Herečka Jiřina Bohdalová si převzala sošku ve tvaru automobilového pístu...

Herečka Jiřina Bohdalová si převzala sošku ve tvaru automobilového pístu (Audiparty v Karlových Varech) | foto: Lenka Hatašová, iDNES.cz

KOMENTÁŘ: Kauza „Bohdalka“ ukazuje, že stát nás před blbostí neochrání

  • 106
Herečka Jiřina Bohdalová a pár dalších lidí koupilo od bankéře obrazy za miliony korun. Jenomže podle policie to byly padělky. Není to přitom ojedinělý případ. „Obdobní Pepani útočí na naši důvěřivost a blbost,“ píše v komentáři Aleš Michl, externí poradce ministra financí, ekonom fondu Quant.

Podvedeným tvrdil, že umělecká díla jsou z majetku banky. „Pan bankéř to prezentoval tak, že se jedná o propadlé zástavy Komerční banky a že nabízí tyto obrazy svým VIP klientům k odkupu za odpovídající ceny. Paní Bohdalová se cítí velice podvedena jak ze strany bankéře, tak ze strany banky. Neměli jsme tušení, že jde o padělek,“ řekl Českému rozhlasu advokát Jiřiny Bohdalové Michal Morawski (více čtěte zde).

Aleš Michl, externí poradce ministra financí, ekonom fondu Quant

Herečka znala tohoto „osobního bankéře“ osm let. Možná proto nezapochybovala. S mazaným podvodníkem Pepanem v podání Petra Nárožného se setkala již ve filmu z roku 1984 Šéfe, vrať se. Vyhlédli si byt majitelů, kteří jeli na dovolenou. Pořídili si kopie klíčů a pak byt několikrát pronajali s tím, že chtějí platbu na pět let dopředu. Tehdy toho Pepana nakonec převezla.

Můžeme my všichni vůbec někdy tyhle Pepany převézt?

Leccos se dá ověřit

Mne Pepan taky nedávno kontaktoval: „Dobrý den, posílám Vám zajímavý projekt.

Znáte aplikaci Booking nebo Airbnb? Podívejte se na krásně zpracované video, kde je popsáno vše o našem projektu. Firma funguje teprve dva měsíce, ale už máme 2 000 lidí. Co říkáte na tuto myšlenku?“ K tomu bylo přidáno video o projektu slibujícím „konstantní zhodnocení 35–40 procent ročně“.

Bankéř prodal celebritám padělané obrazy za miliony. Podvedl i Bohdalovou

Odepsal jsem s nadsázkou: „To je super, 35 až 40 procent ročně. Pošlete mi smlouvu a hned to podepíšu.“ Dostal jsem odpověď: „Dobrý den, pokud se chcete registrovat do Bereal Estate, posílám Vám níže můj registrační link. Pokud máte další dotazy nebo se chcete potkat osobně, tak můžeme. Záleží, kde se pohybujete.“

Tak já na to: „Pošlete mi smlouvu v pdf na ten výnos.“ Nedostal jsem nic. A ani jsem nemohl dostat.

Pepan z banky, když viděl, že herečce přišla na účet větší suma, nabídl jí, ať investuje do umění. Mimo jiné jí prodal obraz Emila Filly s názvem Zátiší s dýmkou a hrozny za 1,95 milionu. Filla se běžně prodává na aukci. Klidně i za deset milionů a výš. Ale ano, mohou být výjimky. Měla však na to papír s podpisem šéfa privátního bankovnictví banky a razítkem? Nebo jí to nějak Pepan prodal bokem mimo banku, jako podpultovku?

„Jakoukoliv účast banky na soukromých aktivitách bývalého zaměstnance striktně vylučujeme,“ uvedl mluvčí Komerční banky. Podobně je to s tím výnosem od Pepana, který zase kontaktoval mě. Jde mimořádně udělat 35–40 procent za rok, ale slibovat „konstantní zhodnocení 35–40 procent ročně“ je podvod – nemožné.

Další příklad od kolegy z Linkedin, kterému volal Pepan s ženským hlasem: „Právě mi volala paní z nějaké firmy ‚globtrejd‘ a nabídla mi 25- až 40procentní zhodnocení mojí investice za měsíc na obchodě s akciemi Tesla Motors.“ Když jí kolega řekl, že nechce tyhle cenné papíry obchodovat, odpověděla, že nenabízí vlastně cenné papíry, ale komodity, a že jsou „broker“ na ropu. Prostě totální nesmysly obohacené několika odbornými slovíčky.

A další a další příklady z poslední doby – Společnost WSM Investments nabízela zázračný „automatizovaný obchodní systém“ k obchodování na trhu s kurzy zahraničních měn. Před jejím podnikáním varovala Česká národní banka. Dala jí pokutu. Ale stejně tam klienti zůstali a firma dokonce sponzorovala druhou hokejovou ligu.

Teď už šéf WSM čelí policejnímu vyšetřování... No a teď ta otázka: Můžeme tedy my všichni vůbec někdy tyhle Pepany převézt?

Nikdy nás plně neochrání regulace od strejdy státu. Pepani si vždy něco najdou, jak to budou zkoušet. Základní zásada zní: Když člověk tvrdě maká, aby měl peníze, musí stejně tvrdě přistupovat k tomu, kam ty peníze pak dává. A tohle není klišé. Svět financí a investic totiž vždycky zůstane navenek složitý. S troškou snahy však není tak těžké základní principy investování pochopit. Ano, vím, že mně se to píše lehčeji. Tak jako základní ověření, zda se budu koukat na dobrý film, jde udělat na www.csfd.cz (i když dobrý je hodně relativní slovo), pak i řadu věcí týkajících se investic lze ověřit na Googlu nebo Seznamu.

Třeba to, zda ta banka vůbec obrazy prodává. Stejně tak i lidi, co vám produkt prodávají nebo ověřují. Kde to podle vlastního tvrzení koupili předtím.

Útočí na blbost

Ano, je to těžší, pokud vás chce natáhnout bankéř po osmi letech vzájemné důvěry, pak ale stejně jako si lze přečíst dopředu scénář filmu, tak i tady je možné poznat, zdali na celý obchod dala razítko celá banka, nebo je to šmelina od někoho bokem.

Ti Pepani prostě útočí na naši blbost. Kousek jí má každý, já i paní Bohdalová, nikdo nerozumí všemu. Příruční slovník jazyka českého z let 1935–1957 definuje blbost jako „stav člověka blbého“ nebo „idiotství“.

Píše se zde, že „starý unavený rozum lidský umře a blbost a šílenství bude posledním jeho slovem“.

A třeba taky proto máme ty vyhledávače na internetu. I můj ajťák má jako druhou pomůcku pro hloupé v jeho oboru (po ortodoxním „zkusili jste to restartovat?“) upozornění: „Předtím, než mi zavoláte, vložte svůj dotaz do Googlu nebo Seznamu.“