V Česku se aktuálně jedná o velkých změnách v energetice. Jak podstatná je podle vás připravovaná novela energetického zákona?
V našem oboru novelu považujeme za zákon roku. Měla by zásadně změnit podobu trhu s elektřinou, protože do něj vstoupí aktivní zákazníci, je v ní nově definováno postavení spotřebitele a jeho role. Měla by zjednodušit zdlouhavý proces povolování obnovitelných zdrojů.
Co nejdůležitějšího se bude měnit?
Vláda pomáhá lidem zastropováním cen, aby přežili tuto zimu, zároveň je ale potřebné řešit problém systémově. Částí řešení může být i pomoc se osamostatnit, aby občané mohli sami vyrábět vlastní elektřinu a ideálně ji ještě za nižší cenu sdílet se sousedy, dalšími aktivními zákazníky a členy společenství. To vše má novela umožnit.
Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela naznačil, že jeho resort půjde spíše cestou postupné novelizace – nejprve prosadí menší, méně kontroverzní změny. Čeho se tedy dočkáme?
Ano, tento postup platí. Pracovně jsme tyto velmi potřebné novely zákonů nazvali „LexOZE“ jedna a dva. První z nich – posun limitu stavebních povolení a licence na výrobu elektřiny od 50 kilowatt – již vláda schválila a je v legislativním procesu v Poslanecké sněmovně. To bezpochyby pomůže s instalacemi fotovoltaiky na bytových domech a provozovnách, ale nejen jim, týká se totiž všech obnovitelných zdrojů.
Druhá novela, jejíž příprava je teď ve finále, nebude kompletní transpozicí evropských směrnic, tím by se proces strašně zbrzdil. V novele najdeme definici energetického společenství, kterému by mělo být umožněno vše, co stanoví směrnice, tedy možnost vyrábět elektřinu, dodávat ji do sítě, ukládat, sdílet, poskytovat flexibilitu, provozovat lokální distribuční soustavu či dobíjecí stanice pro elektromobily, což se s výrobou elektřiny z obnovitelných zdrojů krásně doplňuje.
Kromě toho konstrukce energetického společenství bude umožňovat nejen výrobu a sdílení elektřiny, ale i plynu, což je otevření možnosti pro bioplyn a vodík. To si pro vodík ještě nedovedeme do detailu představit, ale i s tím definice počítá.
Energetické společenství bude moci mít de facto jakoukoli právní podobu. Může jít o společnost, družstvo, spolek nebo třeba příspěvkovou organizaci. Zároveň společenství stačí jedna licence na výrobu elektřiny, každá výrobna i nad 50 kilowatt o ni nemusí žádat samostatně.
 Martin Bursík
|
Zákon má především umožnit sdílení energie mezi členy společenství. Jak to bude fungovat?
Sdílení je klíčovým slovem novely, je základní charakteristikou energetického společenství či aktivního zákazníka. Vezměme si příklad z Prahy: v panelovém domě na sídlišti Černý Most máme jako Pražské společenství obnovitelné energie na střeše fotovoltaiku.
Dejme tomu, že 20 procent výroby se v budově nespotřebuje a jde o přetok do sítě, v tuto chvíli jedinou možností je nabídnout přebytečnou energii obchodníkovi, ten ji za nějakou cenu koupí a tím celá věc končí. Nyní ji budeme moci nabídnout k využití dalším členům společenství, poslat elektřinu virtuálně třeba do mrazáků v ZOO.
Společenství si samo stanoví, jakým modelem bude elektřina sdílena. Existují přitom dva základní. První se nazývá statický – každý člen společenství dostane poměrnou část výroby, v bytových domech například podle metrů čtverečních daného bytu, podobně jako se dříve rozpočítávalo vodné a stočné nebo elektřina ve společných prostorech.
Druhou možností je takzvané dynamické měření. V daný moment se spáruje výroba a spotřeba, podíl vyrobené elektřiny se přidělí podle poměru jejich aktuální spotřeby elektřiny k její výrobě. To znamená, že přebytečná elektřina se přiřadí těm členům, kteří spotřebovávají v době, kdy se jinde vyrábí. K tomu by měl distributor společenství zpřístupnit potřebná data a instalovat chytré průběhové měření. Zákazník pak může sledovat aktuální data na svém elektronickém zařízení a přizpůsobovat své chování podle výroby.
Nejpodstatnější je, že přetok díky novele bude možné přeposlat jiným členům. A cenu, za kterou se pošle, určuje samo společenství. Vzniká tedy model, kdy členové nenakupují aktuálně drahou elektřinu od obchodníka, ale nakupují si ji od dalších členů. To je podle mě revoluční v pozitivním slova smyslu.
