Do kanceláře s nejlepším výhledem na pražském letišti se podle vlastních slov dostal náhodou. Rodáka z východního Slovenska do čela letiště doporučil bývalý generální ředitel Miloš Šťastný, kterého těsně před svým odchodem odvolal ministr dopravy Jaromír Schling.
"Chtěl, aby se nezastavily rozjeté věci jako například dostavba letiště," říká Kačur.
Současný ministr dopravy Milan Šimonovský si Kačura nejdřív otestoval, než ho před rokem do funkce jmenoval. "Na několika úkolech jsem si chtěl ověřit, že je schopným manažerem. To potvrdil, a proto jsem ho jmenoval do funkce generálního ředitele," říká.
Zatímco řada manažerů ve státních firmách má s úředníky či ministry problémy, Kačur se ukázal jako šikovný diplomat. "Měl jsem štěstí," říká Kačur, ale neprozradí, jak přesvědčuje zástupce státu.
Neměl vždy idylickou pozici, ale dokázal ji řešit. "I když jeho návrh třeba nebyl nejlepší, cením si na něm, že dokáže hledat řešení a rozumí problémům letiště," říká ministr Šimonovský.
Nová odbavovací hala na Ruzyni roste a zatímco začínají jednání o další vzletové dráze, Kačur už přemýšlí o dalším růstu.
I když je teď letiště jeho životem, dostal se k letadlům náhodou. "Chtěl jsem studovat architekturu, ale tehdy se v Bratislavě tvářili všichni příliš umělecky a avantgardně, a tak jsem hledal jinde," vzpomíná Kačur.
|
|
Rozhodování bylo poměrně rychlé. Podle Kačura se během pěti minut rozhodl, že tou správnou školou bude ČVUT v Praze, obor letecký provoz, kam právě brali několik lidí ze Slovenska.
Letiště už neopustil
Po škole se už letiště pro Kačura stalo jediným předmětem zájmu. Na Ruzyni nastoupil do provozního úseku, což je část, která má na starosti přistávací dráhy. Na něm leží odpovědnost za bezpečné starty a přistání všech letadel v Praze.
Nejtěžší chvilkou podle něho kromě nouzového přistání ruských stíhaček byla zcela zamrzlá Ruzyně, u jejíhož rozmrazování trávil skoro celou pracovní dobu. V polovině 90. let, kdy se mu to stalo, se ještě používala směs močůvky. "Dnes jsou na to speciální směsi, které jsou na rozdíl od močůvky a soli přívětivější k přírodě a letadlům," vysvětluje Kačur.
Dnes už rozhodování o zavření pražského letiště nechává na lidech z provozu. "Rozumějí tomu, a proto nemám důvod jim do toho mluvit," říká Kačur.
Podle podřízených je jejich mladý generální ředitel člověk, který se moc nezapovídá. Je tvrdým vedoucím, který však neobchází manažerská školení. Podle Kačura je jeho největší devízou právě znalost firmy a to, že jí skoro celou prošel.
Neděsí mě propouštění, budu lidi nabírat
Šestnáct set zaměstnanců pod jeho vedením ročně vydělá skoro miliardu a za měsíc odbaví milion lidí v hale, která teoreticky snese jen šest milionů cestujících za rok.
Po nástupu do čela letiště přizpůsobil tým ve vedení svým představám a dnes o něm tvrdí, že šlape. Většina zaměstnanců České správy letišť na Ruzyni pracuje proto, že vše, co souvisí s létáním, je jejich koníčkem.
"Mám v mnohém ulehčenou pozici, protože šéfuji lidem, pro něž je zaměstnání hobby," říká Kačur. "Nejsem tak docela zastáncem toho, že manažer může chvíli prodávat housky, chvíli připravovat marketingové kampaně, pak řídit provoz na letišti a pořád to dělat dobře," dodává Kačur s tím, že si cení znalost problému a to, když zaměstnanci vidí perspektivu ve firmě z dlouhodobějšího pohledu.
Nikdy se nemusel potýkat s razantním propouštěním jako v jiných státních firmách. "Naopak, za chvíli budu řešit přijímání lidí pro nový terminál letiště. Tam bude potřeba zhruba tři sta lidí a při představě růstu mzdových nákladů se mi nedělá moc dobře," říká Kačur.
Sám si je vědom, že stejně jako jeho předchůdce je odvolatelný během pěti deseti minut. Přesto žije letištěm naplno. Když nad plánem letiště ukazuje, jak Ruzyně roste, kde má být nová dráha, co ho trápí, je poznat zápal člověka, který si něco takového nemůže připouštět.
S létáním mě spojují modely
I když za jeho zády v době špičky přistává co minutu letadlo, poprvé sám letěl až dva roky po příchodu do správy letišť. "I když poprvé to nebyl nejlepší zážitek, už jsem si zvykl. Jistě se ovšem najdou společnosti, se kterými bych raději neletěl. Není to ale žádná z klasických evropských," vysvětluje Kačur, kterého s létáním spojují plastikové modely letadel.
Ty už dnes nelepí, ale čas by si na ně rád ještě udělal. "Víc času bych si na sebe udělal rád, ale zatím se příliš nedaří," říká Kačur, kterého teď do svého představenstva chce evropské sdružení letišť.
S manželkou, která pracuje také na letišti u ČSA, sem tam vyjede na kolo, zajde do kina. "Jinak se po pravdě trochu zanedbávám," tvrdí s tím, že ho zaujaly inline kolečkové brusle. Na letištní dráze se s nimi ovšem ještě neprojel.
 Martin Kačur je ve třiatřiceti letech už dva roky šéfem Ruzyně. (4. října 2004) |
