Největší česká těžební firma OKD prozatím unikla konkurzu, věřitelé schválili její reorganizaci. Pokud si ale někdo myslí, že tím je největší zaměstnavatel na Karvinsku zachráněn, mýlí se. Včerejší verdikt pouze dává jakous takous šanci, že část těžebních kapacit může přežít při dobrém vývoji trhu pár dalších let. Nic víc.
Reorganizace není odvrácení bankrotu, ale jen jeho o něco šetrnější řešení než klasický konkurz. Pokusila se o ni řada průmyslových firem, uspěly zatím jen dvě: Kordárna z Velké nad Veličkou a plzeňský Pilsen Steel. Většina reorganizací se nakonec zvrhla v klasický bankrot.
Konkurz se nekoná. Věřitelé dali OKD šanci dožít dalších pár let |
Ani to nemusí být pro firmu konečná: třeba Sazka přežila za provozu i konkurz. Jenomže to byla zisková firma, kterou táhly do propasti jen dluhy. OKD má dluhy a kromě toho těžce prodělává.
Záchrana OKD závisí ještě na mnoha faktorech. Nejdůležitější je najít nové zdroje financování. Finanční pomoc sice slíbil stát, ale zatím odklepl jen zlomek potřebných peněz. Navíc si bude muset podporu nechat schválit v Bruselu, aby nešlo o porušení tržních podmínek.
Ani peníze však budoucnost neřeší. OKD bude muset vzít do rukou energetický, respektovaný a schopný management. Současní šéfové tak zatím nepůsobí. Vzchopí se k roli, v níž se mohou proslavit? A pokud ne, přijde za ně lepší náhrada?
Řízení firmy zůstává při reorganizaci v rukou vlastníků. Tedy zahraničních investičních fondů, sdružených do skupiny Ad Hoc Group. Budou se londýnští bankéři starat o kvalitu řízení v OKD poté, co jim správce popřel desetimiliardovou pohledávku z dluhopisů (více čtěte zde)? Těžko. OKD je pro fondy spravující aktiva v hodnotě 420 miliard dolarů zanedbatelný problém. Nebudou si s ním dělat starosti. To spíš víc energie věnují sporům se státem o náhradu své zmařené investice. Vláda a konkurzní správce nemůžou vlastníky ignorovat...
Státní půjčka 700 milionů pro OKD nemusí stačit, naznačil ředitel |
Pak jsou tu zaměstnanci: dosavadní kolektivní smlouva jim zaručuje spoustu benefitů včetně 13. platů a královského odchodného při propouštění. Na udržení výhod firma v úpadku nemá a mít nebude. Platit se budou z peněz daňových poplatníků. Nakolik, to musí říci politici.
Jedno je jisté: čím hůř se bude bankrot OKD vyvíjet, tím dražší bude pro daňového poplatníka. Pokud se nepovede uřídit útlum tak, aby perspektivní šachty mohly vydělávat na zavírání těch ztrátových, vyšroubují se náklady nad pět miliard korun. Dojde-li navíc ještě na arbitráž se zahraničními investory – a k té politici dávají zatím případným žalobcům munici až překvapivě štědře – může stát přijít o další miliardy korun.
Všechny tyhle faktory mohou ovlivnit politici. Proto je třeba, aby se ministři ve vládě přestali vymezovat jeden proti druhému a shodli se na jasném plánu postupu vůči OKD. Zatím se o OKD hlavně hádali. Musí si spočíst, co má smysl zachraňovat a za jakou hranici státních výdajů už nelze jít. Zvážit, s kým vést v Bruselu, v Londýně i v Karviné válku a komu jít na ruku. Zapomenout na podzimní volby a myslet jen to, jak křehkou šanci Karvinsko včera dostalo.
