GRAFIKA: Co je všechno tajné? |
Ani zpětně tak nepůjde zrekonstruovat, na základě jakých informací ministři dospěli k některým klíčovým rozhodnutím, při nichž se často hýbe s miliardovým majetkem.
„Maximální transparentnost je jediný způsob, jak vymýtit korupci,“ hřímal před loňskými volbami tehdy ještě kandidát na premiéra Mirek Topolánek (ODS).
A lidé tleskali. Rok a půl poté je na sliby zapomenuto a Topolánkův kabinet se proměnil ve sbor tajnůstkářů.
Podobně neprůhledně se chovají i ministerstva, která většinu otázek na průběh stamilionových tendrů nebo přípravu obchodů, při kterých se bude privatizovat zbývající státní majetek, jen paušálně odbývají: to je neveřejná informace, obchodní tajemství, nic vám do toho není.
Kolikrát odvezl armádní speciál premiéra Topolánka na alpské sjezdovky? Jak se vybrala firma, která bude mluvit do prodeje ruzyňského letiště? Podle jakého klíče se z miliardových zakázek ve státních lesích vyřazují někteří vítězové?
To všechno zástupci Topolánkovy vlády v posledních týdnech označili za neveřejné informace. Významně tím snížili možnost veřejnosti kontrolovat, jestli z daní placení politici a úředníci dělají svou práci dobře.
Navíc je jejich chování v přímém rozporu s jejich vlastní Strategií boje proti korupci na období 2006–2011. „Moc mě tohle chování mrzí u vlády, která nastupovala se slovy o otevřené a transparentní společnosti,“ říká Oldřich Kužílek, jeden ze spoluautorů zákona o svobodném přístupu k informacím.
Díky tomuto zákonu mají mít lidé možnost sledovat politiky a úředníky, jak nakládají se státními penězi. Topolánkova vláda, stejně jako ty předchozí, a společně s ní řada úřadů a obcí ho v mnoho případech zvesela porušuje. „Čím méně je informací, tím je samozřejmě větší prostor pro lobbistické tlaky, pro manipulace, defraudace a korupci,“ říká Kužílek.
Zveřejníme. Vlastně radši ne
Jak to vypadá v praxi? Podle jednoho z bodů vládního protikorupčního plánu se měla „přijmout opatření ke zveřejňování veškerých informací o zadání a výběru tzv. malých zakázek na internetu nebo jejich zadávání prostřednictvím elektronického tržiště“.
Ministerstvo financí v pátek oznámilo, že vybralo poradce, kteří by jim měli pomoci rozhodnout, jakým způsobem privatizovat České aerolinie a Letiště Praha.
V obou případech, stejně jako předtím u výběru firmy, která prodává státní akcie v ČEZ za desítky miliard, šlo o takzvanou malou zakázku. U ní si sám úřad vybírá firmy, které obešle s výzvou, aby mu poslaly svou nabídku. Ani v jednom případě nebylo možné zjistit z oficiálních zdrojů o způsobu výběru téměř žádné informace.
„Je to zakázka malého rozsahu, takže není nutné ji zveřejňovat. U těchto zakázek zásadně nezveřejňujeme seznam oslovených společností, a to z důvodu zachování regulérnosti soutěže,“ odmítl popsat výběr poradců mluvčí Kalouskova ministerstva Ondřej Jakob. Vítězové těchto zakázek přitom budou mít zásadní vliv na způsob prodeje státního majetku až za stovky miliard korun.
Na ministerstvu zemědělství nyní běží konkurz na ředitele státního podniku Lesy ČR. Vítěz bude spravovat polovinu tuzemských lesů, majetek, jehož hodnota se odhaduje až na tisíc miliard a o němž ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS) minulý pátek prohlásil, že by ho vláda měla alespoň kus prodat.
Výběr provázejí obrovské tlaky. Řada podnikatelských skupin by totiž na místě šéfa ráda viděla „svého“ člověka. Ministr zemědělství Petr Gandalovič původně sliboval, že bude maximálně otevřený a úřad zveřejní plány, s e kterými jednotliví uchazeči o místo přijdou.
„Nevidím důvod, proč by koncepce nebyly veřejné,“ řekl ministr. Tohle přesvědčení vydrželo ministrovi zemědělství přesně třináct dní. Když MF DNES minulý týden požádala úřad o seznam uchazečů o místo a zaslání koncepcí, se kterými o vlivný post bojují, bylo už všechno jinak.
„Jména přihlášených do konkurzu nebudeme zveřejňovat. Zveřejníme až vítěze a jím předloženou koncepci,“ informovala stručně ministrova mluvčí Ilona Chalupská.
