„Ve Švýcarsku je šetřivost vysokou hodnotou, je zvykem, že lidé mají vysoké úspory. A také stát je silný díky tomu, že nežije s vysokým dluhem, který je jinde na světě běžný. Můj pradědeček napsal knihu, která se jmenuje Můj finanční plán. Podobně i Michlova kniha obsahuje nějaký plán, co budoucna,“ říká Karolina Breitenmoser-Stransky, která žije střídavě ve Švýcarsku a v Praze.
Michlovou knihou podle ní prostupuje myšlenka vlastní zodpovědnosti. „Mnoho lidí stále očekává, že je stát podrží, že za ně spoustu věcí vyřeší. Švýcarsko je nesociální země, tam lidé spoléhají víc sami na sebe. Chápu, že je tady kvůli historii situace jiná, lidé by se ale měli snažit jít tím směrem,“ říká Breitenmoser-Stransky.
Pojistka, až přijdou horší časy
Vedle osobní zodpovědnosti každého člověka by měl podle Michla lépe koukat do budoucna i celý stát. Centrální bankéř proto navrhuje vytvoření speciálního fondu, kde by se kumulovaly peníze na horší časy. Podle jeho představ by do něj měla část svého zisku odvádět také sama národní banka. S tímto názorem je však Michl v Bankovní radě ČNB osamocen.
„Nikdy přesně nepředpovíme, co se stane za rok, natož za pět let. Jestli přijde další pandemie, rozsáhlý výpadek elektřiny nebo jestli třeba přiletí UFO. Ale říkám, pojďme se snažit hromadit bohatství, dokud nejsme úplně předlužení, ať jsme na takové situace připraveni a ať je dokážeme ustát,“ říká Michl. Centrální banka by podle něj měla také nakoupit 200 tun zlata a uložit je na horší časy. V minulosti se ČNB zlata spíše zbavovala, nyní má jen 9,5 tuny.
Michl při křtu knihy také obhajoval, proč jako jeden ze dvou členů Bankovní rady nehlasoval na posledním zasedání pro zvýšení sazeb. „Připravme se na to, že inflace bude vysoká, v lednu třeba i přes šest procent. Ale ta inflace, co tu je, se nedá zvyšováním sazeb vyřešit, tu je třeba přetrpět. Je to dovezená inflace, jsou za ní ceny energií, je to tak na rok a půl, koncem příštího roku už by to mělo být lepší,“ říká Michl.
Zastánci zvýšení sazeb, kteří byli při posledním hlasování v Bankovní radě ve většině, spoléhají na to, že se jim inflaci prudkým zvýšením sazeb podaří utlumit. A doufají, že spolu s tím posílí koruna, což by zlevnilo suroviny z dovozu a tím celkový vzestup cen přibrzdilo. Jenže domácí měna výrazněji neposiluje. Na druhou stranu, silnější koruna by mohla uškodit vývozu, protože by se zboží na zahraničních trzích prodražilo.
„Jsem teď opatrný, zatím bych nechtěl zvyšováním úrokových sazeb zdražovat peníze. Už před covidem byl průmysl v recesi. A jestli se vrátíme na předcovidovou úroveň, tak to vůbec neznamená, že automaticky porosteme,“ říká Michl. Druhá recese se podle něj nedá zcela vyloučit. Loňský propad byl prý zvláštní. „Prožili jsme recesi, kdy neklesly výdělky a téměř nerostla nezaměstnanost. Takovou recesi jako ekonom nepamatuju,“ říká.
Netflix jako symbol zahálky
Michl říká, že by se teď nemělo na platech přidávat. „Lidé během pandemie ušetřili navíc 480 miliard korun, to jsou zadržené úspory, nečekám, že je lidé hned utratí. Něco budou muset dát na vyšší ceny energií, ale jinak nečekám, že by se spotřeba rozběhla tak rychle, jak se čeká,“ myslí si Michl. Lidé podle aktuálních dat uspoří v průměru kolem 21 procent výdělku, před pandemií to přitom bylo 12 procent.
A jak by se na tuhle situaci koukal prvorepublikový ministr financí Rašín? „Jeho názor by byl asi strašně nepopulární. Říkal by, budete teď muset víc pracovat, budete mít méně a ještě navíc budete muset víc šetřit. S tím žádné volby nevyhrajete. Obávám se, že životní úroveň nám teď klesne, ať uděláme, co uděláme,“ říká Rašínova pravnučka.
Centrální bankéř se věnuje i budoucnosti Evropy. „V Evropě nastává konec kapitalismu, bude převládat zahálka a budeme pracovat méně. Pak nás bez úspor zasáhne další nečekaný jev. Pokud se kapitalismus může někde dál mohutně vyvíjet, bude to Čína, protože produktivita a píle zde narůstají,“ říká Michl. Lidé by podle něj měli zrušit předplatné Netflixu a ušetřené peníze spořit nebo investovat.
Podíl Evropy na světovém HDP klesl za posledních 120 let zhruba na polovinu. Možný další ekonomický vývoj může jít podle Michla dvěma směry. Buď se vydáme na cestu, kterou šla poválečná ekonomika a na nějaký čas se spokojíme s vyšší inflací, která umaže část dluhů, nebo Evropu čeká „zombifikace“ ekonomiky po vzoru Japonska. Tedy dlouhodobá stagnace a nafukování dluhu.
„Nejsem žádný ukecaný ekonom, v té knize všechno dokládám na číslech,“ říká Michl. Říká, že na ní pracoval rok a půl.