Revitalizovaná budova pražské Střední odborné školy – Centra odborné přípravy a Gymnázia v Českobrodské ulici. Jde o první energeticky a uhlíkově pozitivní budovu školy v ČR.
A přitom nemá jít v první řadě o to na dalších členech vydělat...
Společenství nesmí být ze své podstaty výdělečné. Pouze 33 procent zisku lze rozdělit mezi členy, jinak jde o neziskový subjekt, který poskytuje environmentální, hospodářské a sociální přínosy svým členům. Společenství je postaveno na atraktivním ekonomickém modelu. Lidé šetří tím, že elektřinu sami vyrábí a spolu sdílí.
Ale jsou zde i jiné, silné motivace. Kdo by nechtěl být méně závislý na velkých dodavatelích? V poslední době vidíme nejlépe, co tato závislost znamená. A pak je tu motivace environmentální, lidé chtějí mít čistou elektřinu a být klimaticky odpovědní. A spojit se s dalšími obdobně hodnotově orientovanými lidmi může mít řadu jiných přínosů.
Na začátku jste zmínil koncept aktivního zákazníka. V čem ten může pomoci?
Aktivní zákazník bude mít velice podobná práva jako energetické společenství. Dám vám opět příklad. Dejme tomu, že mám chalupu na Vlašimsku, kam si nainstaluji solární panely, avšak na střechu bytu v Praze z nějakých důvodů fotovoltaiku instaloval nemohu. Princip aktivního zákazníka umožňuje využít přebytek z chalupy, kde zrovna vyrobenou energii nespotřebovávám a dodávám ji do distribuční soustavy.
Pokud ve stejnou dobu dodávám do sítě na chalupě a mám odběr elektřiny v bytě v Praze, tak se výroba z chalupy odečte od dodávky elektřiny od obchodníka do bytu v Praze, čímž hodně ušetřím. Jde o druhý, zásadní typ sdílení – mezi výrobnami a odběrnými místy aktivního zákazníka. Aktivní zákazníci mohou jednat společně, může jít například o členy rodiny nebo kohokoliv dalšího, podnikatele nevyjímaje.
Teplo z pily a na poli větrník. Bavorsko šetří díky komunitní energetice |
Velké téma je změna distribučních poplatků. Budou moci díky novele členové družstev využívat soustavu výhodněji?
V Evropě nyní funguje takzvaný princip poštovní známky. Nezávisle na tom, jestli pošlete pohled do Kolína nebo do Aše, platíte za známku stejně. To samé platí nyní i pro distribuci energie.
Zmocnění v evropské směrnici vede státy k tomu, aby v poplatcích za distribuci braly v úvahu to, že společenství sdílí přebytky energie, které méně zatěžují distribuční soustavu a toky energie jsou krátké. Proto by i mělo dojít ke snížení poplatků.
Nedojde k tomu ale teď, v této novele. Změny musí být součástí celkové reformy tarifní struktury, jelikož když nějakým účastníkům trhu snížíte poplatek, musíte ho jinde navýšit. V zákoně by proto mělo být zmocnění k této úpravě v nové tarifní struktuře, respektive podzákonné normě.
Příležitost navázat na evropský trend
Jak se budou moci běžní lidé do komunitní energetiky zapojit?
Hardware, který chce společenství pořídit, řekněme nejčastěji fotovoltaiku, mohou částečně financovat přes Modernizační fond nebo program Nová zelená úsporám. Aktuálně se z programu Nová zelená úsporám lidem hradí 50 procent uznatelných nákladů, tudíž je to určeno pro obyvatele, kteří mají na kofinancování.
Paralelně s novelami je tady iniciativa ministra Beka, který dostal zmocnění od vlády, aby připravil podklady pro rozhodnutí vlády, zda si Česká republika vezme z EU půjčku až 350 miliard korun, ze které by mimo jiné bylo možné posílit tento program tak, aby byl přístupny i občanům a subjektům, kteří na současný v tuto chvíli nedosáhnou.
V Modernizačním fondu je pak podprogram připravený pro komunitní energetiku a pro financování aktivit společenství, kterými se odlišují od běžných provozoven. Budou potřebovat inteligentní elektroměr pro chytré měření s přenosem dat, pomoc s právními záležitostmi a podobně. To vše z něj lze zaplatit. Zde bych ocenil ministerstvo životního prostředí, které má dotační program Komunerg připravený již nyní, ačkoli energetické společenství ještě není definováno, tedy před samotnou novelou.
A co ti, kteří si z nějakých důvodů nemohou sami instalovat obnovitelné zdroje? Budou moci do společenství vstupovat, kupovat od členů energii a tím šetřit?
Ano, to by mělo fungovat. Do budoucna by mohly existovat takzvané sdílené provozovny podobné těm, jaké se staví na brownfieldech ve Vídni. Občan si zakoupí podíl a pak například jednou za rok dostává dividendy. Podíl je přitom limitován, aby se předešlo skoupení spekulanty.
