V roce 2012 má odstartovat důchodová reforma. Co musí jejímu spuštění předcházet?
Důchodová komise vytvořila závěrečnou zprávu, dá se říct kuchařku, jakou cestou a proč se ubírat. Na tahu je teď politická scéna, aby řekla, že to tak chce, a pak by detaily začal rozpracovávat odborný aparát ministerstev práce a financí. Ten však musí dostat politické zadání.
Co by se tedy po politickém pokynu mělo odehrát, aby se všechno stihlo ke stanovenému datu?
Příští rok se musí vyřešit rozhodnutí Ústavního soudu a příprava samotné reformy. Pokud se to má spustit v roce 2012, musí na tom aparát začít reálně pracovat zítra. V příštím roce, nejlépe ještě před prázdninami, by vláda měla schválit příslušné návrhy zákonů tak, aby je Poslanecká sněmovna na podzim mohla projednat a aby v průběhu 2012 mohly začít platit.
Dá se to vůbec stihnout?
Neobjevujeme znovu kolo, odborný aparát ministerstev je už také velmi zkušený. To je rozdíl od stavu před deseti lety, kdy se reformovalo ve všech zemích kolem nás a zkušeností s tím moc nebylo. Existuje spousta pracovních skupin v rámci Evropské komise, OECD, materiálů je k tomu dost.
Vladimír Bezděk (36)V letech 1997 až 2006 pracoval v ČNB. Od roku 2007 do května 2010 působil jako generální ředitel Aegon Pojišťovny a Aegon Penzijního fondu v Česku. Dvakrát vedl expertní skupiny připravující důchodovou reformu. Poprvé za Špidlovy vlády v roce 2004 a za Fischerovy vlády letos. Od srpna je členem Národní ekonomické rady vlády. Od září povede pojišťovnu Generali Slovensko. Je ženatý a má čtyři děti. |
Co podle vás bude třeba učinit, aby stát vyřešil usnesení Ústavního soudu o tom, že vysokopříjmoví pojištěnci dostávají příliš nízké důchody?
Rozhodnutí vlády se musí odehrát v zásadě už letos. Každý rok v této zemi odejde 150 tisíc lidí do důchodu, takže Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) každý rok z hlediska výměry nových důchodů řeší v průměru 13 až 14 tisíc žádostí. Měla by mít aspoň čtyři měsíce čas připravit se na změnu, legislativa může trvat osm měsíců.
Jak by se musel změnit výpočet důchodů, aby vyhověl Ústavnímu soudu a stát to nic nestálo?
Aby se celková suma výdajů na důchody nezměnila, tak první dvě desetiny nových penzistů s nejnižším důchodem by oproti dnešku měly mít o 10 až 15 procent méně, třetí až osmá desetina lidí by byla v zásadě na svém, v deváté desetině by byl nárůst důchodu téměř nepozorovatelný a horní desetině vysokopříjmových by se důchod o jedno až čtyři procenta zvýšil. Takový návrh vypracovalo MPSV.
Ministr práce Jaromír Drábek však už jasně řekl, že nikomu snižovat důchody nebude. Co říkáte nápadu pokrýt náklady na zvýšení důchodů v příštím roce zvýšením DPH z 10 na 12 procent?
Mně by se nelíbilo začít zvyšovat DPH dřív, než odstartujeme důchodovou reformu. Má to být operace, která by výrazně snížila daňové zatížení práce ve prospěch vyššího zdanění spotřeby. Když začnu zvyšovat DPH kvůli potížím rozpočtu 2011, budou mi ty dva procentní body na důchodovou reformu chybět, protože padnou na běžné výdaje rozpočtu.
Existuje ještě nějaká třetí cesta, jak Ústavní soud uspokojit?
Soud neříká, jak moc je výpočet nesprávný. Zastávám názor, že by nebylo nutné sahat do vzorce pro výpočet nově přiznaných důchodů, nechal bych ho. Některé veřejné výroky soudců a samotné odůvodnění rozhodnutí naznačují, že by stačilo, aby se snížil strop pro placení pojistného alespoň na čtyřnásobek průměrné mzdy v ekonomice (dnes je to šestinásobek, pozn. red.). Návrh důchodové reformy dokonce hovoří o trojnásobku.
