Nikdo neví, kolik bude stát vstup do Evropské unie

P r a h a - Diskuse, do níž se každý rád zapojí, ale nikdo nezná skutečný stav: tak lze stručně shrnout začínají debatu politických špiček na téma, kolik vlastně bude republiku stát vstup do Evropské unie a zda se vůbec "návrat do Evropy" vyplatí. Neoficiální vládní dokument v loňském roce udával celkové očekávané výdaje na vstup do unie ve výši 185,5 miliardy korun. Maximální výše bruselských dotací, závislá od výše domácího hrubého produktu, by v současnosti činila 71 miliard korun ročně.

Dlouhé roky se v českých politických kruzích všeobecně přijímalo jako danost, že chudá republika může na rozšíření EU pouze vydělat. Dnes, kdy se zdá, že se členství v bruselském klubu spíše vzdaluje, se objevují hlasy, že vlastně není kam spěchat.
"Například jen zavedení práva EU v oblasti pracovního práva nás přijde na dvě procenta hrubého domácího produktu ročně," tvrdí Jan Zahradil, stínový ministr zahraničí za ODS a místopředseda dvou sněmovních výborů, zahraničního a pro evropskou integraci. "Další věci k tomu budou naskakovat - ekonomické normy a tak dále. V celkovém součtu půjde o větší náklady než dotace z Bruselu, které nesmějí překročit čtyři procenta HDP ročně."
CHYBÍ POROVNÁNÍ NÁKLADŮ A ZISKU
Podobná tvrzení získávají na síle, protože chybí jasně formulovaný protiargument. Ani vláda, ani opoziční strany, ani Komise EU nemají žádnou konkrétní představu o tom, jak vysoké budou náklady na vstup.
"Nemůžeme si dělat iluze, že vznikne nějaký precizní dokument nebo analýza, které by zahrnovaly úplně vše," objasňuje Pavel Telička, náměstek ministra zahraničí a hlavní vyjednavač pro vstup do unie. "Vždycky se najednou objeví věci, na které nikdo nepomyslel." Ani ministr financí Ivo Svoboda konkrétními údaji nedisponuje: "Tohle je otázka buď na bleskovou odpověď, která bude naprosto nesprávná, anebo na pokus o vysvětlení problému. Otázka je, jak ty náklady chápeme." Velvyslanec EU v Praze Ramiro Cibrián jeho slova potvrzuje: "Nevíme o žádné studii, ani na české straně, ani na straně Evropské unie, která by rozebírala náklady na vstup." Paradoxně ani "eurorealista" Jan Zahradil neopírá svou skepsi o nic víc než o jediný novinový článek. "Jde o studii publikovanou v časopise Ekonom a pocházející od jednoho člověka ze Světové banky," říká.
ÚŘADY MÍCHAJÍ JABLKA A HRUŠKY
Oficiální údaj zatím neexistuje, nejrůznější propočty se pohybují od několika miliard korun po stovky miliard.
Dosud vznikl jediný vládní dokument, shrnující odhady všech ústředních státních úřadů.
Pochází z loňského léta a předpokládá na období 1999 až 2003 celkové výdaje ve výši 185,5 miliardy korun. Největší výdaje očekávalo ministerstvo práce a sociálních věcí (61,4 miliardy), dále zemědělství (48,1 miliardy) a průmyslu a obchodu (21 miliard). Naopak třeba Bezpečnostní informační služba předpokládala výdaje 27 milionů korun a Kancelář prezidenta republiky vůbec žádné.
Ani tento přehled ovšem není příliš přesný a nemůže se brát coby podklad příštích rozhodnutí. Jednotlivé resorty si totiž zadání vysvětlily různě: některé sepsaly své minimální požadavky, jiné naopak "natáhly účet". Řečeno slovy zaměstnankyně ministerstva financí, která se na této práci podílela, šlo o "míchání jablek s hruškami, každý resort si prostě napsal, co chtěl".
Paradoxně tak například ministerstvo životního prostředí uvedlo očekávané výdaje ve výši skromných 1,7 miliardy korun, ačkoli interní materiály ministerstva odhadují náklady jen na čistírny odpadních vod na sto miliard.
Obdobně úřad vlády odhadl své další výdaje kvůli vstupu na 89 milionů korun. Pavel Rychetský, místopředseda vlády pro legislativu, dnes vidí situaci jinak: "Je nepochybné, že bude třeba od příštího roku přijmout jiná rozpočtová a organizační opatření, posilující resortní ministerstva i Úřad vlády pro úkoly souvisící s integrací. Jenom pro vaši představu, na překlady komunitárního práva vynaložilo například Švédsko sto padesát milionů dolarů."
NA VSTUPU DO EU NIKDO NEPRODĚLAL
I po sečtení všech pro a proti však v Praze a Bruselu převládá přesvědčení, že vstup bude pro Českou republiku výhodný. Nějakého konkrétního propočtu se patrně nedočkáme. Ale zkušenost všech zemí, které do EU vešly před námi, je jednoznačná: rozvinutým státům přinesl společný trh hospodářskou prosperitu, pro chudé země (Španělsko, Irsko, Portugalsko, Řecko) zase znamenalo připojení k "bohaté Evropě" rychlou modernizaci, na kterou by jinak neměly dost peněz.
Velvyslanec EU Cibrián neskrývá optimismus: "Rád bych znal názor nejprestižnějších ekonomů této země, například z centrální banky, co si oni myslí.
Ale u všech předchozích zemí, které vstoupily do unie, byl přínos z členství vždy větší než náklady na vstup. Myslím, že Česká republika by neměla být výjimkou."