Coby pistolník z Divokého západu vypálil od boku „statistické“ údaje, podle kterých je prý zisková marže 60 až 70 procent, a řetězce by proto měly být regulovány.
Není důležité řešit, proč si po rohlících vybral právě jogurty a co bude následovat po nich. Ani nemá smysl zabývat se čísly Českého statistického úřadu, podle kterých se průměrná výše marže na potraviny trvale drží okolo 20 procent. Co je podstatné, je ta nálepka: zlý obchodník, který škodí.
V Česku roste zájem o potraviny z Německa. Obchodníci je začínají dovážet |
Večerníček Jája a Pája zavedl do povědomí české veřejnosti postavu zlého řezníka Krkovičky a pan prezident se podobně snaží zosobnit obchodní řetězce. Faktem však je, že hypermarkety jsou hlavním nákupním místem už pro téměř polovinu českých domácností. Zde rodiny utrácejí nejvíce peněz za potraviny a základní nepotravinářské zboží a podle řady výzkumů jsou spokojené.
Ať se to někomu líbí, nebo ne, Česko má páté nejlevnější potraviny v rámci Evropské unie. Strašit soběstačností může jen ten, kdo neví, že soběstačná v oblasti výroby potravin dnes není žádná ze zemí Evropské unie. Neobstojí ani názor, že řetězce preferují zahraniční potraviny před těmi tuzemskými. V současné době jsou zhruba více než dvě třetiny sortimentu prodávaného v obchodních řetězcích českého původu. To, že obchodníci nedávají vyšší marže na domácí potraviny, ale právě naopak, prokázalo nedávné šetření ministerstva financí.
Dvojí kvalita je problém výrobců
Hodně také rezonuje srovnání kvality potravin s těmi v Německu. Tady není problém na straně prodejců, tedy obchodních řetězců, ale především u těch, kteří zboží dvojí kvality vyrábějí, nepřehledně označují a do obchodů dodávají. Sami obchodníci mají jen omezené možnosti, jak zjistit, zda se daný lančmít neobjevuje v zahraničních prodejnách v jiném složení.
Výrazně zdražilo kiwi i rajčata. Podívejte se, jak rostou ceny potravin![]() |
Češi chtějí nakupovat kvalitu, především pokud je za rozumnou cenu. A v tomto jim podle mého názoru řetězce vycházejí maximálně vstříc. A protože se nákupní chování zákazníků začíná čím dál víc orientovat na nákup domácích potravin, zdravé výživy či biopotravin – pochopitelně stále za co nejmenší cenu - tak to obchodníci reflektují. Zákazníci jsou ti, kdo rozhodují o tom, co bude na pultu a co se prodá, což obchodníci reflektují.
Skutečně mě nenapadá žádný logický argument, proč by se měli obchodníci chovat jinak a proč bychom se měli vracet ke státem řízené regulaci obchodu.