Prvního června 1953 mnoho lidí rozzlobila měnová reforma, která obrala občany o úspory, ačkoliv nejvyšší představitelé státu ujišťovali, že nic takového se nestane.
V Plzni vyšly tisíce lidí včetně dělníků ze Škodovky demonstrovat do ulic. Protestující se dostali i do radnice a z jejích oken vyhazovali symboly totalitního systému. Revoltu ještě ten den potlačil Sbor národní bezpečnosti a lidové milice.
Pomsta přišla rychle. Sankce se dotkly nejenom přímých účastníků rebelie, ale i lidí, které si režim jako nepohodlné vytipoval už dřív. Začaly soudy a na dvě stě rodin se muselo z Plzně okamžitě vystěhovat.
Mezi rodinami odsunutými z Plzně byla i rodina Richarda Smoly. On sám by v roce 1953 na vojně u PTP, kde museli za trest sloužit lidé nepohodlní režimu.
"Podle původních plánů nás chtěli z Plzně odsunout až za Broumov do Božanova. Byl jsem se tam podívat, jak ten barák vypadal. Připomínal prasečák," říká.
Smolovi ale nakonec na druhý konec republiky nemuseli. Otec Richarda Smoly totiž pracoval ve Škodovce, kde byl uznávaný a uměl jazyky. Rodina proto byla vystěhovaná pouze do Ptenína na jižním Plzeňsku.
Otec Richarda Smoly se pouze čtyři měsíce před tím vrátil z vězení, kde byl za to, že údajně věděl o muži, který chce utéci za hranice a neohlásil to. "Prostě si na něho něco vymysleli a bylo to," vysvětluje.
Po návratu ze žaláře pracoval ve Škodovce, a protože byl schopný, byla rodina vystěhovaná tak daleko, aby mohl do práce dál jezdit. "Byl výborný organizátor a uměl německy, anglicky, francouzsky. Takže ho potřebovali. A byli tam i dobří lidé, kteří mu pomohli."
Přesto byl odsun pro Smolovy těžká zkouška. "Bylo to něco otřesného. Ani ne během 24 hodin museli z Plzně pryč. To si asi málokdo dovede představit. Jeden den dostali poštou dekret, že se musí stěhovat a druhý den ráno v šest hodin přijela vojenská auta a za dozoru milicionářů se stěhovalo," popisuje.
Richard Smola a přitom upozorňuje, že účast na revoltě kvůli měnové reformě byla v podstatě pouhá záminka pro vystěhování.
Dekret na vyklizení bytu.
"Ono to bylo totiž připraveno už dávno. V padesátých letech byli vytipováni třídní nepřátelé, kterých se režim chtěl zbavit," prohlásil.
Pamětník připomíná, že někteří vystěhovaní si potom v zoufalství i sáhli na život. Jak to tedy snášeli jeho rodiče? "Táta nakonec říkal, že je rád, jak dopadl, protože v Rusku takové lidi stříleli. Ovšem matka nesla vystěhování velmi špatně. Také si nakonec zvykla, protože neměla jinou možnost. Ale začátky v Pteníně byly těžké. Místní lidé byli poštvaní proti přistěhovalcům. Nalhali jim, že do vsi přijdou političtí šlengrové a darebáci. Takže starousedlíci drželi při sobě a stáli proti novým obyvatelům."
Richard Smola začal setkání lidí postiženými represemi po 1. červnu 1953 organizovat už v devadesátých letech. Potkávali se na radnici Plzně. "Při významnějších výročích jsem se vždycky domlouval s primátorem, jestli by ty lidi pozval. Poprvé nás bylo u primátora jen pět. Teď už jich může být kolem padesáti," říká.
A jak se pamětníci nejhorších excesů totalitního komunistického režimu dívají na desítky let staré události dnes? "Bývalý politický vězeň Luboš Hruška říkal: 'Já jsem odpustil, ale nezapomenul.' A to je asi to nejsprávnější. Zapomenout se nesmí," prohlásil Richard Smola.