Poradíte totéž coby člen NERV i nové vládě?
Já jsem to radil už v první důchodové komisi. Než s tím začneme hrát škatule, hýbejte se a někomu ubírat 10 procent a jinému přidávat 0,5 procenta, tak pojďme vyzkoušet tuto nejjednodušší metodu. Strop ve výši šestinásobku je špatně s ohledem na reformu i usnesení Ústavního soudu.
Snížením stropu by však stát přišel o několik miliard korun.
Jsou ale i hlasy, které říkají, že snížení z šestinásobku na trojnásobek nemusí ovlivnit schodek rozpočtu. Protože do systému mohou přibýt plátci, kteří dnes unikají. Když zavedete stropy na smysluplné úrovni, tak strašně snížíte motivaci desítek tisíc plátců se tomu pojistnému vyhýbat. Týká se to členů představenstev nebo dozorčích rad, tisíců komerčních organizací.
Budou se muset kvůli reformě změnit dnešní fondy penzijního připojištění?
Přeměna dnešních fondů na správce penzí v reformovaném systému vyžaduje povolit jim investovat s různým rizikem. Když k úpravě nedojde, tak se prostě nebudou moci zúčastnit obhospodařování aktiv ve druhém pilíři (povinné připojištění, pozn. red.) důchodového systému. To ale reformě nebrání.
Kdo by tedy spravoval peníze?
Například investiční společnosti nebo banky, které už dnes na trhu aktiva spravují. Hlavně nevytvářejme kvůli důchodové reformě nové instituce jako na Slovensku, v Polsku, v Maďarsku. Znamená to nové náklady, které musí být uhrazeny z peněz klientů.
Jak by reformované penzijní spoření fungovalo?
Podle návrhu komise by firmy jen obhospodařovaly prostředky klientů, ale nevěděly by, kdo jsou jejich klienti. To by věděla jen ČSSZ, která by zajišťovala výběr příspěvků, vymáhání pojistného, změny, komunikaci s klientem. Soukromý sektor by dělal jen to, co umí nejlépe – spravoval aktiva. ČSSZ by fungovala jako zúčtovací centrum a přeposílala peníze lidí do jimi vybraných fondů. Když by člověk chtěl fond změnit, dal by ČSSZ vědět a od dalšího měsíce by začala peníze posílat jiné firmě.
Co nápad ODS na založení státního důchodového fondu, který by investoval jen do státních dluhopisů?
Nemusí se zakládat zvláštní státní fond, takto investovat mohou i ty soukromé. Bojím se toho, aby stát zakládal nějaký vlastní důchodový fond, protože pak už je jen otázka času, kdy by v něm sám začal aktiva spravovat. Mohlo by dojít ke konfliktu zájmů a úředníci pod politickým tlakem by třeba nakupovali státní dluhopisy za horší ceny, protože stát se snaží prodat dluhopisy za co nejnižší úrok, což je v protikladu s požadavky investorů. Ryze investiční činnost musí dělat soukromý sektor.
S čím ještě budete vládě radit kromě důchodové reformy?
Jsem součástí poradní skupiny NERV Veřejné finance, kde se snažíme vylepšit pravidla tvorby veřejných rozpočtů. Dám příklad – když je ekonomice dobře, měl by mít rozpočet přebytek, když špatně, tak je povolený deficit. V realitě ale vidíme, že deficit tam je, ať je ekonomice dobře, nebo špatně. My jsme ten až šestiprocentní růst v letech 2002 až 2008 prožrali, nedokázali jsme ho přetavit do přebytku.
Dnes nejsou v rozpočtu žádné brzdy, které by určovaly trend?
V roce 2004 se za Špidlovy vlády zavedly tzv. střednědobé výdajové rámce. Vláda odsouhlasí, jaký bude objem výdajů státních rozpočtů na tři roky dopředu, a to by mělo být nepřekročitelné. Nikomu ale nevadí, že se to nedodržuje, chybí sankce.
