Podle průzkumu společnosti Home Credit například šedesát procent dotázaných uvedlo, že letos za tábory platí přibližně o deset až dvacet procent více než před rokem. Necelá pětina rodičů pak má pocit, že ceny zůstaly stejné jako loni.
Jeden turnus pro jedno dítě stojí většinou pět až deset tisíc korun. Takovou částku platí 43 procent rodičů. Čtvrtina rodičů však očekává nižší ceny a třetina pak počítá s tím, že za letní tábor vydají i přes deset tisíc korun. V tomto případě ale velmi záleží nejen na délce pobytu a typu ubytování, ale i na samotném výběru konkrétní kategorie tábora. Spolkové pobytové tábory stojí zhruba tři až pět tisíc korun za deset až čtrnáct dní.
Letní tábory jsou téměř vyprodané, ceny stoupají jen mírně, říká asociace |
„Tábory organizované cestovními kancelářemi jsou výrazně dražší, nejčastěji v rozmezí osmi až deseti tisíc korun i více za stejný počet dní. Běžný příměstský tábor stojí asi tři tisíce korun za týden. Specializovaný příměstský tábor může být dražší, kolem šesti tisíc korun za týden,“ vypočítává Sedláček.
I přes cenové navýšení letos každá pátá rodina s dětmi v táborovém věku plánuje poslat dítě na příměstský tábor a každá šestá na pobytový. Dalších čtrnáct procent rodičů pak využívá kroužkové tábory. Celkově pak na tábor pojede více než polovina dětí. Důvodem může být jednak dopřát dítěti nějakou aktivitu a zážitek, dopřát dospělým klid pro sebe, ale i ryze tradiční postoj.
„Příměstské i pobytové tábory jsou v českých rodinách pevně zakořeněné. Nejde o privilegium lépe situovaných domácností ani o krátkodobý trend. Jde o tradici, která se dědí z rodičů na děti, z generace na generaci,“ říká Jaroslav Ondrušek, hlavní analytik Home Creditu.
Rodiče předávají tradici dětem
O tom, že jde často i o tradici, svědčí i další data. Letní tábory jsou totiž nejvyužívanější u čtyřčlenných rodin. Tam tábor plánuje 28 procent rodin, což je dokonce o devět procent více než celorepublikový průměr. „U čtyřčlenných domácností, tedy typicky dva pracující rodiče a dvě děti školního věku, je častěji vyšší potřeba pokrýt prázdninový program dětí,“ vysvětluje Ondrušek.
Nostalgie s vůní táboráku. Zavzpomínejte na letní tábory v Československu |
Navíc u rodin s více dětmi často funguje efekt zavedeného zvyku. Starší dítě tábor už zná a mladší sourozenec se těší, až bude moci na stejný tábor také. A postupně se z táboru v takové rodině stává jakási samozřejmost. Velmi preferovanou variantou je tábor také u rodin se středními příjmy, tedy v rozmezí čtyřiceti až padesáti tisíc korun. Tam se specificky pro příměstský tábor rozhodla třetina rodičů s dětmi v táborovém věku.
Zdražování si však pochopitelně vybírá svou daň i zde. U některých rodin popularita táborů stoupá, někde si ho rodiny musí odepřít. „U rodin s nižšími příjmy může několikatisícový výdaj za jedno dítě představovat významnou část měsíčního rozpočtu,“ říká Jiří Halbrštát, ředitel náboru a marketingu ManpowerGroup.
Nejméně dostupné jsou tábory pro rodiny, které mají měsíčně k dispozici jen 15 tisíc korun. U nich na tábor nepojede 59 procent dětí, což je o 14 procent více než v jiných příjmových skupinách. „V datech vidíme, že u těchto respondentů se osobní příjem rovná příjmu celé domácnosti. To je silný signál, že jde o domácnosti pouze s jedním rodičem, který navíc nemusí být plně ekonomicky aktivní, může tam být rodičovská dovolená, částečný úvazek,“ uvádí Ondrušek.
Jak nastřádat na tábor
Tyto rodiny si pak musí pomáhat různými způsoby. „Využívají zaměstnanecké benefity, podporu od prarodičů nebo volí kratší či příměstské tábory,“ vyjmenovává Halbrštát. Tyto rodiny navíc obtížně zvládají i běžný provoz. Ten pak probíhá za pomoci kombinace sociálních dávek a podpory od rodiny.
V praxi si proto rodiny pomáhají kombinací různých zdrojů. Využívají zaměstnanecké benefity, podporu od prarodičů nebo volí kratší či příměstské tábory. Právě zde mohou podle odborníků zaměstnavatelé sehrát významnou roli, protože i relativně malý příspěvek může rozhodnout o tom, zda dítě na tábor odjede.
Stát stopl dotace na podporu turistiky, kraje se bojí odlivu návštěvníků |
Podle průzkumu dopadá finanční stránka věci nejvíce na nejmladší rodiče do 26 let. V těchto domácnostech se třináct procent rodičů dostalo do situace, kdy nemohli poslat dítě na tábor ani jednou. A dalších 23 procent mladých rodin se s takovou situací potýká opakovaně.
„Je to kombinace obecně nižšího příjmu v této věkové skupině, chybějící finanční rezervy, protože si ji ještě nevybudovali, a faktu, že v této věkové skupině je často jeden z rodičů na rodičovská dovolené, což má negativní vliv na celkové rodinné příjmy. Domácnost tak reálně žije z jednoho příjmu,“ popisuje Jaroslav Ondrušek.
