Němci přesídlují do jižní Evropy

Stále více Němců se obrací zády ke své domovině a pošilhává po trvalé adrese v klimaticky příznivých jihoevropských zemích. Snaha najít si nový domov nepříliš daleko od původního i novou existenci je čím dál silnější. Obec těchto "uprchlíků" se v 82miliónovém Německu už odhaduje na zhruba jeden milión osob. Jestliže Spolková republika v minulých desetiletích přijala milióny uprchlíků hnaných chudobou, válkami anebo snem o lepším životě, přispívají nyní i Němci takřka nepozorovaně ke stěhování národů.

Přesné statistiky nejsou k dispozici, ale podle realistických odhadů se jich do pevninského Španělska přemístilo až 280.000, na Kanárské ostrovy 70.000 a na Baleáry v čele s milovanou Mallorkou 150.000.

V Itálii žije natrvalo 130.000 Němců, ve Francii 120.000, v Portugalsku 80.000 a v Řecku 20.000.

Za jeden z významných důvodů, proč to Němce žene na jih kupovat nemovitosti, se považuje i brzké zrušení marky a nedůvěra vůči hodnotově povadlému euru.

S blížícím se 1. lednem 2002, kdy bude "tvrdá marka" jako někdejší symbol západoněmeckého hospodářského zázraku nahrazena nemilovaným eurem, zažívají obchodníci s nemovitostmi na španělském pobřeží rozmach.

Týdeník Der Spiegel k tomu uvádí, že často je zřejmá snaha zbavit se i "špinavých" peněz, protože mnozí nejraději platí hotově.

Německé sdružení ochrany zahraničních nemovitostí ve Freiburgu má za to, že na jihu Evropy Němci skoupili kolem 450.000 obytných objektů.

Předseda sdružení Peter Schöllhorn to považuje za "umírněný odhad" a někteří makléři spekulují až s dvojnásobným počtem.

V nejrůznějších odhadech "uprchlické vlny" na jih přitom nejsou zahrnuty například početné skupiny "chudých" důchodců, kteří na Mallorce nebo Kanárech žijí v podnájmech.

Někteří prý žijí skutečně skromně, byť ve vlídném klimatu, a musejí si přivydělávat i pomocnými pracemi.

Ve všech středomořských zemích jsou nemovitosti o třetinu až polovinu levnější než v Německu. Ještě levněji je v Řecku nebo v teprve objevovaném Turecku.

Za favorita u Němců ale platí Španělsko, zatímco americká Florida je na masové stěhování příliš daleko a také dolar je zatím moc drahý.

Stále častěji jsou mezi "uprchlíky" také představitelé mladší generace padesátníků, jež solidně zaopatřili otcové hospodářského zázraku a kteří nejsou existenčně závislí na vlastní výdělečné činnosti.

Dříve než ostatní končí s profesní kariérou a vydávají se za příjemnějším životem.

Kromě majetných ale odcházejí také lidé podnikaví a schopní rizika: mladí lékaři, právníci, architekti, makléři, tenisté, golfisté, kuchaři, hostinští nebo holiči.

Obrovská dopravní pohyblivost doprovázená komunikačními vymoženostmi umožňuje mnoha lidem žít na jihu a čas od času zajet na pracovní schůzky do Německa.

Dlouhým pobytům v bývalé domovině se ale většina příslušníků německé diaspory vyhýbá.

Mezi prominentní "uprchlíky" se zařadila třeba modelka Claudia Schifferová (Mallorca) nebo nejpopulárnější německý herec Mario Adorf, který si našel bydliště v Saint Tropez na jihu Francie.

Ten už zná Německo jen z hotelů, když přijíždí natáčet nebo si povídat do televizních talkshow.