Kulatý stůl
Sledovat další díly na iDNES.tvPodle účastníků kulatého stolu je biometan skutečně realistickou cestou, jak nahradit část uhlí a postupně i zemní plyn. Spoluautor klíčové studie o jeho potenciálu Michal Kocůrek vysvětlil, že jde o domácí zdroj, který může posílit energetickou soběstačnost a zároveň stabilizovat síť.
„Je to velmi výhodný zdroj pro Českou republiku. Navíc jde o domácí palivo, které lze využívat podobně jako zemní plyn – třeba pro flexibilní výrobu elektřiny v plynových elektrárnách.“
Na něj navázal Jiří Šimek, jednatel innogy Energo, který připomněl, že biometan už dávno není jen vizí do budoucna. „Biometanové projekty už nejsou v plenkách, jenom jich je zatím málo,“ uvedl.
Společnost innogy Energo podle něj v současnosti připravuje několik biometanových jednotek a očekává rychlý rozvoj, jakmile se stabilizuje systém podpor. „Poté, co vláda jednoznačně deklarovala rámec podpory, se projekty dostávají do reálné fáze. Kolem roku 2028 až 2030 jich bude významně víc,“ doplnil Šimek. Rozvoj podle něj přinese i pozitivní ekonomické efekty od zaměstnanosti po regionální investice.
Z pohledu producentů bioplynu a zemědělců doplnil Martin Schwarz ze sdružení CZ Biom, že biometan je zralé, funkční řešení, které nevyžaduje žádné převratné objevy. „Biometan je zelený plyn s velmi nízkými, někdy i zápornými emisemi.“
„Dá se vyrábět z odpadní biomasy, kterou máme k dispozici, zbytky rostlin, odpady z potravinářské výroby, a po vyčištění se z něj stává metan stejné kvality jako ten fosilní,“ vysvětlil Schwarz. Výhodou podle něj je, že ho lze vkládat do plynárenské sítě, kde přímo nahrazuje zemní plyn, takže infrastruktura se nemusí nijak přestavovat.
Nedůvěra investorů?
Přestože se o biometanu mluví jako o jedné z nejperspektivnějších cest k dekarbonizaci, jeho rozvoj v Česku zatím brzdí nedůvěra investorů a krátkodobý horizont podpůrných programů.
„Biometan se bude rozvíjet, když po něm bude koupěschopná poptávka. Tu poptávku musí vytvořit buď trh, anebo stát,“ upozornil Martin Schwarz. Stát podle něj udělal důležitý první krok, když připravil aukce provozní podpory, které mají investorům zaručit návratnost.
Jenže chybí dlouhodobá vize. „Investor, který se dnes rozhodne, uvede výrobnu do provozu za tři nebo čtyři roky. Jenže my teď nevidíme, co stát udělá za čtyři roky, tudíž se dnes nerozhodnete,“ vysvětlil Schwarz.
Podle Michala Kocůrka z EGÚ Brno je situace podobná i v oblasti bioplynových stanic, ze kterých biometan logicky vyrůstá. „Máme velmi rozsáhlý sektor výroby bioplynu, z něhož se biometan dá rozvíjet. Ale chce to stabilní prostředí a jasná pravidla,“ uvedl.
Kulatý stůl
Sledovat další díly na iDNES.tvMnoho projektů podle něj stojí na místě právě proto, že se mění dotační schémata i legislativa. „Jedna věc je dohodnout se a uzavřít kontrakt, druhá věc je skutečně realizovat investici. Když nevíte, jaké budou podmínky v roce 2030, těžko se pouštíte do výstavby.“
Skeptický pohled přidal i Šimek, který varoval před přebujelou regulací: „Já nejsem přítelem regulací. Měla by se vytvářet ekonomicky výhodná, stabilní ekonomika tak, aby to pro všechny účastníky bylo dlouhodobě výhodné. A hlavně aby se to každý rok neměnilo.“
Podle něj mají investoři chuť projekty rozvíjet, ale potřebují předvídatelnost. „Biometanové jednotky jsou investice v řádu desítek až stovek milionů korun. Bez jistoty návratnosti do toho nikdo nepůjde,“ dodal.
Řešením by mohly být podle Schwarze dlouhodobé kontrakty. „Typicky smlouva na dodávku biometanu, která nebude roční, ale desetiletá,“ uvedl. Krátkodobé zakázky totiž neumožňují návratnost nákladných projektů.
Kocůrek k tomu dodal, že biometan v Česku může nahradit až deset procent celkové spotřeby plynu a v dopravě dokonce stoprocentně nahradit plyn fosilní. „Jsou to realistická čísla, pokud tuto cestu opravdu zvolíme a nebudeme investorům házet klacky pod nohy,“ řekl.
Nepolitizujme biometan
Závěr debaty ukázal shodu napříč energetickým sektorem. Experti se shodli, že hlavní brzdou rozvoje nejsou technologie, ale politizace tématu.
„Myslím, že bychom z těchto témat měli stáhnout politiky. Ať politici pouze stanoví cíl a neříkají cestu,“ prohlásil Šimek z innogy Energo. Podle něj průmysl vždy dokáže najít efektivnější řešení, než když je mu cesta diktována shora.
Stejným směrem uvažuje i Schwarz: „Není to o tvrdé regulaci ani o dotacích. Je to o tom, aby se to téma nemedializovalo špatně. Někteří politici to v médiích strašně překroutili a zjednodušili a tím veřejnost ztratila důvěru. Přitom jde o racionální a pragmatické řešení přinášející benefity od výrobce až po konečného spotřebitele.“
Michal Kocůrek závěrem zdůraznil, že podpora má směřovat jen tam, kde dává skutečný smysl. „Veřejná podpora by měla jít do projektů, které dokážou efektivně snižovat emise a mají systémový význam. A hlavně musíme být technologicky neutrální.“
