Návrh má za cíl pomocí principu „bydlení především“ vymýtit bezdomovectví nebo dnes běžný obchod s chudobou, kdy rodiny s dětmi žijí draze v ubytovnách. Politika sociálního bydlení tak kromě dnešních příspěvků dostane další dva pilíře - nabídku bytů a sociální práci.
Tomu se věnovala už loni schválená Koncepce sociálního bydlení (psali jsme zde). Nyní dostává konkrétní kontury i samotný předpis. Návrh paragrafového znění Zákona o sociálním bydlení a příspěvku na bydlení, který se nyní nachází ve vnitřním připomínkovém řízení, má iDNES.cz k dispozici. Co z něj vyplývá a co naopak jasné není?
1 Kdo má mít nárok na přidělení bytu?
Podle paragrafů budoucího zákona má mít na sociální byt od obce právo domácnost, která za bydlení (včetně služeb a energií) platí alespoň 40 procent čistých příjmů a po této platbě jí nezbude víc než 1,6násobek životního minima.
To znamená, že podle aktuální výše životního minima jednotlivci zbude maximálně okolo 5,5 tisíce a čtyřčlenné rodině přes 15 tisíc korun. Zákon tak necílí jenom na bezdomovce, týkat se bude často například seniorů, kteří žijí sami. Kvalifikují se třeba i rodiny, z nichž vydělává pouze jeden člen, který může dostávat i nadprůměrnou mzdu.
Lidí žijících v domácnostech splňujících toto kritérium je dohromady podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) uvedených v Hodnocení dopadů regulace (RIA) celkem 680 062. Z toho 513 434 dospělých a 166 628 dětí.
Velmi podobná skupina lidí má dnes nárok na příspěvek na bydlení. Tam je však v současnosti kvalifikační podmínka volnější – platí i pro ty, kteří za nájem dávají 30 (respektive v Praze 35) procent příjmů.
To je ale pořád jen část cílové skupiny - ta, která je tzv. ohrožena ztrátou bydlení. Kromě ní má zákon pomoci i těm, kteří již bydlení ztratili. Tedy lidem a rodinám žijícím na ubytovnách nebo na ulici. Těch je podle zpracované RIA na základě údajů z měst v Česku 118 564.
2 Jaké bydlení musí stát či obce nabídnout?
Pro lidi „z ulice“ je určen nejnižší typ třístupňového prostupného systému - tzv. krizové bydlení. To mají zajistit azylové domy a rodiny by v nich neměly zůstávat déle než půl roku. Během té doby mají zažádat o sociální bydlení od obce.
Obce musí zajistit druhý a třetí stupeň: tzv. sociální a dostupné byty. To budou po technické stránce shodné byty (stejné jako klasické městské byty), které se liší pouze tím, že v prvním typu bude za obyvateli povinně docházet sociální pracovník.
Co do velikosti mají být byty přiděleny s ohledem na počet členů domácnosti. Na to se bude brát ohled i při sociálním šetření, které předchází udělení nároku na bydlení.
3 Jak funguje přidělovací proces?
Lidé, kteří mají pocit, že finančně neutáhnou náklady na bydlení, se mohou obrátit na úřad práce. Pokud podle sociálního šetření splní výše popsaná kritéria, potvrdí jim úředník nárok na sociální bydlení.
Obec bude muset do šesti měsíců od chvíle, kdy uchazeč získá nárok na byt, rozhodnout, zda se kvalifikuje pro sociální nebo dostupný byt. Ten také musí přidělit ze speciálního fondu (samostatné účetní jednotky), kterou pro tento účel bude muset udržovat. Jedná se o byty, které obec vlastní, za tímto účelem vystaví nebo si pronajme jinde.
Pokud svou povinnost - přidělení bytu - nesplní, může jí ministerstvo uložit až milionovou pokutu.
4 Jaké povinnosti má nájemník?
Obyvatelé sociálního nebo dostupného bytu uzavírají s obcí tzv. smlouvu o sociálním nájmu. Z té pro ně plynou mnohé povinnosti, při jejichž neplnění můžou nárok ztratit, a tím pádem přijít i o přidělený byt. Taková osoba (či osoby) by se v reálu ocitla opět „na ulici“, respektive by měla nárok na umístění v azylovém domě. Půl roku by ale nesměla znovu zažádat o sociální nebo dostupný byt.
Mezi povinnosti nájemníka patří: vpouštění sociálního pracovníka, dodržování s ním sjednaného individuálního plánu nebo nutnost mít legální zaměstnání či být registrován jako uchazeč na úřadu práce (pokud se nejedná o seniory či jiné výjimky). Základním kritériem je placení nájmu.
Nárok na sociální či dostupný byt rodina či jednotlivec ztratí také poté, co už podle kontrolního sociálního šetření nesplňuje vstupní kritéria. Tedy když „zbohatne“ nad danou mez.
5 Kdo a jak bude platit nájem?
Nájemník. Dopomoci mu k tomu ale má dávka - příspěvek na bydlení. Ta se bude vypočítávat podobně jako dnes. Půjde o rozdíl mezi „náklady na bydlení uznatelnými v daném prostoru“ a 40 procenty započitatelného příjmu posuzované osoby či osob.
Přesnou výši sociálního nájmu v dané obci určí vládní vyhláška. V návrhu zákona je zatím pouze popsáno, že musí být nižší než tržní nájemné v dané oblasti.
S návrhem souvisí také zrušení doplatku na bydlení – tedy dávky, které ve velkém využívali tzv. obchodníci s chudobou, zejména provozovatelé předražených ubytoven.
