Křivule a baňky jako z filmového Císařova pekaře byste u ní dnes hledali marně, nicméně nádob s naloženými bylinami je v laboratoři Terezy Zahrádkové spousta. Jaké skryté vlohy musí mít člověk, který se pro tuto profesi rozhodne?
Jak se člověk stane vývojářem kosmetiky?
Už jako malá jsem k tomu měla velmi blízko. Když jsem tenkrát sledovala pohádky, spíše než jako princezna jsem se viděla jako nějaká alchymistka, co v nich vystupuje. Navíc už od dětství jsem s babičkou pěstovala různé bylinky a květiny. Levanduli, růži a další rostliny jsme poté nakládaly do olejů, macerovaly je a dál s nimi pracovaly. Byla to zábava. Uhranuly mě ty všemožné vůně, účinky na pokožku. Když jsem pak studovala víceleté gymnázium, dál mě fascinovala chemie, a tak jsem přemýšlela o tom, že bych ráda pracovala v nějaké laboratoři. Proto jsem se odhodlala jít na Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, kde jsem měla nejprve zaměření na biotechnologii léčiv, ale při magisterském studiu jsem se už plně věnovala zaměření na kosmetiku.
Když vyvíjím nový sprchový gel, testujeme i takové věci, zda nezanechává na pokožce lepkavý pocit. V takovém případě potom musíme množství nějaké konkrétní suroviny stáhnout. Podobně uvažujeme u nějaké pleťové emulze nebo séra. Nemůže být ani příliš hutné, ale ani příliš tekuté.
