba dotáhnout, protože třeba reforma zdravotnictví či sociální nejde udělat tak, aby tam nebyly chyby. Takže ty (reformy) je třeba doladit a udržet je. Daňová reforma funguje skvěle, ale tlaky na zavedení výjimek, nejrůznější zvýhodnění a odpočitatelné položky jsou obrovské. A hrozí i revize daní po volbách (pozn. aut.: v roce 2006). Teď máme ještě novou strategii vybudovat znalostní ekonomiku, tedy investice do vědy, výzkumu, vzdělání.
V čem vidíte rozdíl, že na Slovensku se reformy povedlo rozjet a u nás jsou stále odkládány?
Tady (na Slovensku) byla větší potřeba. V roce 1998 na tom bylo Slovensko zle, bylo politicky i ekonomicky izolované. To vedlo k tomu, že nejen opozice, ale i vzdělanější a mladší obyvatelstvo si hrozbu uvědomovalo a mobilizovalo změnu. Důležitý byl také výsledek ve volbách. Kdyby volby dopadly o trochu jinak, jen o procento, kdyby čtyři strany neměly o tři poslance více, tak by možná reformy nebyly. Navíc je potřeba provést je co nejrychleji, aby mohly do konce volebního období nést i pozitivní výsledky. Většina změn je politicky citlivá a v prvním období znamenají hlavně náklady.