Možnost posoudit, zda bude vybrán kandidát podle své kvality, nebo jen podle síly určité zájmové skupiny, se tak blíží nule. „Poté, co vyšlo ministrovo vyjádření o tom, že koncepce zveřejní, volali mu lidé ze strany, že se snad zbláznil, že takhle se v tom každý začne vrtat,“ popisuje situaci člověk z okolí ministra zemědělství.
Už před začátkem konkurzu byl lidmi z branže za vítěze označován bývalý děkan brněnské lesnické fakulty Ladislav Slonek, nyní je údajně favoritem ředitel KRNAP Jiří Novák. Ten má podporu podnikatelů kolem pražské ODS.
Proč politici odmítají odhalit, co je vedlo k určitému rozhodnutí? „Snad mají pocit, že by některé informace měly být utajeny, protože oni mají výhradní právo na informace a jsou sami důležití jenom kvůli tomu? A úředníci nechtějí zveřejnit plody své práce, protože by kdokoli mohl poukázat na to, že plody jejich práce jsou mizerné?“ zamýšlí se prezident Nejvyššího kontrolního úřadu František Dohnal.
Když byl hejtmanem kraje Vysočina, prosadil, aby se na internetu zveřejňovaly veškeré podklady pro jednání krajské rady. To je na většině krajských úřadů a radnic velkých měst něco neslýchaného. „Určitě k tomu byly připomínky, ale já jsem přesvědčen, že by mělo být jasné nejen to, jak jsme rozhodli, ale také na základě jakých informací jsme rozhodovali,“ říká k tomu Dohnal. Řada krajských úřadů se spíš chová jako Topolánkovi ministři.
Postrach úředníků
Své o tom ví docent Petr Firbas z Brna, který se před pár lety začal zajímat společně s řadou obyvatel z Jihomoravského kraje o plánovanou výstavbu tzv. Hitlerovy dálnice (R43) a dálnice Brno–Vídeň za desítky miliard.
Zajímalo je, kudy přesně mají silnice vést a proč. „Nechtěli jsme s úřady diskutovat emotivně, ale chtěli jsme mít plné informace, tak abychom mohli jednat věcně a s plnou znalostí situace,“ vysvětluje Firbas.
Jenže úřady, Ředitelství silnic a dálnic, Jihomoravský krajský úřad, ministerstva dopravy i pro místní rozvoj, žádosti o informace často se zcela nesmyslným odůvodněním zamítaly.
Občanská sdružení se s tím nesmířila a úřady mnohokrát zažalovala pro porušení zákona o svobodném přístupu k informacím. A začala vyhrávat.
V řadě sporů sdružení zastupoval jeden z autorů zákona o svobodném přístupu k informacím a dnes náměstek ministra spravedlnosti František Korbel. A zjistili zajímavé věci. Třeba to, že dálnice, na jejíž přípravu byly vynaloženy už stovky milionů a o které úředníci léta tvrdili, že je závazně schválena, a proto nemůže být vedena jinudy, ve skutečnosti definitivně schválena nebyla a není ani v územním plánu Brna.
Ústavní soud. A co má být?
Pražský právník Jiří Horník na své vítězství stále čeká, přestože už vyhrál. A to přímo u Ústavního soudu. Horník se zajímá o záležitosti kolem letecké dopravy a v roce 2003 po přečtení několika novinových článků o výstavbě nového letištního terminálu se o celou věc začal zajímat.
Na základě zákona o svobodném přístupu k informacím požádal státní podnik Letiště Praha o kopii smlouvy o financování terminálu s Evropskou investiční bankou. Jenže narazil. Podnik mu odpověděl klasicky: zákon se na nás nevztahuje, smlouva je navíc pod obchodním tajemstvím.
Horník spor s Letištěm Praha dotáhl až k Ústavnímu soudu. A ten letos v lednu v přelomovém rozsudku zkazil radost šéfům Letiště Praha, ale i dalších podniků vlastněných státem.
Ty jsou podle soudců veřejnými institucemi, které musí nechat nahlížet občany do svých obchodů. Smlouvu Horník zatím nemá, protože Městský soud v Praze ještě nerozhodl o druhém argumentu státního Letiště Praha, zda je ve smlouvě obchodní tajemství.
Mimochodem státní podnik ve sporu zastupovala jedna z nejdražších advokátních kanceláří v zemi Weil, Gotschal & Manges, kterou vede Karel Muzikář, právník známý svými kontakty s politiky.
MF DNES se minulý týden Letiště Praha zeptala, kolik ho právní zastupování ve sporu s Horníkem doposud stálo. Zpátky přišla odpověď, že na takovou informaci nemá veřejnost právo.
