Před deseti lety postával Jan Mužátko na Karlově mostě a prodával žíznivým turistům občerstvení. Dnes pomáhá jedenatřicetiletý podnikatel zahnat lidem hlad a žízeň ve velkém. Sítí jeho samoobslužných restaurací Jarmark a pizzerií Coloseum projde v celé republice ročně na 5,5 milionu zákazníků.
Podobných případů, ač ne vždy tak úspěšných, je v republice mnoho. Malých a středních podniků (do této kategorie spadají i samostatní podnikatelé) je v Česku přes 700 tisíc. Velkých firem jsou v porovnání s tím necelé dva tisíce. (Za menší firmu je považována taková, která nezaměstnává více než 250 lidí a jejíž roční tržby nepřevyšují 1,45 miliardy korun.)
Malé a střední firmy se na výkonu ekonomiky podílejí necelou třetinou - ale přesto hrají v každém hospodářství významnou roli. Měly by totiž vhodně doplňovat velké podniky, pružněji reagovat na poptávku na trhu a přispívat k rozvoji chudších regionů.
Síla malých a středních firem je i v počtu pracovních míst, které vytvářejí. V Česku se podílejí na celkové zaměstnanosti z téměř šedesáti procent. Jejich podíl narůstá, v posledních letech však nijak rychle.
Stát - macešský přístup?
Česká vláda na malé a střední firmy sice nezapomíná, příliš chvály si však nevysloužila. "Politici se ohánějí podporou malého a středního podnikání, ale to jsou jen krásná slova," říká šéf Asociace malých a středních podniků Bedřich Ošťádal.
Kabinet podle něj nalákal na domácí trh zahraniční investory, ale zapomněl jim stanovit podmínky vůči českým dodavatelům. "To je vidět třeba na velkých obchodních řetězcích, kde jsou čeští dodavatelé značně diskriminováni," říká a poukazuje na Evropskou unii, která si na rozdíl od Česka svůj trh pečlivě chrání.
|
ZLATÉ ČESKÉ MOZKY |
| Co vedlo k úspěchu lidí, kteří začínali od nuly? * Dobrý nápad, odhalení volného místa na trhu * Začínali většinou doma, v garáži či ve sklepě a minimalizovali tak náklady * Většinu vydělaných peněz ihned investovali do rozvoje firmy * Dokázali najít dobré spolupracovníky * Vyznávali heslo, že firma, která neroste, je mrtvá |
| Kolik je malých a středních firem? 746 127 - to je 99,8% všech podniků |
| Jaký mají podíl na HDP V České republice - 33,6% V Evropské unii - 52% |
| Poznámka: údaje za rok 2001 Pramen: MPO, ČSÚ |
"Existují miliony byrokratických nařízení, jejichž počet stále stoupá a ještě se často mění. To zájemce o podnikání odradí," dodává. Kromě přebujelé státní byrokracie a přílišné administrativy směřují hlavní výtky menších podnikatelů na nedostatek prostředků k podnikání.
Pomoc státu nepovažují za dostatečnou. V rámci podpory malého a středního podnikání vyčleňuje vláda každoročně určitou částku, která je rozdělována prostřednictvím programů Českomoravské záruční a rozvojové banky. Ta poskytuje podnikatelům jednak záruky za úvěry či leasing, dále zvýhodněné úvěry a příspěvky na úroky. Výše prostředků, kterou má banka k dispozici, však velmi kolísá a od roku 2001 klesá. Loni takto byly poskytnuty zhruba dvě miliardy korun.
"Státní dotace" navíc nejsou nijak významné pro rozhodování komerční banky o tom, zda úvěr poskytnout, či nikoliv. Pokud žadatel projde rozhodovacím sítem, státní dotace jen trochu vylepší jeho postavení a zlevní úvěr.
Peníze - hlavní problém
Většina malých firem se tak musí spoléhat na vlastní zdroje. I úspěšný restauratér Mužátko financuje rozvoj své sítě pouze z peněz, které jeho společnost sama vydělá. "Kdybychom měli nějaké cizí zdroje, bylo by to dobré, ale gastronomie je u bank pořád na prvním místě černé listiny. Když si chcete půjčit na restauraci, banka vám na vašich vložených sto korun půjčí tak sedmdesát, a to budete rád," říká.
Problémy se získáním úvěrů mají i další firmy. "Chtěli jsme koupit halu v ceně 17,5 milionu a dalších až čtyřicet do ní vložit. Jednání o úvěru bylo velmi těžké. Banka si vzala odhadce, který došel k částce 5 milionů. Aby nám je dali, museli jsme zastavit kupovanou halu a naši výrobní linku v hodnotě 10 milionů. Mimo jiné to znamená, že teď už nemůžeme žádný úvěr chtít, protože už nemáme čím ručit," stěžuje si ústecký řezník Jiří Hrstka, v jehož firmě pracuje 19 lidí.
