Letos plánovaný schodek ve výši 70 miliard stát téměř jistě nevyužije. Ekonomika šlape tak dobře, že hospodaření letos skončí na nule, možná i v přebytku. Jak upozornil šéf Svazu průmyslu Jaroslav Hanák, na ministerstvech viselo ke konci srpna celých 45 miliard korun, jež resorty nedokážou utratit. Podle Hanáka to není dobrá vizitka, takhle se prý stát jako firma neřídí, manažeři by prý postupovali jinak.
Opomiňme, že přebytky z tučnějších let rozumní manažeři ukládají do rezerv na horší časy. Jinak jim hrozí, že o firmu přijdou, tak jako se to letos stalo šéfům OKD. Ale Hanákova starost o nevyužité peníze ve státní kase jen ilustruje, v jaké atmosféře se o rozpočtu letos vyjednává.
Jistě, půjčují si všechny vlády a Česko je na tom co do zadlužení v mezinárodním srovnání dobře. Jenomže dluh se splácet musí a ne vždy je jeho snižování možné. Na prahu minulé krize se o tom přesvědčil exministr financí Miroslav Kalousek, když sešněroval státní výdaje příliš, což zbrzdilo ekonomiku na léta dopředu.
A pozor, nikdo neví, jak dlouho současný boom vydrží. V příštím roce asi ještě bude dobře. Ale ozývají se varování, že Evropa míří do další recese. Trhy jsou nevyzpytatelné a rizik spíš přibývá. Doba vhodná na šetření může rychle skončit. Vláda rozdávající teď štědré dárky se chová rozmařile. Tečka.
Tolik ekonomická logika.
Potíž je v tom, že tvorba státního rozpočtu není jen ekonomická disciplína. Mnohem víc jde o politiku. Proto se ministři až dětinsky trumfují, kdo líp vyjednal zvýšení mezd ve svém resortu. Kdo prosadil tři stovky navíc pro penzisty. Nebo kdo protlačí levnější pivo, což ve středu – zřejmě zbrkle a předčasně – ohlašovali lidovci, ale pak brali slib zpátky (více zde: Jak Jurečka snížil DPH na potraviny a pivo a Babiš ani Sobotka to nevěděli).
Vsaďte se, že se DPH na pivo i další potraviny snižovat bude. Voliče to potěší. Jen se lidovci budou muset podělit o jejich vděk s konkurenty – pardon, partnery – s nimiž sedí v kabinetu. Prostě, šetřit se u nás hned tak nezačne. Volič je za zprávy o vyšších mzdách a levnějším pivu příliš vděčný. A těžko se divit lidem, že se chtějí mít lépe, zaostávají-li jejich příjmy pořád tak citelně za příjmy nejbližších sousedů.
Jenomže každý dluh bude třeba jednou zaplatit. Na rozmařilost dnešní generace doplatí naše děti, to na jejich účet dnes žijeme. Není to vina jen politiků, ale hlavně občanů, kteří je za jejich sliby volí.
Jak z té pasti? Těžko. Změnit poptávku, přání voličů a jejich vztah k rozpočtu může jen silný a charismatický lídr, který přinese vizi lepších zítřků, pro niž dokáže strhnout lidi i k pověstnému „utahování opasků“. Takový na české scéně vidět není. Pak už zbývá čekat jen na opravdový malér – na vážnou hospodářskou či politickou krizi, během níž volič pochopí, že stát nemáme proto, abychom od něj brali nerozumné dárky.
