Vláda snížila DPH na potraviny, prodejci ale začátkem prosince ohlásili, že se jejich cena přesto zvýší – kvůli navýšení řady jiných daní a zdražení elektřiny. Po tlaku médií i veřejnosti však nakonec velké obchodní řetězce přece jen „cukly“ s tím, že tedy potraviny nezdraží. Jejich ceny přesto zůstávají v průměru o dost výš než třeba v Polsku, kam spousta Čechů už dlouho jezdí na pravidelné nákupy. A jezdí taky do Německa. I tam je fůra potravin levnější, i když tamní průměrné platy (v přepočtu 111 690 Kč) jsou oproti těm v Česku téměř trojnásobné.
Ministr financí Stanjura i premiér Fiala opakovaně slibovali, že daně lidem zvyšovat nebudou. A zvýšili téměř všechny. Ještě loni na jaře Stanjura deklaroval, že poplatek za obnovitelné zdroje („zelené“ energie) se lidem do účtů za elektřinu nepropíše. A máme ho tam. Později Fiala tvrdil, že lednové zdražení elektřiny téměř nikdo nepocítí, a když už, půjde maximálně o stovky korun ročně. A že 40 % lidí elektřina naopak zlevní. A zase to není pravda. To lidé z vlády neumějí počítat? Vždyť mají v poradních týmech renomované ekonomy.
Otázka je, jaké slovo mají reálně tito ekonomové v poradních orgánech. Z vlastní zkušenosti (Kovanda zasedal v NERV, tedy Národní ekonomické radě vlády,v letech 2020 až 2022, pozn. red.) mohu říct, že ekonomové mohou často sloužit jako pomyslný fíkový list, který politici využijí, když se jim to hodí. U nějakých třeba nepopulárních opatření prostě řeknou, že jim to doporučili ekonomové z NERV, ale v zásadě stejně rozhoduje politická matematika v rámci koaličních stran. A jestliže je nyní ve vládě těch partají pět, musí být prostě bolestivé dosahovat kompromisu. Návrhy ekonomů mohou často při politickém handlování spadnout pod stůl. Dělo se to za minulé vlády, a překvapilo by mě, kdyby se to nedělo stejně za té současné.
Jen na cigaretách dali Češi v Polsku 6 miliard na daních.