Lidé by se mohli podílet v rámci společenství i na větších výrobnách, které nejsou na jejich nemovitosti, například na komunitní větrné elektrárně. Ta pak bude vyrobenou elektřinu s nimi sdílet za výhodnou cenu definovanou společenstvím, nikoli trhem.
Zastřešení parkovacích míst pomocí fotovoltaiky v bavorském Neuöttingu s nabíječkou na elektroauta. Projekt je součástí bavorského energetického družstva EGIS, které vzešlo z iniciativy místních obyvatel a nyní má projekty o instalovaném výkonu přes 51 megawatt a okolo 1600 členů.
Očekáváte v tomto ohledu boom komunitní energetiky, až první změny od Nového roku začnou platit?
Boom bych čekal u aktivních zákazníků, pokud se koncept dobře nadefinuje. Pro společenství bude myslím vývoj spíše postupný. Zároveň se ale odblokuje základní charakteristika společenství, možnost sdílení, a spustí se řada projektů, které čekají jen na změnu v zákoně. Dobré příklady pak budou táhnout další.
Zároveň buďme realisté, spolkový život, který v Česku existoval za první republiky, dostal za doby komunismu strašnou ránu. Nyní se teprve znovu učíme spolupracovat, sdílet elektřinu nebo třeba i dopravní prostředky. Tedy to, co už je v zahraničí běžné. Že se jedná o trend, o tom nemám vůbec žádné pochyby.
Evropa by měla klimatické cíle navýšit
Jak do tvorby zákonů vstupujete vy ať už z pozice zakladatele a poradce české Komory obnovitelných zdrojů nebo nově zvoleného prezidenta evropské Federace obnovitelných zdrojů(EREF)?
Komora obnovitelných zdrojů dlouhodobě spolupracuje s resorty, kterých se týká obnovitelná energie. Konkrétně v souvislosti s touto nezbytnou novelou je to primárně ministerstvo průmyslu, částečně i ministerstva pro místní rozvoj a životního prostředí, kteří nás berou jako partnery zastupující dominantní část výrobců a provozovatelů obnovitelných zdrojů.
S ministerstvy vedeme dlouhodobý dialog týkající se i převedení evropských směrnic o komunitní energetice do českého právního řádu. Jakožto Evropská federace obnovitelných zdrojů jsme ale na komunitní energetice pracovali ještě dříve, než vůbec byla definovaná v evropské legislativě.
V tuto chvíli práce v Česku finišují, připomínkujeme návrhy, se kterými přišlo ministerstvo průmyslu, a přinášíme vlastní paragrafy. Snažíme se přispět k tomu, aby úpravy byly přijaty rychle a kvalitně. Nyní se dojednávají detaily.
Kde berou Němci levnou energii? Z inovativních družstev a protihlukových stěn |
Jaké další zásadní změny nás čekají do budoucna s ohledem na nové evropské směrnice?
Podle nové směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů RED III z programu REPower EU, která by se mohla schválit ještě za českého předsednictví, by měly členské státy vymezit oblasti vhodné pro instalace různých typů obnovitelných zdrojů nazvané „go-to areas“. Pro tyto oblasti stát vypracuje hodnocení vlivu na životní prostředí EIA a pro konkrétní instalace už pak nebude nutné provádět samostatně EIA.
Navíc směrnice stanoví, že vydání povolení k výstavbě nesmí v této zóně trvat déle než jeden rok, ve výjimečných případech plus tři měsíce. Touto cestou by měly členské státy dosáhnout každý svého cíle, v součtu 45% podílu obnovitelných zdrojů do roku 2030.
Osobně si myslím, že by se do nyní v trialozích projednávané směrnice RED III měly vrátit závazné cíle pro jednotlivé členské státy, to by dalo jasný signál oboru obnovitelných zdrojů a žádný členský stát by nebyl černým pasažérem. A také mám zato, že cíle by s ohledem na válku na Ukrajině a rozsah klimatické krize měly být navýšeny.
Co tento cíl znamená konkrétně pro Česko?
EREF vypracoval spolu s Technickou univerzitou ve Vídni studii, ve které je společný evropský cíl rozdělen spravedlivě mezi jednotlivé členské státy. Pro Českou republiku je to 35 procent energie z obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě do roku 2030, což znamená zdvojnásobení proti dnešku.
Musí se proto odblokovat řada věcí, například rozvoj větrných elektráren. Samozřejmě budou vznikat i velké instalace fotovoltaiky, ale našim primárním zájmem by měla být demokratizace energetiky, to znamená, aby panely byly především na střechách a fasádách domů a provozoven pro vlastní spotřebu a bylo umožněno sdílení.
