Na místa v dozorčích radách pak bude pořádat každé ministerstvo, pod které státní firma spadá, otevřené výběrové řízení. Konečné slovo si však stále nechá ministr. Do praxe by se nová pravidla mohla promítnout nejdříve po volbách, ve druhé polovině roku 2017.
V dozorčích radách českých státních firem aktuálně sedí čtyři poslanci (všichni za hnutí ANO) a jeden senátor (Petr Šilar z KDU-ČSL). Senátor Karel Kratochvíle z ČSSD dokonce jeden státní podnik řídí, Zemský hřebčinec Písek.
S politickými stranami je ovšem spjato víc lidí - celá čtvrtina těch, kteří si v posledních dvou letech šli sednout do dozorčích rad státních firem. Lze mezi nimi najít bývalé a současné hejtmany, obecní zastupitele, stranické funkcionáře či ve volbách neúspěšné politické kandidáty. Vyplývá to z analýzy Centra nezávislé investigace. Zákaz se však bude týkat jen poslanců a senátorů.
Politik není problém, ale...
Odborníci zabývající se řízením firem však tvrdí, že politici nejsou hlavní problém. „Ve VW za akcionáře sedí předseda vlády Dolního Saska; v koncernu Shell se také někdo vyskytuje. Kdyby byl v pětičlenné dozorčí radě jeden, tak by mi to nevadilo,“ říká Vratislav Kulhánek, bývalý šéf Škody Auto, který pro ministerstvo financí dělal před šesti lety audit dozorčích rad a analýzu odměňování ve státních podnicích.
„Daleko víc než bývalí politici mě rozhořčuje, když dotyčný o práci nebo o firmě nic neví. Měl by mít vzdělání a zkušenosti, měl by tam k něčemu být a aktivně vznášet připomínky a požadavky na zasedání dozorčí rady,“ myslí si Monika Zahálková, ředitelka Institutu členů správních orgánů.
Podobně na věc nahlíží i senátor Libor Michálek, který se snaží prosadit vlastní novelu zákona regulující odměňování ve státních firmách. „Kdyby byl politik skutečně expertem a nebylo by v otevřeném výběrovém řízení lepšího kandidáta, tak bych se nebránil,“ říká.
Angažmá v dozorčích radách může docela vynášet. Podle Kulhánka a Zahálkové to může být od deseti tisíc korun měsíčně po třicet tisíc, ve výjimečných případech velkých podniků i 80 tisíc korun. V případě ČEZ dostává předseda rady 105 tisíc Kč měsíčně, řadoví radní 52 tisíc.
Ve výročních zprávách firmy zpravidla uvádějí pouze souhrnnou odměnu za všechny členy statutárních orgánů, což je zkreslující. Zhruba třetina členů dozorčích rad, náměstci a ředitelé odborů vyslaní ministerstvy, za funkci neberou nic, členství patří k jejich práci.
Stát ovládá celkem 118 firem - většina z nich spadá pod některé ze čtyř ministerstev: financí, průmyslu, zemědělství a dopravy; roční obrat všech firem, kde má stát podíl, je celkem přes 563 miliard korun.
Nečasovi (ne)trafikanti
Kdo firmy řídí a kontroluje, se mění v závislosti na tom, kdo vyhraje volby. Kromě lépe či hůře placených postů státní firmy představují také sféru vlivu při zadávání veřejných zakázek a mohou tak být zdrojem korupce a zneužívání funkcí.
Snaha zprůhlednit jmenování do dozorčích rad vznikla v reakci na údajné „trafiky“ pro tři bývalé poslance - Ivana Fuksu, Marka Šnajdra a Petra Tluchoře.
Ti v listopadu 2012 složili mandát, aby umožnili přežít tehdejší vládě Petra Nečase a dva měsíce nato stanul Fuksa v představenstvu Českého aeroholdingu, Šnajdr v dozorčí radě Čepro a Tluchoř měl podle spekulací nakročeno do ČEZ. Následovalo trestní stíhání kvůli podezření z politické korupce a soud. Ten ve finále exposlance osvobodil (psali jsme zde).
Dnešní koalice slíbila, že vytvoří závazná pravidla pro nominaci na pozice do státních firem a pro odměňování manažerů. Vznikl kvůli tomu tříčlenný Vládní výbor pro personální nominace, který zasedá zhruba jednou za 14 dní a vede pohovory s kandidáty dodanými ministerstvy.
Za více než dva roky fungování (od dubna 2014) prošlo výborem 195 kandidátů. Celkem 12 jich na posty nedoporučil - důvody neuvedl. Trafikantství ovšem výbor neřeší a za dnešních podmínek by přes něj prošli i pánové Fuksa, Šnajdr a Tluchoř.
„Výbor mnohdy schvaluje osoby spojené s problematickými událostmi ve veřejné správě. Ve většině případů není ze zápisů zřejmé, zda výbor o těchto událostech měl informace a zda byly součástí pohovoru,“ uvádí v analýze Michal Voda, analytik Centra nezávislé investigace a občanského sdružení Naši politici.
Podle Zahálkové je chystaný zákon zbytečný, stačí usnesení vlády. Vadí jí, že záměr zákona neřeší požadavky na odbornost kandidátů. „A není ani zřejmé, jak bude zákon vymahatelný, respektive jak se bude nedodržení trestat,“ dodává.
Kulhánek si myslí, že by personální situaci ve státních firmách prospělo, kdyby každá dozorčí rada měla ve stanovách přesně stanovenou odpovědnost. „Například by schvalovala prodej majetku nad jeden milion korun,“ říká Kulhánek.
Takové rozhodnutí by pak vyžadovalo člověka s příslušnou kvalifikací, který by si mohl stát za svým rozhodnutím - a politické zásluhy z minulosti by nestačily. Vůbec poprvé se dění ve státních firmách dostalo na tapetu v roce 2009 za úřednického ministra financí Eduarda Janoty.
