Muzeum mapuje historii slivovice

Na Vizovicku lidé vyráběli destiláty už v šestnáctém století, ale rozmach pálenek přinesla až nadúroda začátkem devatenáctého století. Jak dojde k tomu, že švestka skončí zkapalněná v lahvi, ukazuje muzeum Distillery Land vizovického Rudolfa Jelínka.

Jeho palírna patřila k nejvýznamnějším v kraji, dnes patrně v celé zemi.

Zlaté 19. století

Palírenství se na Vizovicku téměř výhradně pojilo s židovskými majiteli, což se později ukázalo pro mezinárodní úspěch slivovice z Vizovic jako klíčové. Mezi nejvýznamnější majitele palíren patřili Karel Singer (První Vizovická pálenice Karla Singra) a Zikmund Jelínek (otec Rudolfa Jelínka).

Díky židovskému původu Rudolfa Jelínka se ve Vizovicích od 30. let minulého století vyrábí košer slivovice. Výrobní prostředky i suroviny musí vyhovovat zásadám ortodoxní židovské víry.

V roce 1934 se Rudolfu Jelínkovi podařilo zahájit export košer produktů do Spojených států. Etikety jsou na košer slivovici lepeny ručně a na uzávěru je vosková pečeť, do které se zavěšuje Davidova hvězda. Na rozdíl od ostatních produktů má košer slivovice 50 procent alkoholu a nechává se vyzrát minimálně pět nebo deset let.
V roce 1894 byl založen Rolnický akciový závod ovocnářský ve Vizovicích, krátce RAZOV.

"Význam této původní firmy dokládá i to, že dala oficiální název zdejší dolní části Vizovic. Adresa naší společnosti je Razov 472, Vizovice," připomíná Pavel Dvořáček, šéf dnešní akciové společnosti Rudolf Jelínek.

Budova současného lihovaru Rudolf Jelínek je původním sídlem Razovu. "Proto je rok 1894 považován za rok založení naší společnosti," vysvětluje Dvořáček.

Pod Jelínkova křídla se Razov dostal až po několikáté změně majitele. V únoru roku 1921 se nad branou objevila cedule Zikmund Jelínek a synové, Rudolf a Vladimír. "Ani to neznamenalo definitivní vyřešení majetkových vztahů. O pět let později se podnikatelské cesty obou bratří rozdělily. Rudolf Jelínek propůjčil dalšímu podnikání na Razově své jméno, které se zachovalo až do současné doby," říká Dvořáček.

Jak se vlastně pálí ovoce

Základem výroby ovocných destilátů je čerstvé ovoce, kterého Rudolf Jelínek vykupuje ročně více než pět milionů kilogramů, většinou švestek. "To je množství, které lze přirovnat k pěti stům velkým železničním vagonům," říká Dvořáček.

Ovoce se částečně pomele, lépe potom kvasí. V kvasných nádržích se přírodní ovocný cukr postupně mění na alkohol. Ve správné chvíli, která je podle odborníků tím nejdůležitějším předpokladem dobré slivovice, se kvas přečerpá do destilačních kotlů a zahřeje. Z kvasu stoupající alkoholové páry se po ochlazení mění v kýžený destilát.
Rudolf Jelínek proti klasickým pálenicím destiluje natřikrát. Pálenka je tak čistší a kvalitnější. "Pro představu o nákladnosti výroby slivovice: ze sta kilogramů švestek se vyrobí asi 10 litrů padesátiprocentní slivovice," říká Dvořáček.

Kromě slivovice pálí u Jelínků destiláty i z netradičního ovoce, jako jsou například borůvky, maliny, ostružiny, hruška Williams či oskeruše, jeden z místních druhů ostružiny. Pro pivovar Starobrno ve Vizovicích vyrábí také pivní destilát z černého piva.

Vypálíme, co přinesete

Jelínek nepálí jen vlastní, ale funguje také jako pěstitelská pálenice pro drobné sadaře a ovocnáře. "Jako soukromá osoba si může každý z vlastního ovoce, kvasu, pro vlastní spotřebu vypálit nejvíce třicet litrů absolutního alkoholu, tedy například šedesát litrů padesátiprocentní slivovice," vysvětluje Dvořáček.

Od roku 2002, kdy u Jelínků zprovoznili nové destilační zařízení, se velmi rychle zájem o vypálení vlastního ovoce zvýšil. Je to pohodlnější než v klasických pálenicích. U Jelínků se nemusí ručně přelívat do kotlů, obstarají to čerpadla. Ani není potřeba nosit vlastní dřevo na otop, vyhřívání se provádí párou v dvouplášťových kotlích. "Proto nehrozí připálení kvasu," připomíná Dvořáček. U Jelínků zároveň zaručují, že nemůže dojít k promíchání zbytků kvasu z předešlého pálení.

Místní švestky nestačí

Když se neurodí švestky, Jelínek nekolabuje. I v dobách dobré úrody vykupuje švestky z celé jihovýchodní a střední Evropy - od Moldávie přes Balkán (Bosnu či Chorvatsko) po Maďarsko a Ukrajinu. Samozřejmě Slovensko, Česko a Polsko.
Aby společnost udržela krok s rostoucím prodejem slivovice, tedy i spotřebou švestek, v roce 2002 zakoupila 55 hektarů pozemků, na kterých zakládá vlastní sady.

Na podzim loňského roku u Jelínků vysadili šest tisíc stromků. "Všechny naše odrůdy jsou odolné vůči nemoci šarka, jsou vhodné pro mechanizovanou sklizeň a pěstujeme i rozdílné odrůdy tak, aby dozrávaly postupně," vysvětluje Dvořáček.

,