6 Kolik to bude stát daňové poplatníky
Zejména díky zrušení doplatku na bydlení MPSV předpokládá, že nový systém bude výhodný a státu ušetří prostředky. „Pouze u dávek v oblasti bydlení dojde k úspoře 2,1 miliardy korun k roku 2023 a 4,1 miliardy v dnešních cenách k roku 2034,“ píše se v důvodové zprávě k návrhu zákona. Nyní stojí dávky na bydlení stát asi 13 miliard korun ročně.
V širším plánu potom důvodová zpráva předpokládá, že díky externalitám spojeným s tím, že se zlepší sociální situace obyvatel, stát ušetří ročně další miliardy.
Ta samá důvodová zpráva ale například zároveň uvádí, že kvůli zavedení sociální práce v sociálních bytech se počítá se vznikem 1 626 pracovních míst, která vyjdou na 800 milionů korun ročně.
Zejména kvůli dalším nejasnostem je ekonomická výhodnost řešení ze samotného návrhu zákona těžko spočítatelná.
7 Co není jasné?
Zástupci ministerstva nyní nechtějí návrh blíže komentovat. „Minimálně do doby, než bude ukončené připomínkové řízení k samotnému zákonu, se k návrhu nebudeme vyjadřovat,“ říká mluvčí resortu Petr Šulek s tím, že k návrhu proběhlo při jeho tvorbě na devadesát setkání se zástupci různých organizací, z nichž to finální minulý týden bylo podle něj „konstruktivní a bez zásadních rozporů“.
Přesto ale zůstává několik důležitých prvků celého systému nejasných. Na to si stěžují i zástupci různých organizací, které se dosud podílely na připomínkování návrhu a od chvíle prvotního vzniku sledují jeho vývoj.
Nejasnosti přetrvávají hlavně u prováděcích nařízení, která mají obcím dát například návod k tomu, jakým způsobem mohou byty do speciálního bytového fondu pořizovat, nebo jak vysoký může být sociální nájem.
Zároveň paragrafové znění zákona nedává odpověď na otázku, do jaké míry se mohou obce spolehnout jak na investiční, tak provozní dotace.
Příkladem důležité nevyjasněné otázky například je, jak si mají obce vytvořit sociální bytový fond, ze kterého budou povinny poskytovat byty. V návrhu zákona je uvedeno, že výše sociálního nájmu musí být nižší než tržní.
To ale představuje komplikaci ve chvíli, kdy si chce obec sehnat byty do sociálního fondu tím, že si je pronajme od jiných majitelů. Každý měsíc by totiž na tomto pronájmu generovala ztrátu. A zákon neupravuje, zda a od koho by měla nárok na její proplacení.
V zákonu je také uvedeno, že pokud nezajistí potřebným v dané lhůtě bydlení obec, má to udělat úřad práce. Otázkou ale zůstává jak. V zákoně totiž není napsáno, že by si musel úřad práce za tímto účelem udržovat bytový fond.
8 Co vadí obcím?
Například pokuta až do výše milionu korun, když neposkytnou byt osobě s potvrzeným nárokem. „Tak vysoká pokuta by pro malé obce, které často jednoduše nemají dostatečný bytový fond, byla likvidační,“ říká výkonný ředitel Svazu měst a obcí ČR Dan Jiránek.
Zástupcům měst vadí i některé nejasnosti. „Je třeba poukázat na zásadní fakt, že stále není vyřešené financování sociálního bydlení. Měl by ho jasně stanovovat zákon o sociálním bydlení, jak ministerstvo při představování souvisící koncepce slíbilo,“ dodává Jiránek.
9 Co kritizují odborníci?
Například ředitel nevládní organizace Platforma pro sociální bydlení Vít Lesák si všímá toho, že návrh počítá s omezením skupiny lidí, kteří mají nárok na příspěvek na bydlení. Aktuálně to jsou ti, kteří na bydlení vynakládají 30 (v Praze 35) procent disponibilních příjmů. Nově má být hranice nastavena na čtyřicet procent.
„Toto zpřísnění moc nechápu, podle nás by se měla hranice nechat na původní výši, takto to pro mnohé lidi může být rizikové,“ komentuje posun Lesák. Ten jinak ale vznik celého zákona vítá.
Hlasitým kritikem a připomínkovatelem je naopak předseda Občanského sdružení majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí v ČR Tomislav Šimeček.
Upozorňuje například, že v sociálně slabších regionech je už dnes často tržní nájem nižší, než jsou pro majitele bytu pouhé náklady na údržbu, a v delším horizontu tak nemovitosti chátrají. To by tedy pravděpodobně bez vnější dotace potkalo i sociální byty tamních obcí.
Zároveň kritizuje nutnost oddělit sociální bytový fond od toho „klasického“. To podle něj bude nepružné a neumožní obcím například prázdné sociální byty, o které se nikdo neuchází, pronajmout za standardních podmínek například státním zaměstnancům nebo jiným zájemcům.
Šimeček považuje celé nastavení zákona za špatné a ekonomicky nesmyslné. „Už dnes dobře funguje institut příspěvku na bydlení bez toho, že by lidé museli bydlet v obecních sociálních bytech,“ říká s tím, že jeho sdružení spolu s několika poslanci chce do Sněmovny dostat konkurenční poslanecký návrh zákona.
10 Kdy bude zákon platit?
Oproti původním i nedávným plánům se účinnost zákona odkládá. V aktuálním návrhu se počítá s 1. říjnem 2017. Zpočátku se ale počítá s přechodným obdobím, během kterého by byly například na obce kladeny nižší nároky.
Na zprostředkování bytu by měly například do roku 2022 dvanáct a nikoli šest měsíců. Obdobně by hned zpočátku nečelily kritizovaným milionovým sankcím.