Opatrnost bank má svůj původ ve špatných zkušenostech s financováním malých a středních firem z první poloviny devadesátých let. Standardním požadavkem je, že firma musí mít za sebou alespoň tři roky fungování a jasnou vlastnickou strukturu.
Získat úvěr na rozjezd podnikatelského záměru jako startovní kapitál je naprosto vzácné. Výjimkou mohou být úvěry v řádu statisíců korun, které je zájemce schopen splatit i v případě, že jeho podnikatelský plán krachne.
V poslední době se sice banky předbíhají v nabídce nejrůznějších programů pro malé a střední firmy, ale celá řada z nich má různé háčky. Často jsou navázány na půjčky od Evropské investiční banky či Evropské banky pro obnovu, a rozvoj a užití peněz je tak předem dáno.
Obvykle jsou úvěry určeny na ekologické projekty, investice na rozšíření výroby a podobné akce, takže se o ně mohou ucházet víceméně zavedené společnosti. Pro celou řadu bank se navíc pod pojmem malá a střední firmy skrývá podnik s minimálním obratem 30 milionů korun.
O těžkostech malých a středních firem svědčí i vývoj půjček, které do těchto oblastí banky poskytly. Úvěr stavebním firmám, kde většina z nich spadá do této kategorie, klesl za pět let do roku 2001 z 31 na 12 miliard korun, u firem z oblasti pohostinství a ubytování dokonce o 25 miliard na 4,4 miliardy korun.
|
Osudy českých selfmademanů |
| VLADISLAV ŽIDEK, Zisoft-Bobi, Náchod Programátor Židek se dal se svou ženou Renatou do podnikání po roce 1989. Postupně se dopracoval k továrně na dětské plenky, která zaměstnávala více než 150 lidí. V roce 1996 prodal firmu koncernu Kimberly-Clark. Základní jmění firmy tehdy dosahovalo čtvrt miliardy korun. Dnes má Vladislav hotel na ostrově Bora Bora ve Francouzské Polynésii. |
| EVA ŠTĚPÁNKOVÁ, kosmetika Ryor Jedna z nejúspěšnějších českých podnikatelek. Původně pracovala v Ústavu lékařské kosmetiky. S podnikáním začínala po roce 1989 v garáži rodinného domku, kde začala míchat první přírodní krémy. Nyní zaměstnává zhruba stovku lidí, roční obrat firmy se pohybuje nad stem milionů korun. |
| IVAN DRBOHLAV, Mountfield Před rokem 1989 byl zaměstnancem podniku zahraničního obchodu Motokov. S podnikáním začínal jako živnostník v garáži v Mnichovicích u Prahy, kde s kamarádem začal prodávat zahradní sekačky. Dnes je jeho firma Mountfield největším řetězcem na prodej zahradní techniky v České republice. Obrat se pohybuje nad hranicí 1,5 miliardy korun. |
| JIŘÍ A GRAŽYNA GRUNDOVI Grund, Mladé Buky Firma je největším českým výrobcem koupelnových předložek. Jiří Grund pracoval před rokem 1989 jako ředitel Texlenu v Trutnově. První vyšívací stroj získal v roce 1990 a postavil si ho přímo do ložnice. V roce 1991 přesunul výrobu do koupené chalupy a o rok později postavil nový závod na zelené louce. Dnes má firma roční obrat přes 350 milionů korun a zhruba 200 zaměstnanců. |
| IVO LUKAČOVIČ, zakladatel serveru Seznam Začínal s trochou odvahy, štěstí a 15 tisíci korunami, vypůjčenými od otce. Internetovou firmu, ze které se stal neznámější český vyhledávač, založil v roce 1995 jako student elektrofakulty ČVUT. V roce 2000 prodal třetinu akcií švédské skupině Spray. Obrat firmy se pohybuje kolem 60 milionů korun. |
| TOMÁŠ TEREBA, TOMÁŠ BISTŘICKÝ, Toma V roce 1991 začali Tereba a Bistřický v prázdné kanceláři s bednou od faxu. Jejich podnikatelský plán vycházel ze slov "jíst a pít se bude vždycky". Nejprve působili jako dovozci limonád. Pak se je rozhodli vyrábět. Firma se rozrostla tak, že zaměstnávala zhruba 300 lidí, a měla tržby přesahující miliardu korun. V roce 1999 ji koupila společnost Whitmann Corporation, vlastnící českou pobočku Pepsi Coly. |
