Psal se rok 1999 a vláda premiéra Miloše Zemana jednomyslně schválila odprodej 46% státního podílu Mostecké uhelné společnosti (MUS) firmě Investenergy za 650 milionů korun. Na obchodu měla vydělat pětice podnikatelů Antonín Koláček, Jiří Diviš, Petr Kraus, Oldřich Klimecký a Marek Čmejla. Jenže peníze, za které firma podíl v Mostecké uhelné koupila, měly pocházet přímo z polostátní firmy.
Bývalý uhlobaron Petr Kraus.
Manažeři společnosti nejprve vytvořili podle obžaloby složitou a záměrně nepřehlednou strukturu firem, aby zastřeli, že nejpozději od května 1998 vlastnili nebo měli kontrolu nad poloviční většinou akcií MUS. Zatajili to i před ostatními akcionáři uhelné společnosti. Podnikatelé měli na celé transakci vydělat miliardy korun, které z části skončily ve Švýcarsku.
„V rozporu s obchodním zákoníkem neučinili ostatním akcionářům veřejný návrh smlouvy o koupi ostatních veřejně obchodovatelných akcií této společnosti v zákonné lhůtě 60 dnů od získání takové většiny,“ uvedl v obžalobě státní zástupce.
Prostřednictvím jimi ovládané firmy Investenergy pak státu nabídli odkup jeho akcií za 159 korun za kus, což Zemanova vláda akceptovala. „Vytvořili situaci, kdy se nabídka jevila vládě České republiky jako relativně výhodná,“ tvrdí o manažerech obžaloba. Poukazuje na to, že muži šířili nepravdivé informace o tom, že Investenergy jedná jménem investiční skupiny Appian, která hodlá udržet aktivity MUS a přispívat k jejímu rozvoji.
Kdo se zajímal o privatizaci
Soud s manažery začíná v pondělí a bude probíhat celý týden. V rámci nich padnou i výslechy klíčových svědků, kteří tehdy na Ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO) vedené Miroslavem Grégrem pracovali a připravovali podklady privatizaci podniku. Mezi nimi Milada Vlasáková (tehdejší náměstkyně ministra MPO), Jaroslav Martinek, který připravoval materiály pro vládu a Pavel Martínek.
„Těsně před prodejem jsem o společnosti Appian Group hovořil s panem Martinkem, o tom, co je to za společnost, která se uchází apod. Jemu nebylo nic známo. Žádná šetření jsem ke společnosti nevyvolal,“ uvedl Martínek ve výpovědi, o které v minulosti informovala Mladá fronta DNES. Martínek v dané době na ministerstvu jakožto šéf odboru dohlížel na privatizace. Právě to, do jaké míry se stát tehdy zabýval strukturou Investenergy, bude u pondělního soudu dost klíčové. Výpovědi naznačují, že se tento přezkum nekonal.
U soudu by se v pondělí měl objevit i exnáměstek ministra Robert Sýkora. Ten si za pomoc při údajně nepřehledné privatizaci měl vzít úplatek.
Švýcarská větev
Pikantní navíc je, že čeští manažeři si ve věci Mostecké uhelné již vyslechli verdikty ve Švýcarsku ve městě Bellinzona. Tamní prokuratura je uznala vinnými z praní špinavých peněz. Před pražským soudem se tak budou obhajovat ve stejné věci.
Předsedkyně senátu Silvie Slepičková při prvním hlavním líčení loni v listopadu potvrdila, že ve Švýcarsku byla již pravomocně odsouzena dvojice Koláček a Kraus. O vině Klimeckého, Diviše a Čmejly budou tamní úřady s definitivou ještě rozhodovat. Kraus se ale na pondělní možná vůbec dostaví. Švýcarská policie ho totiž před několika týdny zadržela na letišti v Ženevě, a poté ho převezla do výkonu trestu ve věznici poblíž města Fribourg.
Jeho advokátka Zelenková uvedla, že se zadržením nesouhlasí a proti kroku švýcarských orgánů vznesla formální protest. Bude žádat o to, aby bylo Krausovi umožněno se i nadále účastnit hlavního líčení u Městského soudu v Praze. Postupem švýcarské policie bylo podle advokátky Krausovi upřeno ústavní právo na obhajobu v Praze. Soud by navíc musel trestní řízení vůči Krausovi úplně zastavit a to proto, že nastoupil pro totožný skutek do vězení v jiném státě.
Kraus ještě před prvním líčením v Praze uvedl, že „česká obžaloba je téměř totožnou kopií obžaloby švýcarské. Česká justice započala proces pouze z formálních důvodů, nástup do výkonu trestu ve Švýcarsku bude znamenat důvod pro jeho okamžité zastavení.“
Někdejší spolumajitel Mostecké uhelné společnosti Antonín Koláček.
Druhý ve Švýcarsku pravomocně odsouzený Koláček naopak novinářům řekl, že je za zahájení procesu v Česku rád. „Končí dvacet let nejasností a trápení,“ řekl Koláček. Koláček ani Kraus přitom na otázky senátu ani státního zástupce v Česku neodpovídali.
Český stát se k trestnímu řízení ve Švýcarsku připojil jako jako poškozený se čtyřmi alternativními návrhy na náhradu škody – po manažerech chce, aby společně zaplatili buď 8,6 miliardy, nebo 6,8 miliardy, alternativně 3,3 miliardy, ale nejméně 2,2 miliardy korun. Jednotlivé částky se liší podle způsobu výpočtu škody, do největší sumy je například zahrnuto i údajné bezdůvodné obohacení obžalovaných.
Své chce i Tykač
Dalšími z předvolaných k pondělnímu soudu jsou i podnikatelé Petr Pudil a Vasil Bobela, kteří v MUS toho času působili na vysokých manažerských postech a byli i jejími spolumajiteli. Ani jeden z nich se na stání loni v listopadu nedostavili a jejich klíčové svědectví bude nejspíš chybět i v červnovém jednání.
Pudil a Bobela však v celé kauze nefigurují jen jako svědci. Před švýcarským soudem vystupovali dokonce jako poškození a spolu s Pavlem Tykačem se v Bellinzoně domáhali prostřednictvím Czech Coal Services více než šesti miliard korun.
