Její zkušenosti tak dokládají to, čeho si analytici všimli při zkoumání vývoje tržeb u potravin. "Meziročně klesají od poloviny loňského roku," říká analytik Raiffeisenbank Michal Brožka (více o vývoji maloobchodních tržeb čtěte zde).
Svačiny se tenčí. Z šedesátikorunové útraty až na třetinu
Konkrétně se to podle Němcové projevuje tak, že lidé kupují sice stále stejné věci, ale v menším množství, a tedy za méně peněz. Za svačinu tak ve výsledku neutrácejí 60 korun jako dříve, ale jen třicet či čtyřicet, někteří jen dvacet.
"Uživit se je stále těžší, i když se snažím držet ceny co nejníž a marže držím kolem dvaceti procent, abych lidi neodradila. Cena je pro ně totiž klíčová," říká padesátiletá majitelka dejvického obchodu s tím, že většinu jejích zákazníků tvoří důchodci a lidé staršího věku, kteří peníze nazbyt nemají.
To dokládá svým nákupem i Alena Julišová, která si v obchodě koupila jednu housku. "Bydlím daleko a nakupuji zde jen tehdy, když vyrazím pro levnější zeleninu k Vietnamcům. Mají zde dobré uzeniny, sýry a právě housky," popisuje dvaaosmdesátiletá důchodkyně to, kvůli čemu obchod navštěvuje.
"Já sem chodím už řadu let, i když mám nyní vedle domu Tesco. To mě ale zklamalo kvůli svému neosobnímu přístupu a horší kvalitě. Tady je to perfektní. Je zde vše, co si člověk přeje. Když má přijet návštěva, tak si řeknu o nějakou specialitu, třeba úhoře, a dodají mi ho. Funguje to zde dokonale a to je taková přednost, že mě nižší ceny v supermarketech nezlákají," vychvaluje obchod pětapadesátiletý Stanislav Hunger.
Supermarkety nejsou vždy levnější než malé obchody
Přesvědčení lidí o tom, že v supermarketech jsou ceny vždy nižší, však u všech položek zdaleka neplatí. Němcová prodává například základní balení piškotů za 12 Kč. Billa prodává stejné balení o padesátník dráž. Téměř o 4 Kč dráž pak supermarket prodává i trvanlivé polotučné jihočeské mléko. Lidem ho nabízí za 19,90 Kč, kdežto v koloniále je za 16 Kč.
Právě dobré potraviny, široká nabídka a systém objednávek jsou podle Němcové to, čím se snaží svůj obchod odlišit od konkurence. "Na každé zboží mám několik dodavatelů. Jsou to většinou malé firmy, jejichž výrobky nejdříve sama vyzkouším, a když mi chutnají, nabídnu je lidem a pozoruji, zda se jim také zamlouvají. Vyhlášeni jsme uzeným bůčkem, na který se lidé sjíždějí z celé Prahy, ale i z Mělníka," chlubí se Němcová.
Občas se však majitelka koloniálu s některým dodavatelem rozloučí. Před dvěma lety to byly například jedna pražská pekárna. "Její kvalita šla najednou dolů, možná to nyní už neplatí, ale máme mezitím jiné dodavatele, se kterými jsou zákazníci spokojeni, tak nemám důvod je měnit," říká žena, která se původně vyučila na prodavačku textilu.
Její systém pečlivého výběru zboží se líbí i dodavatelům. "My zásobujeme česnekem restaurace Ambiente a Potrefená husa, dodáváme i do Teska a asi šesti krámků v Praze. Víc nezvládáme. Zde se nám líbí, že tu prodávají zboží, které nikde jinde neseženete. Je sice dražší než v supermarketech, ale to proto, že je kvalitní," hodnotí krámek pěstitel českého česneku Filip Janda.
I přes tento osobní přístup je však podle Němcové těžké se na trhu udržet. "Na Pankráci jsme se měli královsky. Dnešní tržby jsou ve srovnání s tím zhruba jen poloviční, i když větší, než když se zde stavěl tunel Blanka a byli jsme odříznuti od světa. Stálí zákazníci však ubývají, protože nemají na nájem a musí se stěhovat. Místo nich přicházejí často Rusové, kteří mají ale své vlastní obchody a do českých moc nechodí," líčí svou situaci Němcová.
